Trizomie 13: Popis
Trizomie 13, také známá jako (Bartholin) Pätauův syndrom, byla poprvé popsána Erasmem Bartholinem v roce 1657. V roce 1960 Klaus Pätau objevil příčinu trizomie 13 zavedením nových technických metod: v trizomii 13 se chromozom 13 vyskytuje třikrát. z normálních dvou. Extra chromozom způsobuje malformace a těžkou vývojovou poruchu u nenarozeného dítěte ve velmi rané fázi těhotenství.
Co jsou to chromozomy?
Lidský genom se skládá z chromozomů, které jsou zase tvořeny DNA a proteiny a jsou obsaženy v jádrech téměř všech tělesných buněk. Chromozomy jsou nositeli genů a určují tak plán živého organismu.
Zdravý člověk má 46 chromozomů, z nichž 44 jsou páry identických chromozomů (autozomální chromozomy) a dva další definují genetické pohlaví (gonozomální chromozomy). Tyto dva se označují buď jako chromozom X nebo Y.
Ve všech trizomiích je počet chromozomů 47 místo 46.
Jaké typy trizomie 13 existují?
Existují různé varianty trizomie 13:
- Volná trizomie 13: V 75 procentech případů se jedná o tzv. volnou trizomii. To znamená, že ve všech tělesných buňkách je nenavázaný další chromozom 13.
- Mozaiková trizomie 13: U této formy trizomie 13 je další chromozom přítomen pouze v určité části buněk. Ostatní buňky jsou vybaveny normální sadou chromozomů. V závislosti na typu a počtu postižených buněk mohou být příznaky mozaikové trizomie 13 výrazně mírnější.
- Částečná trizomie 13: U této formy trizomie 13 je přítomen pouze jeden úsek chromozomu 13 v triplikátech. V závislosti na trojité sekci je příznaků více nebo méně.
- Translokační trizomie 13: Přísně vzato, nejde o skutečnou trisomii, ale spíše o přeuspořádání chromozomové sekce. Pouze kousek chromozomu 13 je připojen k jinému chromozomu (např. 14 nebo 21). Za určitých okolností taková translokace nevede k žádným příznakům. Pak se označuje jako vyvážená translokace.
Výskyt
Trizomie 13: Příznaky
Seznam možných příznaků trizomie 13 je dlouhý. Příznaky, které postižené děti zažívají, závisí na individuálním případu. Typ a závažnost příznaků trizomie 13 se může lišit v závislosti na formě onemocnění. Čím více buněk je postiženo, tím závažnější jsou následky. V případě mozaikových a translokačních trizomií může být závažnost symptomů tak nízká, že téměř žádné poškození není patrné.
Volná trizomie 13 je na druhé straně spojena s těžkými malformacemi a poruchami.
Klasickým symptomovým komplexem je současný výskyt následujících příznaků:
- Malá hlava (mikrocefalie) a malé oči (mikroptalmie)
- Rozštěp rtu a patra
- Extra prsty na rukou nebo nohou (polydaktylie)
Tyto malformace jsou typické pro trizomii 13, ale nemusí být vždy přítomny. Postižena může být i řada dalších orgánových systémů.
Obličej a hlava
Kromě mikroftalmie mohou být oči velmi blízko u sebe (hypotelorismus) a pokryté kožními záhyby. Obě oči mohou být srostlé do jednoho (cyklopie), což je často doprovázeno malformacemi nosu (možná chybějící nos). Nos může také vypadat velmi plochý a široký s trizomií 13.
Uši jsou navíc díky relativně nízké poloze často nápadně tvarované, stejně jako brada.
Centrální nervový systém
Malá hlava a nedostatek oddělení mozkových hemisfér může také vést k hydrocefalu. Neurologická omezení navíc často způsobují, že postižené děti mají zvláště ochablé svaly (hypotonii). To vše ztěžuje navázání kontaktu s dítětem.
Vnitřní orgány
Také vnitřní orgány v hrudníku a dutině břišní jsou postiženy trizomií 13. Řada různých malformací (např. pootočené uspořádání orgánů v dutině břišní) může vést ke značným omezením v každodenním životě.
Srdce
80 procent pacientů s trizomií 13 má srdeční vady. Jedná se především o defekty stěn oddělujících čtyři srdeční komory (septální defekty). Častý je také tzv. persistentní ductus arteriosus. Jedná se o typ zkratu mezi cévou (plicní tepnou) vedoucí ze srdce do plic a hlavní tepnou (aortou).
