Kousnutí psem: Co dělat?

Pokousání psem: stručný přehled

Co dělat v případě kousnutí psem? První pomoc: Ránu vyčistěte, vydezinfikujte a uzavřete (např. náplastí). Na silně krvácející ránu po kousnutí přitiskněte sterilní materiál bez choroboplodných zárodků (např. sterilní obklad) a v případě potřeby přiložte tlakový obvaz.
Rizika pokousání psem: těžká poranění kůže a svalů, poranění nervů (někdy s následnými poruchami čití), poranění cév (někdy s nebezpečnou ztrátou krve), poranění kostí, infekce rány, tvorba nevzhledných jizev.
Kdy navštívit lékaře? V zásadě by každé kousnutí mělo být vyšetřeno lékařem a v případě potřeby (zejména při silném krvácení) ošetřeno.

Pozor!

I malá kousnutí se mohou infikovat. V nejhorším případě se rozvine život ohrožující infekce tetanem nebo vzteklinou!
V případě silně krvácející rány po kousnutí psem se co nejdříve po prvotním ošetření poraďte s lékařem nebo zavolejte lékaře na pohotovosti!

Kousnutí psem: Co dělat?

Pokud psa (neúmyslně) popudíte nebo vyděsíte, může rychle prasknout. Někdy je pouze povrchově poškrábaná kůže. Pes však se svými zaoblenými zuby a mohutnými čelistními svaly může oběti způsobit i těžká poranění tkáně.

U kousnutí lehčího charakteru se obecně doporučují následující opatření první pomoci:

Vyčistěte ránu: ránu po kousnutí pečlivě, ale důkladně vyčistěte vlažnou vodou a mýdlem, jakmile přestane silně krvácet.
Dezinfikujte ránu: Použijte vhodný dezinfekční prostředek k dezinfekci rány po kousnutí psa, pokud je k dispozici.
Krycí rána: Na malé kousnutí postačí náplast. Větší ránu po kousnutí je naopak vhodné překrýt sterilním tamponem nebo gázovým obkladem.
K lékaři!

V případě kousnutí se silným krvácením musíte zahájit tato opatření první pomoci:

Zastavení krvácení: Přitlačte měkký materiál, který je pokud možno bez choroboplodných zárodků (např. sterilní obklad) na ránu po kousnutí nebo do rány.
Při obzvlášť silném krvácení přiložte tlakový obvaz.
Okamžitě dopravte pacienta k lékaři nebo zavolejte záchrannou službu (112) – zvláště pokud nelze zastavit krvácení!

Pokousání psem: Rizika

Kousnutí psem s sebou nese různá rizika: Na jedné straně mohlo dojít k poranění mnoha tkání, jako jsou svaly, nervy, cévy a kosti. Za druhé, invaze bakterií (zejména ze psích slin) může způsobit infekci rány.

Poškození tkáně

Kousnutí psem může způsobit různé stupně poškození tkáně. V mírných případech je často poraněna pouze povrchová vrstva kůže (epidermis).

Hluboké kousnutí psem navíc může kromě kůže a svalové tkáně poranit i nervy, cévy a někdy i kosti. Poranění nervů může mít za následek nervová selhání (poruchy smyslů). To může například znamenat, že pocit dotyku v postižené oblasti nebude v budoucnu tak dobrý jako dříve.

V případě cévních poranění se unikající krev může hromadit v sotva natahovatelné svalové kladce (= skupina svalů obklopená fascií). Oblast otéká a je velmi bolestivá. Lékaři tomu říkají kompartment syndrom. Jako další důsledek se může vyvinout svalová slabost a nervové deficity.

U kojenců a malých dětí mívá kousnutí psem často zvlášť špatné následky: Zvíře v nich může ukousnout nebo utrhnout celé části těla (např. uši, ruce nebo i celou hlavu) ještě snadněji než u starších dětí a dospělých.

Infekce psím kousnutím

Ránu po kousnutí mohou infikovat také bakterie z kožní flóry pokousaného člověka a také bakterie z prostředí. To se však stává méně často než infekce rány způsobená bakteriemi ze slin psa.

Infikovanou ránu po kousnutí poznáte podle otoku a zarudnutí, které se šíří kolem rány.

