Žaludeční vřed

Synonyma v širším smyslu

Lékařské: Gastroduodenální vřed, ventrikulitida, duodenální vřed, peptický vřed, duodenální vřed, vředová choroba, gastritida

Definice žaludeční vřed

Frekvence (epidemiologie)

Výskyt v populaci Asi 10% populace mělo a žaludek nebo duodenální vřed alespoň jednou v životě. Duodenální vřed je asi pětkrát častější než žaludeční vřed (ulcus ventriculi). Muži jsou třikrát častěji postiženi duodenálem vřed než ženy.

V případě ulcer ventriculi je poměr pohlaví 1: 1. Vrcholný věk nástupu onemocnění je mezi 50 a 70 lety. Anatomie žaludku

• Ezofag (jícen)
• kardie
• Tělo
• Malé zakřivení
• fond
• Velké zakřivení
• Duodenum (dvanáctník)
• pylorus
• antrum

Klasifikace vředových forem

Nejprve se rozlišuje mezi akutní (náhlou) a chronickou rekurentní (rekurentní) žaludek vřed (vřed). Akutní „stresový vřed“ se vyskytuje v důsledku povrchně škodlivého (erozivního) zánětu sliznice žaludek (zánět žaludku). Příčinou tohoto vývoje vředu je silná fyzická stresové faktory, které vedou k náhlému zhroucení ochranné bariéry sliznice.

Mezi takové stresové situace patří popáleniny, velké operace a mnoho dalších nemocí vyžadujících intenzivní péči. Chronické rekurentní vředy se vyskytují častěji a mohou mít různé příčiny (viz níže). Vředy se dále dělí podle jejich lokalizace na žaludeční vředy a duodenální vředy.

Peptický vřed se nejčastěji nachází v oblasti malého žaludečního zakřivení (Curvatura minor). The duodenální vřed leží téměř výlučně na začátku duodenum, bulbus duodeni. Pokud se objeví vředy ve vzdálenějších částech střeva, než je popsáno (např. Část jejunu v tenké střevo), může to být známka vzácného Zöllinger-Ellisonova syndromu.

Projekt vyvážit Mezi agresivitou sliznice a ochrannými (obrannými) faktory sliznice hraje zásadní roli při vzniku gastrointestinálního vředu. Pokud převládají agresivní faktory nebo selhávají obranné faktory, může dojít k vředu. Rozlišuje se mezi příčinami, těmi, které pocházejí ze samotného těla (endogenní příčina) a těmi, které jsou způsobeny zvenčí (exogenní příčina).

Možné jsou endogenní příčiny, tj. Příčiny způsobené samotným tělem:

• Kyselina žaludeční
• Gastrointestinální motilita (peristaltika)
• Zöllinger-Ellisonův syndrom
• Hyperparatyreóza
• Vzácné příčiny

a) Žaludeční kyselina Velmi důležitým faktorem při vzniku vředu je žaludeční kyselina. Toto zjištění lze odvodit ze skutečnosti, že pacienti s autoimunitním zánětem sliznice žaludku (gastritida), kteří již nemohou produkovat žaludeční kyselina, nevyvíjejte vředy. Je však třeba poznamenat, že výroba žaludeční kyselina je zřídka zvýšen v případě žaludečního vředu.

V případě peptického vředu tedy žaludeční kyselina není spouštěcím faktorem, ale doprovodným faktorem (permisivním faktorem) pro další existenci peptického vředu. V případě a duodenální vřednadměrná sekrece žaludeční šťávy však hraje důležitou roli. Zde je třeba zmínit zejména stále ještě nevysvětlitelnou zvýšenou tvorbu žaludeční kyseliny a pepsinu (agresivního proteinového enzymu trávicího řetězce) během noci.

Rovněž se předpokládá, že nedostatečná vazba žaludeční kyseliny na bazický hydrogenuhličitan, který se tvoří v duodenum, je částečnou příčinou vývoje duodenálních vředů (nedostatečná neutralizace kyselinou). b) Gastrointestinální motilita (peristaltika) Stále častěji narušená koordinace pohybu mezi žaludeční dutinou (antrum) a duodenum je diskutováno. U některých pacientů s peptickým vředem, kromě delšího žaludečního průchodu potravy, zpětného toku žluč kyselina (žluč reflux) do žaludku.

Žluč kyseliny patří mezi faktory, které působí agresivně na sliznici. c) Zöllinger-Ellisonův syndrom Tento termín označuje vzácný nádor, který se nejčastěji nachází v slinivka břišní a produkuje hormon gastrin. Benigní nádor se také nazývá gastrinom.