Tento zkrat má u plodu smysl, neboť nenarozené dítě nedýchá plícemi, ale dostává od matky krev bohatou na kyslík. Po narození se však ductus arteriosus normálně uzavírá s několika prvními nádechy. Pokud se tak nestane, může to nebezpečně narušit krevní oběh novorozence.
Ledviny a močové cesty
Pohlavní orgány
U mužského novorozence nemusí varlata přirozeně sestoupit z břicha do šourku. K tomu normálně dochází jako součást přirozeného vývoje v matčině lůně. Pokud se neléčí, může to vést k poruchám vývoje spermií nebo dokonce k neplodnosti. Šourek může být také abnormálně změněný. Novorozené ženy mohou mít nedostatečně vyvinuté vaječníky (vaječníky) a deformovanou dělohu (bicornuate uterus).
Kýly
Kýla je posun břišní tkáně přes přirozenou nebo umělou mezeru v břišní stěně. V případě trizomie 13 se kýly vyskytují hlavně kolem pupku, v tříslech a na bázi pupku (omfalokéla).
Kostra
Kostra také není osvobozena od následků trizomie 13. Jsou možné četné malformace kostí. Kromě dalšího šestého prstu (nebo palce) jsou často vážně deformovány ruce a nehty. To někdy vede k tomu, že vnější prsty směřují ke středu a leží na vnitřních prstech, abych tak řekl. Noha může být také deformovaná ve formě PEC.
Cévy
Trizomie 13: příčiny a rizikové faktory
Většina případů trizomie 13 je výsledkem chyby při tvorbě gamet, tj. spermií a vajíček. Tyto dva typy buněk mají normálně pouze jednu (poloviční) sadu chromozomů s 23 chromozomy. Během oplodnění se spermie spojí s vaječnou buňkou, takže výsledná buňka obsahuje dvojitou sadu 46 chromozomů.
Aby bylo zajištěno, že gamety mají před oplodněním pouze jednu sadu chromozomů, musí se jejich prekurzorové buňky rozdělit na dvě gamety, které oddělují každý pár chromozomů. Při tomto komplikovaném procesu může dojít k chybám, například se nemusí oddělit pár chromozomů (nedisjunkce) nebo se část jednoho chromozomu přenese na jiný (translokace).
Po nedisjunkci jedna z výsledných gamet obsahuje dva chromozomy určitého počtu, v tomto případě čísla 13. V druhé buňce není chromozom 13 vůbec. V souladu s tím jeden nese 24 chromozomů a druhý pouze 22.
V případě mozaikové trizomie 13 k chybě nedochází při dělení pohlavních prekurzorových buněk, ale v určitém okamžiku během dalšího vývoje embrya. Existuje již mnoho různých buněk, z nichž jedna se náhle nedokáže správně rozdělit. Pouze tato buňka a její dceřiné buňky mají špatný počet chromozomů, ostatní buňky jsou zdravé.
Neexistuje jednoznačná odpověď, proč se některé buňky nedělí správně. Mezi rizikové faktory patří vyšší věk matky při oplodnění nebo těhotenství a některé látky, které mohou narušit buněčné dělení (aneugeny).
Je trisomie 13 dědičná?
Ačkoli je volná trizomie 13 teoreticky dědičná, postižení obvykle umírají před dosažením pohlavní dospělosti. Na druhé straně translokační trizomie 13 může být asymptomatická. Nosič takto vyvážené translokace si není vědom genetického defektu, ale pravděpodobně jej předá svým potomkům. Existuje pak zvýšené riziko výrazné trizomie 13. Pro zjištění, zda je přítomna translokační trizomie 13, lze provést speciální genetický test.
Trizomie 13: vyšetření a diagnostika
Specialisté na trizomii 13 jsou specializovaní pediatři, gynekologové a humánní genetici. Trizomie 13 je často diagnostikována v těhotenství v rámci preventivních prohlídek. Nejpozději v době porodu jsou obvykle patrné vnější změny a poruchy kardiovaskulárního systému. Mozaiková trizomie 13 však může být i poměrně nenápadná.
Prenatální vyšetření
V mnoha případech je podezření na trizomii 13 již při prenatálních vyšetřeních. Tloušťka šíjové řasy plodu se běžně měří při ultrazvukovém vyšetření těhotných žen. Pokud je tlustší než obvykle, znamená to již onemocnění. Různé krevní hodnoty mohou poskytnout další informace a nakonec určité patologické orgánové změny potvrzují podezření na trizomii 13.
