Dialýza je přístrojová metoda léčby určitých onemocnění nebo příznaků, při nichž ledviny těla nejsou schopny adekvátně nebo vůbec vykonávat svou práci, nebo u nichž již pacient nemá ledvina. V zásadě platí u všech variant dialýzy všech pacientů krev prochází jakýmsi filtrem, zbavuje se škodlivých látek a přebytečné vody a poté se vrací do těla v čištěném stavu - proto je populární synonymum pro dialýzu: mytí krve. Ve většině případů se tedy jedná o renální substituční terapii kvůli terminálu ledvina selhání.
První dialýza nemocného podle dnešního principu byla provedena v Gießenu v roce 1924. Tato technologie byla k dispozici širší veřejnosti od roku 1945 a je neustále vyvíjena s rostoucím počtem aplikací. Dnes je dialýza hlavním pilířem renální substituční terapie, takže v roce 2010 bylo v Německu asi 70,000 XNUMX pacientů, kteří vyžadovali trvalou dialýzu, a jejich počet stoupá.
Funkce ledvin
Projekt ledvina, z nichž má každý člověk obvykle dva, je jedním z nejdůležitějších orgánů těla, bez nichž by člověk nebyl životaschopný. Nejen, že reguluje vodu v těle vyvážit vylučováním močí. Filtruje také škodlivé látky, z nichž se tělo nedokáže rozložit krev a je zásadní pro udržení elektrolytového složení krve, tj. rozpuštěných solí a iontů.
Kromě toho se produkují ledviny hormonů jako je Epo (erytropoetin), který je důležitý pro krev produkci a je pravděpodobně známo většině lidí z cyklistiky a reguluje pH. Hodnota pH je měřítkem poměru chemických kyselin a zásad v krvi, který musí být udržován konstantní v úzkých mezích. Ledvina také hraje rozhodující roli při přizpůsobování krevní tlak.
To ukazuje důležitost tohoto orgánu, a tedy dialýzy, jako důležité terapeutické možnosti. Při použití dialýzy je třeba rozlišovat mezi akutními potížemi a chronickými nemocemi. V oblasti akutních příhod je dialýza vhodná pro rychlé obnovení životně důležitých funkcí.
Hlavní oblasti použití jsou zde akutní, náhlé selhání ledvin nebo nadměrná dehydratace, kterou nelze léčit léky, stejně jako akutní otrava. Avšak dialýza má největší význam jako nejdůležitější nástroj substituční léčby ledvin. Používá se vždy, když ledviny samy již nejsou schopny plnit úkoly, které jim byly přiděleny, nebo je již nemohou provádět adekvátně.
Na jedné straně k tomu dochází, když ledviny již nejsou k dispozici, např. Jako součást nádorové terapie, při které musely být obě ledviny odstraněny. Na druhou stranu však drtivá většina pacientů na dialýze má chronické selhání ledvin, tj. Příliš špatně fungující ledviny. V obou případech výše uvedené úkoly provádí dialyzační přístroj. Ve vzácných případech se dialýza používá také v případech játra onemocnění.