Nadměrná produkce gastrinu v nádoru vede k nadměrné stimulaci kyselých žaludečních buněk (nádorových buněk). To znamená, že se produkuje příliš mnoho žaludeční kyseliny. Tento přebytek žaludeční kyseliny vede k převaze agresivních faktorů v gastrointestinálním traktu a rozvoji mnoha současně se vyskytujících (vícečetných) žaludečních vředů. Zöllinger-Ellisonův syndrom často vede k mnohočetným vředům v dvanáctníku a dokonce v dalším průběhu střeva (jejunum).

Ukázalo se, že tyto vředy jsou obzvláště trvalé. Léčba je dlouhá a obtížná. Tento syndrom způsobuje pouze 1% všechduodenální vřed nemoci.

d) Hyperparatyreóza Hyperparatyreóza popisuje hyperaktivní příštítná tělíska (příštítná tělíska). Nadměrná funkce buněk produkujících hormony (epiteliální těla) příštítná tělíska vede k přebytku vápník (hyperkalcemie) v těle. To zase vede ke stimulaci G-buněk v žaludku a dvanáctníku, které produkují výše popsaný hormon gastrin.

To zase vede k nadměrné stimulaci kyselých buněk žaludku. e) Vzácné příčiny Velmi vzácnými příčinami jsou virové infekce, např Cytomegalovirus (CMV) nebo Opar Simplex Virus (HSV) a chronická střevní onemocnění, jako např Crohnova nemoc. Exogenními příčinami peptického vředu se rozumí příčiny, které vstupují do žaludku zvenčí.

Zde jsou obzvláště relevantní:

• Helicobacter pylori (H. str.)
• Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID)

a) Helicobacter pylori Od svého objevu na počátku 1990. let se bakterie Helicobacter pylori (H. p.) Stala jednou z nejdůležitějších příčin gastroduodenální vředové choroby (chronický vřed). Riziko vzniku gastrointestinálního vředu se zvyšuje 3-4krát za přítomnosti gastritidy vyvolané Helicobacter. To neznamená, že každý člověk, jehož sliznice žaludku je kolonizován bakterií, se nutně vyvine gastritida nebo vřed.

Bakterie Helikobacter lze detekovat téměř u všech pacientů s duodenálním vředem. Asi 75% pacientů se žaludečním vředem je infikováno bakterií Helicobacter. Helicobacter pylori je také přípustným faktorem při vývoji vředů, což znamená, že infekce samotnou bakterií není dostatečná pro vznik peptického vředu.

Současně musí být přítomny i další agresivní faktory (viz výše). b) Nesteroidní protizánětlivé NSAID, jako je kyselina acetylsalicylová (ASA), se také často používají jako léky proti bolesti na nemoci kloubů a jiné bolestivé stavy. Tyto léky mají účinek ničící žaludeční hleny.

Machanismus za tím souvisí s inhibicí tvorby takzvaného prostaglandinu. Prostaglandiny mít vazodilatační účinek na sliznice žaludku a také podporují tvorbu ochranného žaludečního hlenu. Snížením tvorby prostaglandinu ztrácí žaludeční výstelka důležité ochranné faktory.

Zvyšuje se riziko vzniku žaludečního vředu. Riziko vzniku vředu se znásobuje léčbou NSAID a současným napadením Helicobacter pylori. Příznaky peptického vředového onemocnění jsou často velmi nespecifické.

Statistiky ukazují, že 20% pacientů s vředem nemá žádné příznaky (asymptomatické) a opět 20% pacientů s příznaky podobnými těm vředové choroby neměli vřed v gastroskopie (endoskopie). Typicky jsou NSAID ty, které nezpůsobují žádné nebo velmi neobvyklé příznaky (příznaky) onemocnění. Mezi příznaky patří: Mohou také existovat bolest, který často vyzařuje do truhla (hrudník), zadní nebo dolní část břicha.

Tento bolest je často popisován jako „hladový“ a „hlodavý“. U některých pacientů lze u pacientů pozorovat určitý rytmus bolest příznaky, které příležitostně indikují umístění vředu. Noční bolest a úleva od bolesti po jídle se jeví jako typické pro duodenální vředy.

Zhoršení po jídle je pravděpodobnější v případě žaludečního vředu (ulcus ventriculi). Diagnóza však může být skutečně potvrzena pouze gastrointestinálním traktem endoskopie.

• Stížnosti horní části břicha
• Nevolnost
• Pocit plnosti
• Potravinové intolerance.