Úkoly hormonů | Hormony

Úkoly hormonů

Hormony jsou poselskými látkami v těle. Produkují je různé orgány (například štítná žláza, nadledvinka, varlata or vaječníky) a propuštěn do krev. Tímto způsobem jsou distribuovány do všech oblastí těla.

Různé buňky našeho organismu mají různé receptory, na které jsou speciální hormonů se mohou vázat a tak přenášet signály. Tímto způsobem se například reguluje cirkulace nebo metabolismus. Nějaký hormonů mají také vliv na naše mozek a ovlivňují naše chování a naše vnímání. Některé hormony se dokonce nacházejí pouze v nervový systém a zprostředkovávat přenos informací z jedné buňky do druhé na tzv synapsy.

a) Buněčné povrchové receptory: Po hormonech patřících ke glykoproteinům, peptidům nebo katecholaminy navázali na svůj specifický buněčný povrchový receptor, probíhá v buňce jedna po druhé celá řada různých reakcí. Tento proces je známý jako signalizační kaskáda. Látky zapojené do této kaskády se nazývají „druzí poslové“, obdobně jako hormony zvané „první poslové“.

Atomové číslo (první / druhé) odkazuje na sekvenci signálního řetězce. Na začátku jsou prvními posly hormony, druhí poslové následují s časovým zpožděním. Mezi druhé posly patří menší molekuly, jako je cAMP (cyklický adenosin monofsofát), cGMP (cyklický guanosin monofosfát), IP3 (inositol trifosfát), DAG (diacylglycerol) a vápník (AC).

Signální dráha hormonu zprostředkovaná cAMP vyžaduje zapojení tzv. G-Proteinů spojený s receptorem. G-Proteinů se skládají ze tří podjednotek (alfa, beta, gama), které mají vazbu na GDP (guanosin difosfát). Když dojde k vazbě hormonálních receptorů, GDP se vymění za GTP (guanosin trifosfát) a komplex G-proteinu se rozpadne.

Podle toho, zda jsou stimulační (aktivační) nebo inhibiční (inhibující) G-Proteinů, podjednotka nyní aktivuje nebo inhibuje enzym zvaný adenylyl cykláza. Když je aktivován, cykláza produkuje cAMP; při inhibici k této reakci nedojde. Samotný cAMP pokračuje v signální kaskádě iniciované hormonem stimulací dalšího enzymu, proteinkinázy A (PKA).

Tato kináza je schopna připojit fosfátové zbytky k substrátům (fosforylace) a tím zahájit aktivaci nebo inhibici po proudu enzymy. Celkově je signální kaskáda mnohonásobně zesílena: hormonální molekula aktivuje cyklázu, která - když působí jako stimulátor - produkuje několik molekul cAMP, z nichž každá aktivuje několik proteinových kináz A. Tento reakční řetězec je ukončen agregací Komplex G-protein po rozkladu GTP na GDP a enzymatickou inaktivací cAMP fosfodiesterázou.

Látky pozměněné fosfátovými zbytky se uvolňují z připojeného fosfátu pomocí fosfatáz a dostávají se tak do původního stavu. Druhý posel IP3 a DAG jsou generovány současně. Hormony aktivující tuto cestu se vážou na receptor spojený s proteinem Gq.

Tento G-protein, který se také skládá ze tří podjednotek, aktivuje enzym fosfolipázy C-beta (PLC-beta) po navázání hormonálních receptorů, které se odštěpují buněčná membrána IP3 a DAG. IP3 působí na buňku vápník ukládá uvolňováním vápníku, který obsahuje, což zase iniciuje další reakční kroky. DAG má aktivační účinek na enzymovou proteinkinázu C (PKC), která poskytuje různé substráty s fosfátovými zbytky.

Tento reakční řetězec je také charakterizován zesílením kaskády. Konec této signální kaskády je dosažen vlastní deaktivací G-proteinu, degradací IP3 a pomocí fosfatáz. b) Intracelulární receptory: steroidní hormony, kalcitriol a hormony štítné žlázy mají receptory umístěné v buňce (intracelulární receptory).

