Synonyma
Erektilní dysfunkce (ED) K erektilní dysfunkci u mužů dochází, když muž není schopen nebo jen zřídka dokáže přivést svůj penis do plně vztyčeného (ztuhlého) stavu požadovaného pro pohlavní styk nebo k udržení tohoto stavu. Pokud tomu tak je pouze příležitostně nebo jen na krátkou dobu, nenazývá se to erektilní dysfunkcí. Erektilní dysfunkce nemá nic společného se snížením plodnosti muže.
V případě stávající impotence je schopnost ejakulace a produkce spermatu zachována až na několik výjimek. Podle studií je v Německu i v zahraničí výskyt erektilní dysfunkce asi 20%. U mužů nad 70 let je to však již 70%, což ukazuje, že toto onemocnění je silně závislé na věku.
U mužů mladších 40 let je tato porucha přibližně 5% úplná a přibližně 17% střední. Kromě toho nedávné studie ukazují, že 20 - 70% všech pacientů s cukrovka mellitus, hypertenze nebo lipometabolické poruchy budou jednoho dne trpět erektilní dysfunkcí vyžadující léčbu. Aby se dosáhlo erekce u mužů, vzájemně na sebe působí několik systémů.
Pro jejich rozvoj jsou důležité fungování krev plavidla, nervy, určité části penisu a také zdravá psychologická výchozí situace. Abychom porozuměli erekci a tím i její poruše, je důležité znát její fyziologii a představu o anatomii penisu: Penis má tři takzvané corpus cavernosum erektilní tkáně, které mohou bobtnat a zmenšovat se. Jejich plnění kreva tím i stav penisu, je ovládán krví plavidla které běží podél penisu.
Důležitý krev- zásobovací nádoba je arteria dorsalis penis, která běží ve dvojicích pod horní stranou penisu. Odtamtud malé větve jdou do dvou velkých vrstev erektilní tkáně a podle potřeby je naplňují krví. Uvnitř těchto dvou kavernózních těles je další nádoba, arteria profunda penis, která vykonává stejný úkol.
Třetí erektilní tkáň obklopuje močová trubice a je napájen svými vlastními tepna. Všichni tři plavidla jsou navzájem propojeny. Ve ochablém stavu penisu jim tyto tepny dodávají kyslík a krev proudící do nich je odváděna přidruženými žilkami, aniž by se erektilní tkáň mohla plnit.
Toho je dosaženo malými svalovými vlákny, která obklopují zásoby tekutin (sinusoidy) erektilní tkáně. Lze si je tedy představit podobně jako houba. Tyto svaly jsou napnuté v ochablém stavu, takže tepny mají úzký průměr a v jeskyních erektilní tkáně není mnoho místa pro krev.
Přes určité nervové impulsy svalová vlákna povolí, když má být dosaženo erekce. To způsobí, že výše zmíněné tepny se zvětšují v průměru, což umožňuje pumpovat více krve do erektilní tkáně. Tato krev se poté shromažďuje v jeskyních (sinusoidy), což způsobuje, že žíly, které ji odnášejí, se zmenšují v průměru.
Mají mnohem měkčí stěnu než tepny. Výsledkem je takzvaná pozitivní zpětná vazba: čím více krve proudí dovnitř, tím více se corpus cavernosum plní, tím méně krve proudí. Hřídel penisu se prodlužuje, zvětšuje se v průměru a ztuhne. Nervové impulsy nezbytné k tomu pocházejí z autonomních (vegetativních, nedobrovolných) nervový systém, přesněji z tzv parasympatikus. Parasympatický nervový systém je zvláště aktivní, když spíme, trávíme nebo jsme obecně uvolnění.
