Není divu, že slovo hněv v latině je „rozruch“, což znamená šílenství, vášeň nebo šílenství. Je za tím násilná, až přehnaná impulzivní emoce, která je často doprovázena silnou agresí.
Co je to hněv?
Není divu, že slovo hněv v latině je „rozruch“, což znamená šílenství, vášeň nebo šílenství. Hněv je vážnější než prostý hněv nebo vztek a také se tak snadno ovládá. Důvodem mohou být úšklebky, poznámky, nespravedlnost, potlačené pocity, neočekávané události nebo nejistota, doprovázené pocitem bezmoci. Pocit hněvu je pravděpodobně každému znám. Různé postavy však na situace reagují odlišně, projev hněvu může mít více či méně hrozné následky, dokonce způsobit psychické problémy. Ve většině případů výbuchy hněvu ničí více, než způsobují, protože díky emocionalitě také mohou vést aby se lidé stali neobjektivními. To zase může rychle poškodit vztahy, ať už soukromé nebo obchodní. To, co poté může způsobit lítost, proto nezůstává nezapomenutelné a zanechává škrábance, které se někdy nehojí. Vzít zpět to, co bylo řečeno, již není možné. Obvykle je takový útok vyjádřen úplnou ztrátou vlastních pocitů. Tento výbuch se nazývá ovlivnění a je namířen proti věcem, lidem, institucím a zvířatům. Hněv má často velmi specifický spouštěč, který však nemusí být vždy totožný se samotným výbuchem. Někdo, kdo je na něco dlouho naštvaný a chová se podle známého obrazu, že kapka postupně naplní hlaveň a způsobí její přetékání, může při zcela bezvýznamné události najednou zuřit a ztratit nad sebou kontrolu. Výbuch hněvu s sebou nejčastěji přináší skutečnost, že daná osoba je také silně zapojena do své vlastní emocionality.
Funkce a úkol
Hněv však může být také užitečný a posílit charakter člověka. Kdokoli se naučí nenechat se rozrušit, dostat svůj hněv pod kontrolu, aplikovat metody, jak se vyhnout vzteku nebo ho alespoň omezit, najde si také cestu zpět dovnitř k harmonickému vyvážit. Chcete-li utlumit okamžik rozrušení a zadržet hněv, věnovat čas přemýšlení, má toto všechno větší šanci na dosažení konečného cíle. Známými prostředky jsou cvičení, která pomáhají uklidnit hněv. Počítání do deseti, opuštění místnosti a zhluboka se nadechnout jsou jen některé ze způsobů, které lze použít, aniž byste museli hněv spolknout. Zůstává důležité, aby si osoba, na kterou je hněv namířen, také uvědomila, že vyvolala hněv. Kdo se často rozčílí, může se pokusit zaznamenat emoce písemně. Tímto způsobem je spouštěč lépe rozpoznán, myšlenky objasněny a událost je přehrávána strukturovaným způsobem, dokud tlumí emoce. Stejně tak je užitečné si vždy uvědomovat, co člověk, na kterého se hněv zaměřuje, cítí, tj. Obléknout se do své kůže. Akce pak lze lépe pochopit, pokud mají smysl i ve vztahu k sobě samému. Alternativou nakonec zůstává spát na všem na jednu noc. Jakmile emoce vře, ústup není špatný nápad. Následující ráno přináší více klidu, problémy jsou rozpoznány jasněji a lze je pak řešit objektivněji. Hněv je nicméně také prostředkem k uskutečnění změn a jako podnět k překonání problémů. Nutí člověka pochopit problémy a potřebu najít řešení. Tím se spustí tvůrčí proces, takže hněv také zvyšuje produktivitu. K výbuchu hněvu obvykle dochází pouze v určitých situacích, které obvykle vznikají řešení nutné. Ukázáním hněvu lze nalézt způsob kreativního řešení, jak lépe spravovat a snad změnit podmínky. Osoba se také dozví hodně o sobě při ztrátě kontroly, rozpoznání, kdy nastane hněv, co ho vyvolává a jak jej ovládat.
Nemoci a nemoci
Hněv se však také může stát patologickým, protože výbuch je tak intenzivní, že vede k psychickým výkyvům a fyzickým i duševním problémům. Trvalé rozzuření je známkou určitých klinických obrazů, které ovlivňují celou psychiku. V psychologii je častý pocit hněvu vysvětlen zejména imitací: Hněv vzniká díky naučenému chování, přičemž zde mluvíme o vzorci chování, který je formován určitými zkušenostmi nebo je také kopírován z vzorů. Pokud se hněv vyskytuje příliš často, říká se tomu člověku cholerik. Takové nevázané emoce často vést mentálně depreseúzkost, nenávist k lidem nebo všeobecné nepřátelství; fyzicky zase do srdce útoky a vysoký krevní tlak. Vzory nemocí tohoto druhu brání člověku v klidném přístupu k životu, v pocitu konfrontace se situacemi, které zvládne. V tomto ohledu je vhodné navštívit psychologa a nechat si poradit.