Podle výzkumu vede 25 až XNUMX procent všech psích kousnutí k infekci rány. Případ od případu závisí pravděpodobnost infekce rány po kousnutí psa na několika faktorech. Tyto zahrnují:

Typ a stupeň kontaminace rány po kousnutí.
rozsah destrukce tkáně
individuální profil pacienta, např. zvýšené riziko infekce u malých dětí, starších osob a oslabeného imunitního systému (např. v důsledku cukrovky, HIV, rakoviny nebo léčby kortizonem)
postižená oblast těla (kousnutí psem do rukou, nohou, obličeje a genitálií zvláště často vede k infekci rány)

Některé infekce rány zůstávají lokalizované. Může se však také stát, že se patogeny rozšíří do jiných tkání a orgánů. Možné důsledky jsou pak např.

Flegmóna: Jedná se o šíření zánětu do okolní tkáně.
Absces: hromadění hnisu v dutině způsobené tavením tkáně souvisejícím se zánětem
Kloubní empyém: nahromadění hnisu v kloubní štěrbině (v důsledku šíření infekce psím kousnutím do sousedního kloubu)
Zánět celého kloubu (artritida): To se však zřídka stává při infekci psím kousnutím.
sporadické šíření infekce do dalších orgánů, které může vést například k zánětu kostní dřeně (osteomyelitida), meningitidě nebo hromadění hnisu v játrech, plicích nebo mozku.

Kousnutí psem: Kdy navštívit lékaře?

V případě kousnutí psa je vždy vhodná návštěva lékaře. I když má pes svými špičatými zuby na kůži jen malé rány, mohou zasahovat velmi hluboko, což zvyšuje riziko infekce rány.

Zárodky ze psích slin totiž mohou proniknout hluboko do tkáně a způsobit zánět, zatímco okraje rány malého vstupního bodu se rychle slepí k sobě v horních vrstvách kůže, takže další péče o rány je zdánlivě zbytečná.

Proto jsou malá kousnutí obecně nebezpečnější než velká kousnutí, která často silně krvácejí a uzavírají se pomaleji.

Návštěva lékaře je vhodná i při kousnutí psem, protože pacient může potřebovat očkování proti tetanu nebo vzteklině. Tato očkování by měla být provedena co nejdříve, protože obě onemocnění mohou být život ohrožující.

Pokousání psem: vyšetření u lékaře

Nejprve lékař při rozhovoru s pacientem nebo rodiči (v případě dětí s pokousáním psem) odebere pacientovu anamnézu (anamnézu). Možné otázky jsou:

Kde a kdy jste byli (nebo vaše dítě) pokousáni?
Změnil se vzhled rány po kousnutí psem? Pokud ano, jak (otok, zarudnutí, tvorba hnisu atd.)?
Byla nebo je horečka?
Existují nějaké další příznaky, jako je necitlivost v oblasti kousnutí nebo pohybové problémy postižené části těla?
Existují nějaké již existující stavy (jako je cukrovka)?
Užíváte (nebo vaše dítě) nějaké léky (např. kortizon nebo jiné přípravky potlačující imunitní systém)?

Pokud se nejedná o vašeho vlastního psa, měli byste takovou informaci získat pokud možno od majitele psa a předat ji lékaři.

Vyšetření

Po anamnéze následuje fyzikální vyšetření: lékař důkladně prohlédne ránu po kousnutí psa. Podívá se na to, kolik tkáně bylo zraněno, jak silně je rána kontaminována a zda se na ní objevují známky zánětu (jako je otok, zarudnutí, hypertermie, tvorba hnisu).

Může pořizovat fotografie rány po kousnutí psa (pro dokumentaci).

V případě kousnutí psem do ruky nebo nohy lékař zkontroluje i pohyblivost postižené končetiny (např. loketního či kolenního kloubu). Testuje se také svalová síla, reflexy a také smysl pro dotyk kůže (citlivost). Tímto způsobem lze odhalit jakékoli poškození svalů, šlach nebo nervů.

Krevní test

Například u zánětu po kousnutí psem jsou v krvi zvýšené různé zánětlivé parametry, jako jsou bílé krvinky (leukocyty) a C-reaktivní protein (CRP).

Tampon na ránu po kousnutí psa

Lékař odebere výtěr z rány po kousnutí nebo získá vzorky sekretu z rány pro podrobnější rozbor v laboratoři. Zde se ověřuje, zda je možné ve vzorku kultivovat možné patogeny infekce psím kousnutím. Pokud ano, lékař pak může pacientovi předepsat vhodný lék proti choroboplodným zárodkům.

