Hodnocení: Funkce, úkoly, role a nemoci

Rozsudek formuje vnímání jako proces v bezvědomí i jako vědomý proces. Tato přirozená součást vnímání je relevantní například jako filtrační funkce, a proto je příčinou selektivity percepčního procesu. Chybný úsudek se vyskytuje například u lidí s dysmorfofobií.

Co je to úsudek?

Rozsudek formuje vnímání jako proces v bezvědomí i jako vědomý proces. Lidské percepční struktury umožňují lidem utvářet obraz situací a jejich prostředí. Z pohledu evoluční biologie je vnímání synonymem šance na přežití. Jeho smysly určují, zda člověk včas rozpozná nebezpečí a příležitosti, a na základě toho může přistoupit k akci podobné reakci. Proces vnímání je úzce spjat s procesem posuzování právě z tohoto důvodu. Vnímat bez soudení je nemožné. Vnímání není jen prvním příkladem formování názoru na situaci a životní prostředí, ale samo o sobě probíhá na základě filtračních procesů a tedy nevědomých úsudků. Tento jev je znám jako selektivní vnímání. Ze všech podnětů, které na nás působí, vybíráme především to, co je vnímáno a co se dostane do lidského vědomí. Kvůli obrovskému počtu trvale působících podnětů jsou takové filtrační procesy nezbytné, aby nedošlo k zaplavení mozek s podněty. Jako filtrační proces je hodnocení podnětů posouzení relevance, které je primárně provedeno předchozí zkušeností. Programy kognitivního úsudku zároveň hrají roli v dalším zpracování vjemů, které se dostávají do vědomí. Tyto programy úsudku odpovídají hlavně ozáření, halo efektu a dominanci atributů a pomáhají při vědomém utváření názorů na to, co je vnímáno.

Funkce a úkol

Filtrační procesy a nevědomé úsudky v percepčním systému umožňují lidem vnímat pouze to, co je v současné situaci považováno za relevantní. Vzory hrají v tomto procesu zvýšenou roli, zejména ty, jejichž složitost se nachází mezi dokonalou symetrií a absolutním nedostatkem struktury. Z tohoto důvodu lidé například zatínají tikot hodin, pokud neprorazí monotónnost. Stejně tak je zmatený zvuk deště za oknem zatemněn, pokud v něm nelze rozpoznat žádnou strukturu vzoru. Z hlediska evoluční biologie pomohlo nevědomé hledání vzorů lidem přežít. Skutečnost, že dokáže rozpoznat vzorce, je částečně zodpovědná za jeho přežití. Nejde však jen o hledání vzorů, které formují lidské vnímání jako filtr. Při hodnocení a výběru přicházejících smyslových vjemů také hrají roli osobní zkušenosti, očekávání, zájmy a postoje lidí. Socializaci lze například pojmenovat jako první filtr hodnocení. Kromě vzdělání utvářejí vlastní názory na svět a jeho hodnoty také zkušenosti s jeho vlastní rodinou, školou a okruhem přátel nebo pracovní skupinou. Stejně jako způsob myšlení, i způsob vnímání je již formován těmito zkušenostmi. Kromě hodnot a názorů utváří sociální prostředí například zájmy a předsudky, které všechny vstupují v platnost jako filtry úsudku vnímaných smyslových dojmů. Například pozornost je zaměřena na základě zájmů. Z tohoto důvodu mají lidé tendenci vidět, co sami mají, nebo alespoň to, s čím již jednali. Instance úsudku vnímání považuje v této souvislosti za zvláště důležité známé nebo očekávané věci. Druhým filtrem úsudku jsou pocity. Emocionálně pozitivní vztah k osobě umožňuje člověku rozpoznat pozitivní ve všech jeho činech. Totéž platí i obráceně. Navíc extrémní strach nebo vysoká nervozita obvykle formují vnímání se zesílením smyslů. Z evolučně-biologického hlediska tento jev opět souvisí se zvýšenou poptávkou po pozornosti a připravenosti reagovat v nebezpečných situacích. Prostředí člověka také ovlivňuje nevědomé hodnocení percepčních podnětů, zejména sociální role nebo situačních mocenských struktur. Prostřednictvím těchto filtrů přijímají smyslové orgány pouze část všech možných podnětů. Smyslově paměť, vnímání se testuje na jejich užitečnost a když je užitečnost rozpoznána, přecházejí do krátkodobé paměti pro další zpracování. Další zpracování odpovídá fragmentaci informací na malé jednotky. Tyto jednotky se zpracovávají samostatně a například se před opětovným sestavením zesilují, zmírňují nebo vyhodnocují. Jedním z programů kognitivního úsudku pro tento proces je například dominance atributů, díky níž je jedna charakteristika rozhodujícím faktorem pro formování názoru. Na základě úsudku ozářením vyvozují lidé z vlastností jednoho znaku jiné rysy a kvůli halo efektu rozhodují o existujících úsudcích již existující úsudky o nových vjemech a jejich individuálních atributech.

Nemoci a nemoci

Posuzování vjemů může být narušeno různými způsoby. Protože je utvářena zkušenostmi a socializací, mohou například traumatické události vést ke groteskním úsudkům smyslových podnětů. Psychologie se zabývá takovými poruchami vnímání. Jako příklad narušeného vnímavého úsudku lze zmínit dysmorfofobii. Tato tělesná dysmorfická porucha způsobuje narušené vnímání sebe sama. Vlastní vzhled člověka je považován za znetvořený. Postižení žijí ve strachu ze své zjevné ošklivosti a podle toho reagují absurdně na své prostředí. Mnoho z postižených má již před onemocněním negativní postoj k vlastní osobě. V takovém případě postižená osoba vidí v zrcadle, co od sebe nakonec očekává, a to ošklivost. U pacientů se rozvine nenávist k jejich vlastnímu tělu a opakovaně se v zrcadle prožívají jako hrozné „já“. Realistické hodnocení jejich vlastní osoby a souvisejících vnímání je pro ně nemožné. Jejich prostředí často vnímá postižené osoby jako atraktivní, ale pro samotné postižené osoby je jejich vlastní obraz těla spojen s odporem. Existuje tedy velký rozpor mezi sebeobrazem a vnějším obrazem. Na veřejnosti se postižené osoby často cítí neustále sledovány a opovrhovány, což vede ke strachu z kontaktu s jinými lidmi. Onemocnění často začíná během puberty, kdy si adolescenti často nejsou jistí svým vlastním vzhledem. V některých případech hrají psychologická poranění způsobená prostředím ve vývoji nemoci větší roli a stávají se tak zakořeněnými, že vstupují do filtru vnímání jako faktor úsudku. Podobný příklad vnímavého zkreslení sebe sama, ke kterému dochází kvůli narušenému vnímavému úsudku, je anorexie.