Receptor steroidních hormonů je přítomen v inaktivované formě, protože jde o tzv. Teplo šok protein (HSP) je vázán. Po navázání hormonů jsou tyto HSP odštěpeny, takže do nich může migrovat komplex hormon-receptor buněčné jádro. Tam je umožněno nebo zabráněno čtení určitých genů, takže je aktivována nebo inhibována tvorba proteinů (genových produktů).

kalcitriol a hormony štítné žlázy vázat na hormonální receptory, které se již nacházejí v buněčné jádro a jsou transkripčními faktory. To znamená, že iniciují čtení genů a tím tvorbu bílkovin. Hormony jsou integrovány do takzvaných hormonálních regulačních smyček, které řídí jejich tvorbu a uvolňování.

Důležitým principem v této souvislosti je negativní zpětná vazba hormonů. Zpětná vazba znamená, že reakce (signál) spuštěná hormonem se přivádí zpět do buňky uvolňující hormon (generátor signálu). Negativní zpětná vazba znamená, že když je dán signál, generátor signálu uvolňuje méně hormonů a tím je oslaben hormonální řetězec. Kromě toho je velikost hormonální žlázy ovlivněna také hormonálními regulačními obvody a přizpůsobena požadavkům.

To se provádí regulací počtu buněk a buněčného růstu. Pokud se počet buněk zvyšuje, říká se tomu hyperplazie, klesá jako hypoplázie. Zvýšený růst buněk má za následek hypertrofiezatímco smršťování buněk vede k hypotrofii.

Projekt Hypotalamus- hypofýza je důležitým obvodem hormonální kontroly. The Hypotalamus představuje součást mozekse hypofýzy je hypofýza, která se dělí na přední lalok (adenohypofýza) a zadní lalok (neurohypofýza). Nervové podněty centrální nervový systém dosáhnout Hypotalamus jako „rozvaděč“.

Hypotalamus zase rozvíjí svůj účinek na hypofýzy prostřednictvím liberinu (uvolňující hormony) a statinu (hormony inhibující uvolňování). Liberin stimuluje uvolňování hormonů hypofýzy, statiny je inhibují. Následně se hormony uvolňují přímo ze zadního laloku hypofýzy.

Přední lalok hypofýzy uvolňuje své poslové látky do krev, které pak cestují krevním oběhem do periferního koncového orgánu, kde je vylučován odpovídající hormon. Pro každý hormon existuje specifický liberin, statin a hormon hypofýzy. Hormony zadního laloku hypofýzy jsou liberin a statin hypotalamu a následné hormony předního laloku hypofýzy jsou liberin a statin: Cesta hormonů začíná v hypotalamu, jehož liberiny působí na hypofýza.

„Mezilehlé hormony“ tam produkované se dostávají do místa tvorby periferních hormonů, které produkuje „konečné hormony“. Takovými periferními místy tvorby hormonů jsou například štítná žlázase vaječníky nebo kůra nadledvin. Mezi „konečné hormony“ patří hormony štítné žlázy T3 a T4, estrogeny nebo minerální kortikoidy kůry nadledvin.

Na rozdíl od výše popsané cesty existují také hormony nezávislé na této ose hypotalamus-hypofýza, které podléhají různým regulačním obvodům. Tyto zahrnují:

• ADH = antidiuretický hormon
• Oxytocin
• Hormon uvolňující gonadotropin (Gn-RH)? Luteinizační hormon (FSH) stimulující hormon folikulů (LH)
• Hormony uvolňující tyreotropin (TRH)?

  Prolaktin Štítný hormon stimulující štítnou žlázu (TSH)

• Somatostatin? inhibuje prolaktinTSHGHACTH
• Růstové hormony uvolňující hormony (GH-RH)? Růstový hormon (GH = růstový hormon)
• Hormony uvolňující kortikotropin (CRH)? Adrenokortikotropní hormon (ACTH)
• Dopamin? inhibuje Gn-RHprolaktin
• Hormony pankreatu: inzulín, glukagon, somatostatin
• Ledvinové hormony: kalcitriol, erytropoetin
• Hormony příštítných tělísek: Paratyroidní hormon
• Další hormony štítné žlázy: kalcitonin
• Hormony jater: Angiotensin
• Hormony dřeně nadledvin: adrenalin, noradrenalin (katecholaminy)
• Hormon kůry nadledvin: Aldosteron
• Gastrointestinální hormony
• Atriopeptin = atriální natriuretický hormon svalových buněk síní
• Melatonin epifýzy (epifýza)