Imaging

Pokud existuje podezření, že při kousnutí psem byla zraněna i kostní tkáň, může objasnit rentgenové vyšetření. V případě kousnutí psem do obličeje nebo lebky lékař obvykle nařídí vyšetření počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí (MRI).

Pokousání psem: Léčba lékařem

Lékařské ošetření rány po kousnutí psa závisí na tom, kterou část těla zvíře pokousalo a jak rozsáhlé zranění je. Obecná opatření péče o rány jsou:

Čištění rány po kousnutí (např. 1% roztokem organojódu)
Výplach rány fyziologickým roztokem
Debridement (excize roztrhané, rozdrcené a odumřelé tkáně rány)
Primární péče o ránu: přímé uzavření rány náplastí, tkáňovým lepidlem, svorkami nebo stehem. To se provádí u nekomplikovaných ran po kousnutí, které nejsou starší než několik hodin.
Sekundární péče o ránu: Rána po kousnutí psa zpočátku zůstává otevřená (někdy i několik dní) a je několikrát vyčištěna, než je definitivně uzavřena (např. sešitím). To je nezbytné pro velké a/nebo zející rány i infikované rány.
V případě potřeby imobilizace poraněné části těla (zejména v případě infekce rány).

V některých případech lékař podá pacientovi antibiotika, aby zabránil bakteriální infekci rány. To může být vhodné například v případě čerstvých, hlubokých kousnutí, stejně jako kousnutí v kritických oblastech těla (ruce, nohy, oblasti v blízkosti kloubů, obličej, genitálie).

Pacienti se zvýšeným rizikem infekce (např. diabetici) a ti s implantáty (např. umělé srdeční chlopně) často dostávají antibiotika preventivně po kousnutí psem.

Pokud již existuje bakteriální infekce rány, antibiotika se používají ve všech případech.

Očkování proti tetanu provádí lékař po pokousání psem v případě chybějící očkovací ochrany (např. poslední očkování proti tetanu před příliš dlouhou dobou) nebo neznámého stavu očkování.

Očkování proti vzteklině je nutné, pokud nelze vyloučit nákazu (např. při pokousání divokým psem, pokousání psem domácím, který se chová nezvykle důvěřivě nebo agresivně – podezření na vzteklinu!).

Zabraňte pokousání psem

Nikdy nenechávejte dítě samotné se psem, i když je to jinak dobře vychovaný psí mazlíček. I mimo hru může pes náhle vnímat dítě jako hrozbu a kousnutí.
Sledujte varovné signály ze strany psa, jako je couvání zvířete, zvednutí poletů a vycenění zubů, vrčení, zploštělé uši, načesaná srst, zvednutý nebo zastrčený ocas.
Nerušte psa, když jí nebo spí! Pokud odeberete jídlo krmícímu se psovi nebo se náhle (a hrubě) dotknete spícího psa, může prasknout.
Buďte obzvláště opatrní při manipulaci se psími matkami a jejich štěňaty.
Neoddělujte psy, kteří se mezi sebou rvou. Jinak riskujete, že se zapletete do boje a budete zraněni.
Vyhněte se hlasitým zvukům (jako je křik) kolem psa. Zvíře může vnímat hlasité zvuky jako hrozbu a pak praskne.
Podivných psů byste se měli dotýkat nebo je hladit pouze v případě, že to majitel dovolil (své zvíře zná nejlépe). Vždy také nechte psa očichat, než se ho dotknete.

Pokud se k vám přiblíží cizí pes bez majitele, měli byste dbát následujících pravidel, abyste se vyhnuli riziku kousnutí psem:

Zachovejte klid a stůjte!
Nepanikařte a nekřičte!
Nedívejte se na psa (hlavně ne přímo do očí)!
Řekni ne!" nebo "Jdi domů!" nebo podobně tichým hlasem.
V lepším případě se postavte ke zvířeti bokem – přímé konfrontace by mohly zvíře vyprovokovat k pokousání psem.
Počkejte, až pes ztratí zájem a odejděte!

Poučte i své dítě o správném zacházení se psem! Zvláště pravděpodobně utrpí kousnutí psem, zejména v kritických oblastech, jako je hlava a krk.