Bílé krvinky

Projekt krev sestává z kapalné části, krevní plazmy a pevných částí, krevních buněk. V buňce jsou tři velké skupiny buněk krev: každý z nich má specifické vlastnosti a plní velmi důležité úkoly pro naše tělo a naše přežití. Leukocyty mají základní funkci v imunitní obraně lidského těla, přičemž některé buňky patří do nespecifické a jiné do specifické imunitní systém.

  • Červené krvinky (erytrocyty),
  • Bílé krvinky (leukocyty)
  • A krevní destičky (trombocyty),

Bílý krev buňky se nazývají bílé, protože na rozdíl od erytrocytyneobsahují červené barvivo hemoglobin, a proto se vedle nich objevují bělavé. V závislosti na jejich typu se mohou velmi lišit velikostí. Nejmenší bílé krvinky, lymfocyty, mají přibližně stejnou velikost jako červené krvinky, asi 7 μm, největší, monocyty, dosahují velikosti až 20 μm.

Přežívají od několika dnů do několika měsíců. Vývoj leukocytů začíná červeně kostní dřeň, který se u dospělých nachází v hrudní kost a iliac hřeben. U dětí tato červená kostní dřeň se také nachází v dlouhé trubici kosti nohou a paží.

Bílé krvinky se zde tvoří z kmenových buněk. Tito pokračují v diferenciaci, vždy vytvářejí prekurzorovou buňku (určenou kmenovou buňku, která již jde takřka určitým směrem) a další původní kmenovou buňku, která je schopna se znovu dělit a vyvíjet se jakýmkoli možným směrem (pluripotentní) . Z prekurzorové buňky se pak vyvinou různé krevní buňky v závislosti na růstových faktorech působících na buňku.

Granulocyty, stejně jako krev destičky a erytrocyty, pocházejí z myeloidní kmenové buňky, lymfocyty z lymfoidní kmenové buňky. Poté, co byly vytvořeny, některé bílé krvinky musí migrovat do jiného orgánu, který má být otisknut, než mohou vykonávat své úkoly. Tento otisk se odehrává hlavně v brzlík a kostní dřeň, ale také v slezina, lymfy uzliny a mandle.

Tam se leukocyty „učí“, které látkové buňky patří do těla, a proto jsou neškodné a které jsou považovány za cizí, a proto je nutné s nimi bojovat. Zdravý dospělý má v průměru 4,000 10,000 až XNUMX XNUMX bílých krvinek na μl krve. Hodnoty nad tímto se nazývají leukocytóza, hodnoty pod tímto se nazývají leukopenie.

Tento celkový počet lze dále rozdělit na různé typy bílých krvinek. Tomu se pak říká diferenciál krevní obraz. Bílé krvinky lze rozdělit na různé typy: Dále přicházejí monocyty s přibližně 8%, které jsou také schopné fagocytózy.

Konečně existují eosinofilní granulocyty ve velmi malém množství, které se používají hlavně k obraně proti parazitům, zejména červům, a bazofilní granulocyty, které hrají důležitou roli při alergických reakcích a zánětech.

  • Nejběžnější jsou neutrofilní granulocyty, které by měly tvořit asi 40-60% leukocytů. Stejně jako všechny granulocyty jsou i neutrofily součástí nespecifické imunitní obrany.

    Jsou to nejdůležitější buňky, pokud jde o ničení patogenů, které vstoupily zvenčí. Tuto úlohu provádějí pomocí procesu zvaného fagocytóza: prakticky „sežerou“ bakterie, viry nebo houby.

  • Pokud jde o kvantitu, jsou na druhém místě lymfocyty s 20–40%, nejdůležitější složkou specifické obrany, která je opět diferencována na B a T lymfocyty. Po určitém stimulu se z B lymfocytů vyvinou takzvané plazmatické buňky, jejichž funkcí je tvorba protilátky které se pak mohou specificky vázat na speciální struktury, které je buď přímo ničí, nebo alespoň označují, aby je ostatní buňky mohly rozpoznat jako cizí a podniknout proti nim opatření.

