imunosupresivní léky

Úvod

Projekt imunitní systém je bariéra, která chrání tělo před pronikáním patogenů. Skládá se z buněčné a takzvané humorální části. Buněčnými složkami jsou například makrofágy („vychytávací buňky“), buňky přirozeného zabíjení a lymfocyty.

Vtipná část, tj. Část, která není složena z buněk, obsahuje mimo jiné protilátky a různé vektorové látky známé jako interleukiny. Za normálních okolností, tj. U zdravého organismu, imunitní systém je schopen rozlišovat mezi vlastními strukturami těla a těmi, které jsou tělu cizí. Struktury, které jsou uznávány jako cizí, jsou poté vyloučeny imunitní systém.

Někdy je však náš imunitní systém vadný. V takové situaci nesprávně rozpozná vlastní tkáň těla jako cizí, spustí se imunitní reakce a tělo začne na sebe útočit. Toto se nazývá autoimunitní onemocnění.

Příklady takových nemocí jsou revmatismus, roztroušená skleróza or Crohnova nemoc. V takových případech se používají léky, které udržují imunitní systém pod kontrolou a downregulují, imunosupresivní léky. Tlumí imunitní reakce a tím brání imunitnímu systému rozvíjet jeho účinnost. Kromě toho se imunosupresiva také používají k prevenci a léčbě rejekce nového orgánu po transplantace orgánů.

Kdy se používají imunosupresivní léky?

Jak bylo uvedeno výše, imunosupresiva se používají hlavně ve dvou hlavních oblastech medicíny. Na jedné straně se tyto léky používají k prevenci rejekčních reakcí po transplantaci orgánů, na druhé straně lze autoimunitní onemocnění dobře léčit imunosupresivními léky. Transplantace orgánů by nikdy nebylo možné bez vývoje imunosupresivních léků.

Orgány lze transplantovat, pouze pokud se tkáňové vlastnosti dárce a příjemce co nejvíce shodují. Navzdory skutečnosti, že tkáňové charakteristiky jsou co nejpodobnější, tělo vždy klasifikuje transplantovaný orgán jako cizí a začne na něj útočit zánětlivými reakcemi. Imunosupresivní léky zde udržují imunitní systém pod kontrolou a zabraňují tak odmítnutí transplantace.

U autoimunitních onemocnění imunitní systém nesměruje své obranné mechanismy proti cizí tkáni, ale proti svým vlastním složkám. I zde je důležité tlumit imunitní systém, aby nedocházelo k významnému ničení tkání. Mezi autoimunitní onemocnění patří ulcerózní kolitida, Crohnova nemoc, myasthenia gravis a narkolepsie (porucha spánku).