Hraniční syndrom

Emocionálně nestabilní porucha osobnosti, BPD, BPS, sebepoškozování, parasuicidita Angličtina: hraniční

Definice

Hraniční porucha je tzv porucha osobnosti typu „emočně nestabilní“. Osobností se zde rozumí vlastnosti a chování člověka, s nímž reaguje a bude reagovat na určité situace. Emoční nestabilita znamená, že hraniční porucha vede k potížím s regulací nálady, takzvanému „afektu“. Malé podněty, ať už jsou to situace zvenčí, nebo vlastní napjaté myšlenky, často stačí ke spuštění velmi vysoké úrovně vzrušení (pozitivní nebo negativní). Navíc po tomto vzrušení trvá velmi dlouho, než se nálada vrátí na úroveň, na jaké byla před událostí nebo myšlenkou.

Je to léčitelné?

U duševních chorob, stejně jako u mnoha somatických (tj. Fyzických) nemocí, jako je rakovina, termín „remise“ se používá spíše v odborném žargonu než „léčitelnost“. Definice remise v případě hranice porucha osobnosti se měří skutečností, že po mnoho let se nevyskytly žádné příznaky typické pro toto onemocnění. V případě hranice porucha osobnostiStudie mezitím poskytly řadu indikací, že nemoc často přetrvává několik let po jejím nástupu, ale u mnoha pacientů pak vymizí, tj. neobjeví se žádné příznaky.

K této remisi dochází po velmi odlišných obdobích onemocnění. Jedna studie například zjistila remisi u necelých 50% pacientů po 4 letech a další o dva roky později již 70% pacientů bylo v remisi. Novější studie prokázala remisi u téměř 90% pacientů 10 let po stanovení diagnózy.

Ve srovnání s mnoha jinými duševními chorobami lze proto hraniční poruchu osobnosti považovat za možnou léčbu v nejširším smyslu. Je však patrné, že mnoho pacientů, kteří po mnoho let nemají žádné příznaky onemocnění, má v určitých oblastech každodenního života stále více problémů než duševně zdraví lidé. Zejména sociální integrace (stabilní partnerství, přátelství, obecný kontakt s jinými lidmi) je u pacientů s hraniční poruchou osobnosti často horší než u ostatních.

Studie však naznačují, že sociální integrace se zlepšuje, čím více let uplynulo od remise (tj. „Uzdravení“). Navíc pacienti, kteří trpěli hraniční poruchou osobnosti v dospívání a rané dospělosti, mají v průběhu života mnohem vyšší výskyt tzv. Afektivních poruch. Tyto zahrnují deprese nebo maniodepresivní onemocnění. Úzkost a poruchy příjmu potravy i zneužívání návykových látek se také vyskytují častěji u remitovaných hraničních pacientů než v normální populaci.

Je to dědičné?

Zda je hraniční nemoc dědičná, byla diskutována a zkoumána po mnoho let. Doposud však neexistují žádné důkazy o tom, že jde o nemoc, která je dědičná v pravém slova smyslu. Zdá se však, že určité vlastnosti, jako je sklon k emoční nestabilitě, se pravděpodobněji vyskytnou u dětí nemocných rodičů. Podle současného stavu výzkumu k propuknutí nemoci však dochází pouze tehdy, jsou-li přidány další faktory, jako jsou určité životní podmínky nebo vzorce chování. Bylo například prokázáno, že lidé trpící hraniční poruchou měli v minulosti nadprůměrné zkušenosti se sexuálním zneužíváním nebo násilím.