Obecné informace
Existuje mnoho různých cytostatických léků, které mají svůj bod útoku v různých bodech nádorové buňky. Cytostatika jsou rozdělena do skupin podle příslušných mechanismů účinku. Níže jsou uvedeny nejdůležitější cytostatické skupiny léčiv.
S ohledem na množství termínů, značek a možných kombinací (tzv. Schémata) však není možné zacházet do všech těchto podrobností. Následující příklady látek jsou uvedeny s názvy jejich účinných látek. Tyrosinkináza Inhibitory také patří k chemoterapeutickým činidlům.
Na rozdíl od klasických chemoterapeutik však tyrosinkináza inhibitory působí specificky a způsobují tak méně vedlejších účinků. Tyto chemoterapeutické léky interferují s produkcí nádorových buněk na úrovni DNA. Zesíťují molekuly DNA (alkylací) způsobem, který vede k normálním procesům čtení pro produkci Proteinů být narušen.
Protože nádorová buňka je závislá na ProteinůTo vede ke smrti nádorové buňky. Alkylační činidla navíc zabraňují nové tvorbě DNA, což také způsobuje smrt nádorové buňky. Tato skupina se dále dělí na podskupiny, které všechny sledují výše uvedený mechanismus působení:
- Bendamustin, cyklofosfamid, chlorambucil, melfalan, ifosfamid, trofosfamid
- Alkylsulfonáty: busulfan, treosulfan
- Nirozomočoviny: Karmustin, Lomustin, Nimustin
- Sloučeniny obsahující platinu: karboplatina, cisplatina, oxaliplatina (tato skupina látek je velmi účinná a často se používá v kombinaci s jinými cytostatiky)
Taková cytostatika jsou začleněna do nově vyrobené DNA jako „falešné“ stavební kameny.
Tím se zastaví nová tvorba DNA (inhibuje se tzv. DNA polymeráza). Protože DNA se zdvojnásobuje pouze během dělení buněk, mají antimetabolity velmi specifický účinek na nádorové buňky. I zde lze rozlišit 3 podskupiny, které se svou povahou liší jako „špatné stavební kameny“.
- Analogy kyseliny listové: methotrexát (existuje již dlouhou dobu, ale stále je jednou z nejdůležitějších látek), pemetrexed
- Analogy purinů: merkaptopurin, nelarabin, kladribin, fudarabin,
- Analogy pyrimidinu: fluoruracil (5-FU), kapecitabin, gemcitabin
Původně tato látka pochází z vždyzelené rostliny (Vinca). Během buněčného dělení, jak již bylo zmíněno, se celá sada chromozomů (DNA) zdvojnásobí. Aby to bylo možné rovnoměrně rozdělit na 2 buňky, potřebuje buňka „aparát“, tzv. Mitotické (z mitózy = buněčné dělení) vřeteno, které je tvořeno podjednotkami, tzv.
mikrotubuly. Bez mitotického vřetena se buňka nemůže pravidelně dělit. Alkaloidy vinca narušují strukturu tohoto vřetene a tím i schopnost dělení nádorových buněk.
Příklady: Vinblastin, vinkristin… Jako cílovou strukturu mají také takzvané mikrotubuly. Na rozdíl od vinka alkaloidů však neinterferují se strukturou mikrotubulů, naopak je stabilizují.
Je důležité vědět, že mitotické vřeteno podléhá neustálému hromadění a rozpadu. Pokud někdo inhibuje degradaci, která je stejně důležitá pro správné rozdělení buňky, jsou nádorové buňky opět narušeny v růstu. Příklady: Docetaxel, Paclitaxel.
Stejně jako bakterie jsou obvykle zabiti antibiotika, některá antibiotika mohou dokonce zabíjet nádorové buňky. V zásadě dělají to samé jako s nimi bakterie; některé bakterie, jako lidé, mají DNA ve formě dvojité šroubovice, dvojitého řetězce DNA navinutého kolem sebe. K rozpletení těchto cívek potřebujeme protein (enzym), takzvanou topoizomerázu.
Pouze v rozpleteném stavu lze informace číst z DNA. Antibiotikum, které má v tomto případě cytotoxický účinek, tj. Poškození buněk, leží mezi řetězci DNA tak, že je blokována topoizomeráza. Příklady: antracykliny, jako je doxorubicin, mitoxantron
