Organizace: Funkce, úkoly, role a nemoci

Organizace je dílčím krokem vnímání, které strukturuje smyslové dojmy a generuje první smysl. Organizaci předchází primární smyslový dojem (vjem), poté následuje klasifikace vnímání. Při zanedbávání je narušena organizace podnětů na jedné straně těla.

Jaká je organizace?

Organizace je dílčím krokem vnímání, které strukturuje smyslový vstup a vytváří počáteční význam. Percepční proces jako celek se skládá z různých fází. Patří mezi ně senzace, organizace a klasifikace. Pocit odpovídá fyziologickým procesům přijetí stimulu v příslušném smyslovém orgánu. Organizace je zastřešujícím termínem prvních kognitivních procesů zpracování vnímaných podnětů. Tyto první procesy zpracování na kognitivní úrovni kombinují jednotlivé komponenty do soudržného a soudržného celkového smyslového dojmu. Logická soudržnost smyslového dojmu je pro třetí krok zpracování povinná. Pouze díky organizaci, která proběhla dříve, mohou smyslové dojmy získat v kontextu klasifikace nadřazený kategorický význam. Po tomto přiřazení významu na základě organizace a následné kategorizace následuje posouzení osobního významu, což umožňuje interpretovat podněty.

Funkce a úkol

Percepční organizace dává smysl primárnímu vnímání smyslových orgánů. Přijaté podněty organizuje mozek do smysluplného tvaru. Principem organizace je vytvoření pořádku z chaosu. Vnější svět je neuspořádaný. Jelikož však má člověk přežít v neuspořádaném vnějším světě na základě svého vnímání, musí proces vnímání v organizaci vnést řád do chaosu podnětů, aby člověku poskytl logický a srozumitelný celek jako základ pro reakce . Objednané věci jsou v zásadě méně nebezpečné než chaotické. Z hlediska evoluční biologie má tedy pořadí příchozích podnětů ve smyslu organizace za cíl minimalizaci vnějších zdrojů nebezpečí a nakonec přežití člověka. V rámci organizace probíhají různé procesy strukturující jednotlivé podněty, které jsou všechny určeny k vytvoření jasnějšího a soudržnějšího celkového dojmu. Za tímto účelem se organizace vnímání řídí různými zákony, které se v minulosti osvědčily a vytvářejí logické spojení mezi jednotlivými podněty pro člověka. Jedním z těchto zákonů je zákon podobnosti. Podobné podněty nebo věci jsou strukturovány do společných seskupení. Naproti tomu jsou věci nebo podněty s rozdílem strukturovány do samostatných seskupení. Kromě zákona podobnosti existuje zákon blízkosti, který označuje prostorově blízké věci nebo podněty jako patřící k sobě. Stimuly nebo věci vzdálené od sebe jsou naopak vnímány jako nezávislé. Stejně důležité pro organizaci jsou zásada uzavření a zásada pokračování, které rovněž umožňují navázat spojení mezi jednotlivými podněty a věcmi v prostředí. Kromě toho mozek organizuje smyslové vjemy podle principu stručnosti. Toto je hlavní princip organizace, který se převážně týká vizuálního vnímání a rozděluje vizuálně vnímaná pole do „dobrých“ tvarů s jednoduchými pravidelnostmi nebo symetrií. Konečným principem organizace je vymezení textury. To se týká formování tvarů nebo postav na základě změn v struktuře, rozdílů v intenzitě nebo různých vlnových délkách. Například záplaty mají konkrétní délku, barvu, šířku a orientaci. Současně mohou mít konce čar nebo křížení čar. Všechny tyto vztahy jsou automaticky brány v úvahu při organizaci podnětů, aby se dosáhlo smysluplného celkového vnímání. Výše uvedené zákony jsou také známé jako zákony Gestalt a činí organizaci prvním krokem smysluplnosti v procesu vnímání.

Nemoci a nemoci

Poruchy v organizaci vnímání se někdy vyskytují často ve vztahu k vizuálnímu vnímání a v tomto případě se většinou týkají dětí nebo dospívajících. A stav zahrnující generalizovanou poruchu vnímání organizace je takzvané zanedbávání. Toto je termín používaný k popisu poruchy pozornosti, ke které obvykle dochází po hemifaciální lézi mozek. Po takové lézi postižená osoba zanedbává podněty na poškozené straně, takže organizace do smysluplného celkového obrazu je narušena nebo již nefunguje vůbec. Když hemifaciální mozková léze způsobila zanedbání, je tento jev obvykle ovlivněn několika smyslovými systémy. Například kromě vizuálních podnětů na postižené straně může pacient zanedbávat tělesné podněty na odpovídající straně. Zanedbání může být výsledkem lézí v různých oblastech mozku. Poškození obvykle postihuje pacienta pouze v jedné hemisféře mozku a je z velké části lokalizováno mezi temenními, časovými a týlními laloky. Kromě toho k zanedbávání dochází ve vzácných jednotlivých případech po čelních mozkových lézích nebo má subkortikální léze putamenového nebo kaudátového jádra v bazální ganglie jako jeho příčina. Poškození pulvinaru uvnitř thalamus může také vést zanedbávání a odpovídajícím způsobem narušená organizace. Kauzální poškození je tedy většinou v oblastech mozku známých jako asociační oblasti nebo sekundární receptivní kortikální pole. Zanedbání je často spojeno s anosognózií v důsledku poškození pravého temenního laloku.