Definice
Epitel je jednou ze čtyř základních tkání těla a je také nazýván krycí tkání. Téměř všechny povrchy těla jsou pokryty epitelem. Patří mezi ně jak vnější povrchy, jako je kůže, tak vnitřní povrchy dutých orgánů, jako je měchýř.
Epitel je rozsáhlá skupina buněk, ve kterých jsou buňky velmi blízko u sebe. Epiteliální buňky každá hraničí se dvěma různými prostory a jsou tedy polárními buňkami s apikální (směřující ven nebo do tělesné dutiny) a bazální (ohraničující druhou tkáňovou) stranu. Epitel je oddělen od ostatních tkání bazální membránou.
Později jsou buňky v kontaktu s jinými buňkami prostřednictvím různých buněčných spojení. Úkoly epitelu jsou velmi odlišné. Například epitel kůže má za úkol chránit podkladovou tkáň před vnějším poškozením, jako jsou mechanické účinky nebo sluneční světlo, a zabránit pronikání bakterie.
Vnitřní epitel, který lemuje duté orgány, slouží především k jejich utěsnění zvenčí (například epitel měchýř) a k výměně látek. Určité epiteli také přebírají produkci různých látek, jako jsou sekrece, hormonů or enzymy. Epitel je zásobován živinami hlubšími vrstvami tkání, protože žádné neobsahuje krev plavidla sám.
Pomocí difúze se živiny a kyslík mohou dostat do epitelu bazální membránou. Existují různé typy epitelu, které lze klasifikovat odlišně. Mohou být jednovrstvé nebo vícevrstvé, skládají se z plochých nebo vysokých buněk, obsahují žlázy (např kožní žlázy) a může mít keratinizaci (jako v kůži). Kromě toho mohou apikálně umístěné buňky mít výčnělky, tzv. Mikroklky, které napomáhají výměně živin zvětšením jejich povrchu.
Endothelium
Projekt endothelium je speciální forma epitelu, který lemuje vnitřní stěnu krev a lymfy plavidla. Jedná se o jednovrstvý dlaždicový epitel, který spočívá na bazální membráně. Endothelium se vyskytuje ve všech plavidla z kardiovaskulární systém a umožňuje výměnu různých látek mezi nimi krev a tkáně.
Produkcí oxidu dusnatého (NO) se také podílí na regulaci krevní tlak a může mít inhibiční nebo aktivační účinek na koagulaci. Dalším úkolem endothelium je regulace zánětlivých procesů. Aktivací endotelu bílé krvinky se k ní mohou připojit, které pak mohou migrovat do podkladové zanícené tkáně.
Existují různé typy endotelu, které se vyskytují v různých částech těla a liší se svou strukturou a propustností. Kontinuální endotel je relativně nepropustný a umožňuje pouze velmi specifickou výměnu určitých látek mezi krví a tkání. Tento typ se vyskytuje v mozeknapříklad jako tzv hematoencefalická bariéra.
Fenestrovaný endotel má „okna“, která jsou ve většině případů uzavřena (kromě ledvina) membránami. Propustnost je tak poněkud omezena. Fenestrovaný endotel se nachází například v renálních glomerulech (renálních krvinkách) a ve střevě.
Nejpropustnějším endotelem je diskontinuální endotel, který má relativně velké mezery. Bazální membrána je také částečně prasklá nebo u tohoto typu tkáně neexistuje. K tomu dochází hlavně v játra.