Genetické testy
Pokud existují náznaky trizomie 13, doporučuje se prenatální genetické poradenství včetně prenatálního testování. To zahrnuje použití speciálních technik k odběru buněk z plodové vody (amniocentéza) nebo placenty (odběr vzorků choriových klků) a jejich podrobení analýze DNA. Taková invazivní prenatální vyšetření poskytují velmi spolehlivé výsledky, ale mohou vyvolat potrat.
Příklady takových krevních testů jsou Harmony test, Praena test a Panorama test. Při důvodném podezření na trizomii 13 a po lékařské konzultaci mohou být náklady na takový prenatální test hrazeny ze zákonného zdravotního pojištění.
Poporodní vyšetření
Po narození je zpočátku důležité odhalit život ohrožující malformace a vývojové poruchy, které vyžadují okamžitou léčbu. Z tohoto důvodu se provádí důkladné vyšetření orgánových systémů novorozence. Prenatální vyšetření také pomáhá posoudit závažnost trizomie 13. Po narození postižené dítě obvykle vyžaduje intenzivní lékařské sledování a léčbu.
Pokud trizomie 13 nebyla zjištěna již při prenatálních kontrolách, genetický test se provádí po narození. K tomu stačí odběr krve novorozence, který lze odebrat například z pupeční žíly.
Srdce
Srdce je nutné podrobně vyšetřit co nejdříve po porodu. Srdeční ultrazvuk (echokardiografie) může být použit k posouzení malformací srdce. Zejména je třeba pečlivě prozkoumat přepážky v srdci. Závažné onemocnění srdce se často projevuje nebezpečnými poruchami krevního oběhu, které vyžadují intenzivní lékařskou péči.
Gastrointestinální trakt
Nervový systém
Nervový systém by měl být také vyšetřen pomocí magnetické rezonance (MRI) nebo počítačové tomografie (CT). Tak lze obvykle detekovat abnormální mozkovou strukturu, jaká je přítomna u holoprosencefalie.
Kosterní soustava
Malformace skeletu se často podrobněji vyšetřují až v poslední fázi, protože ve většině případů nepředstavují akutní ohrožení života. Kosti lze snadno zobrazit na rentgenových snímcích.
Trizomie 13: Léčba
V současnosti neexistuje kurativní léčba trizomie 13. Cílem veškerého úsilí je dosáhnout co nejlepší kvality života postiženého dítěte. Jakákoli léčba trizomie 13 by měla být prováděna zkušeným multidisciplinárním týmem. V tomto týmu jsou gynekologové, pediatři, chirurgové a neurologové. Lékaři paliativní péče mohou také velmi významně přispět k pohodě a pohodlí dítěte.
Zatímco malformace orgánů v hrudníku a břiše jsou často léčitelné a operovatelné, malformace centrálního nervového systému (zejména v mozku) představují velkou výzvu. Obvykle nejsou léčitelné.
Vzhledem k tomu, že úmrtnost onemocnění je velmi vysoká, jsou limity léčby často dohodnuty s rodiči. V ideálním případě by to však mělo být provedeno krok za krokem. Diskutuje se například o tom, zda a která operace (např. na srdci) by se v současné době měla provádět k léčbě nebo které je třeba se v zájmu dítěte vyvarovat.
Podpora pro rodiče
Velmi důležitá je také podpora rodičů. Měla by jim být nabídnuta pomoc a podpora odpovědným a čestným způsobem, například sociálními pracovníky nebo formou psychologické podpory. Pokud se rodiče zpočátku cítí přetížení a bezmocní, může jim služba krizové intervence poskytnout naději a vedení.
Trizomie 13: průběh onemocnění a prognóza
Pätauův syndrom nelze vyléčit. Mnoho z prenatálně diagnostikovaných případů trizomie 13 zemře před narozením, mnohem více v prvním měsíci života. Pouze pět procent dětí žije déle než 6 měsíců. Více než 90 procent postižených zemře v prvním roce života. Je však téměř nemožné předpovědět, jak dlouho dítě s trizomií 13 přežije.
Delší přežití je možné, zvláště pokud nejsou žádné velké mozkové malformace. Avšak i děti s trizomií 13, které přežijí první rok života, často vykazují velký intelektuální deficit, což znamená, že obvykle nejsou schopny vést samostatný život.
I když stále neexistuje žádná léčba, provádí se velké množství studií, které zkoumají možná léčba s cílem jednoho dne najít terapii pro trizomii 13.