    Existují také různé podskupiny T lymfocyty. Nejdůležitější jsou: (1) T-pomocné buňky, které koordinují imunitní reakci těla uvolňováním různých látek posla tím, že umožňují „komunikaci“ mezi jednotlivými složkami obranného systému, a (2) T-zabijácké buňky, které jsou schopné přímo zabíjet nádorové buňky nebo buňky těla, které jsou napadeny viry.

  • Po určitém stimulu se z B lymfocytů vyvinou takzvané plazmatické buňky, jejichž funkcí je tvorba protilátky které se pak mohou specificky vázat na konkrétní struktury, buď je přímo zničit, nebo alespoň označit, aby je ostatní buňky mohly rozpoznat jako cizí a podniknout proti nim opatření.
  • T-lymfocyty jsou opět rozděleny do různých podskupin. Nejdůležitější jsou: (1) T-pomocné buňky, které koordinují imunitní reakci těla uvolňováním různých látek posla tím, že umožňují „komunikaci“ mezi jednotlivými složkami obranného systému a (2) T-zabijácké buňky, které jsou schopné přímo zabíjet nádorové buňky nebo buňky těla, které jsou napadeny viry.
  • Po určitém stimulu se z B lymfocytů vyvinou takzvané plazmatické buňky, jejichž funkcí je tvorba protilátky které se pak mohou specificky vázat na konkrétní struktury, buď je přímo zničit, nebo alespoň označit, aby je ostatní buňky mohly rozpoznat jako cizí a podniknout proti nim opatření.
  • T-lymfocyty jsou opět rozděleny do různých podskupin.

    Nejdůležitější jsou: (1) T-pomocné buňky, které koordinují imunitní reakci těla uvolňováním různých látek posla tím, že umožňují „komunikaci“ mezi jednotlivými složkami obranného systému a (2) T-zabijácké buňky, které jsou schopné přímo zabíjet nádorové buňky nebo buňky těla, které jsou napadeny viry.

  • Dále přicházejí monocyty s asi 8%, které jsou také schopné fagocytózy.
  • Nakonec existují eosinofilní granulocyty ve velmi malém množství, které se používají hlavně k obraně proti parazitům, zejména červům, a
  • Bazofilní granulocyty, které hrají důležitou roli při alergických reakcích a zánětech

Protože bílé krvinky jsou nezbytné pro to, aby se naše tělo chránilo před vnějšími vlivy (bakterie, viry, houby, paraziti) a uvnitř (vývoj nádorových buněk, bakterie naší vlastní flóry, které potenciálně způsobují onemocnění), je samozřejmé, že funkční porucha nebo nedostatek leukocytů se může ukázat jako velmi nebezpečný a dokonce i život - ohrožující pro nás. Důležitými klinickými obrazy v souvislosti s leukocyty jsou HIV: virus, který napadá T-pomocné buňky, který dříve nebo později způsobí celý imunitní systém zhroutí se a postižená osoba obvykle skončí skutečně relativně banální infekcí nebo dokonce zemře, protože tělo již na ni není schopné náležitě reagovat. Autoimunitní onemocnění: Chorobné vzorce, ve kterých jsou bílé krvinky z většinou neznámého důvodu již schopny odlišit cizí buňky od buněk vlastního těla, a proto je obrana namířena proti určitým nezbytným tělesným buňkám.

Důležité příklady jsou systémové lupus erythematosus, Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida, Gravesova nemoc a mnoho dalších.

  • Leukémie: zde se ve většině případů zvyšuje počet leukocytů, ale buňky jsou nefunkční. Vytlačují také zbývající krev, a proto existují také nedostatky v červených krvinkách (anémie) a destičky.
  • HIV: virus infikující T-pomocné buňky, který dříve nebo později způsobí celek imunitní systém zhroutí se a postižená osoba obvykle skončí nakažením relativně banální infekcí nebo dokonce zemře, protože tělo na ni již není schopno náležitě reagovat.
  • Autoimunitní onemocnění: Chorobné vzorce, ve kterých jsou bílé krvinky z většinou neznámého důvodu již schopny odlišit cizí buňky od vlastních buněk těla, a proto je obrana namířena proti určitým nezbytným tělesným buňkám. Důležité příklady jsou systémové lupus erythematosus, Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida, Gravesova nemoc a mnoho dalších.