Úkoly imunitního systému
Projekt imunitní systém je obranný systém těla. Jeho úkolem je odrazit patogeny, které v zásadě zahrnují bakterie, viry, houby a parazity. V imunitní systém lze rozlišit mezi dvěma velkými oblastmi, které ve většině případů spolupracují.
První oblast popisuje vrozené, nespecifické imunitní systém. Je k dispozici lidem od narození a představuje první bariéru v boji proti cizím tělesům. Jak název napovídá, tato imunitní obrana je nespecializovaná, tj. Sestává z univerzálních obranných mechanismů, které udržují invazní cizí tělesa pod kontrolou, dokud konkrétní imunitní systém nezačne fungovat.
Na jedné straně fyzické bariéry, jako je kůže, sliznice, vlasy, které ztěžují cizím tělesům vstup do organismu, patří do této oblasti. Na druhou stranu existují také speciální obranné buňky, jako jsou fagocyty (mrchožroutové buňky), které sežerou vše, co je v jejich okolí cizí, nebo buňky přirozeného zabíjení s nespecifickým imunitním systémem. Toto je řada Proteinů že když je aktivován, lpí na vetřelcích a označuje je a může způsobit jejich rozpuštění.
Specifický, získaný imunitní systém se naproti tomu musí nejprve vyvinout v průběhu života. Skládá se hlavně z B a T lymfocyty (bílý krev buňky), protilátky produkují a zachycují buňky. T-lymfocyty se mohou vyvinout do buněk zabijáků T a mohou přímo napadat cizí tělesa.
Pokud je vetřelec pohlten zachycovací buňkou, může tato buňka předat svůj podpis (antigen) na B lymfocyt. Z toho se pak vyvine takzvaná plazmatická buňka a začne produkovat protilátku Proteinů které jsou protějškem antigenu. Dozvědět se víc o superantigeny.
Tyto protilátky nyní může rozpoznat linie vetřelce, které nesou stejný antigen, připojit se k němu a tak jej paralyzovat a označit jako kořist pro zachycovací buňky. Protože tento proces trvá několik dní, akce specifického imunitního systému je opožděna. Některé B-buňky se proto vyvinou do tzv paměť buňky, které přežívají po celý život a nadále produkují specifické protilátky.
Pokud je tělo znovu konfrontováno se stejným vetřelcem v jinou dobu, specifický imunitní systém může reagovat mnohem rychleji, protože má stále odpovídající protilátky „ve svém paměť". Vrozená imunitní obrana / imunitní systém je přítomen u každého kojence (netrpícího imunitní chorobou) a poskytuje nespecifickou imunitní obranu, tj. Napadá vše cizí. Důležitou součástí vrozeného imunitního systému je takzvaný systém komplementu.
Tento imunitní systém se skládá z cca. 20 různých sér Proteinů (část krev), které mohou především doslova obklopovat bakterie (tzv. opsonizace) a aktivují makrofágy, které pak bakterie eliminují. Kromě toho mohou být aktivovány další buňky těla (jmenovitě tzv. Monocyty, žírné buňky, granulocyty i přirozené zabíječské buňky), což vede k eliminaci vetřelců.
Výše uvedené bariéry imunitního systému, jako je kůže nebo sliznice se speciálními buňkami, epiteli, jsou také součástí vrozené obrany. Buňky vrozené imunitní obrany / imunitního systému jsou jako první úderná síla v boji proti napadajícím patogenům. Prostřednictvím takzvaného hlavního histokompatibilního komplexu (MHC), který je přítomen v každé buňce těla, může obranná buňka rozlišovat mezi přítelem a nepřítelem.
Většina infekcí je rozpoznávána a eliminována buňkami vrozeného imunitního systému. Buňky vrozeného imunitního systému zahrnují makrofágy (zachycovací buňky), buňky přirozeného zabíjení, žírné buňky, monocyty a epiteliální buňky. Tyto buňky však nejsou důležité pouze pro vrozený imunitní systém, mohou také prezentovat části požíraných patogenů jiným buňkám na jejich buněčném obalu (buněčná membrána), takže tyto buňky tvoří protilátky proti patogenům. Díky tomu je obrana patogenů ještě zvláštnější nebo specifičtější.
Všechny články v této sérii:
