Pojem „limbický systém“ označuje funkční jednotku lokalizovanou v mozek který slouží především ke zpracování emocionálních impulzů. Limbický systém navíc řídí vývoj chování pohonu. Limbickému systému je také přičítáno zpracování základních složek intelektuálního výkonu.
V souvislosti s těmito složitými procesy však nelze limbický systém považovat za samostatnou funkční jednotku. Limbický systém spíše pracuje v harmonii s velkým počtem nervových buněk v mozkové kůře. V důsledku toho je vývoj emocí a chování při řízení založen na živé výměně informací mezi mnoha částmi EU mozek.
Anatomie limbického systému
Funkční jednotka mozek „limbický systém“ zahrnuje několik anatomických struktur. V mozku tvoří jednotlivé složky limbického systému dvojitý kruh kolem tzv bazální ganglie a thalamus. Historicky se jednotlivé struktury limbického systému vyvinuly ze starých částí mozkové kůry (palaeopallium a archipallium) a buněk umístěných přímo pod mozkovou kůrou. Anatomická struktura limbického systému je znázorněna na: Jednotlivé složky limbického systému jsou v těsném kontaktu s různými oblastmi celého mozku a jsou schopny zpracovávat složité informace.
- Hippocampus
- fornix
- Corpus mamillare
- Gyrus cinguli
- Corpus amygdaloideum (mandlové jádro)
- Přední jádra thalamu
- Gyrus parahippocampalis
- Septum pallucidum
Hippocampus
Projekt hippocampus je evolučně jednou z nejstarších struktur mozku. Přesné umístění hippocampus je v temporálním laloku. Každá ze dvou polovin mozku má hippocampus.
Jako centrální spínací stanice slouží jako důležitá součást funkčního komplexu známého jako „limbický systém“. Samotný hipokampus se skládá z excitačních nervových buněk, které přijímají své informace hlavně z mozkové kůry. V této části limbického systému se shromažďují informace z různých smyslových oblastí mozku.
Tato informace je zpracována v nervových buňkách hipokampu a odeslána zpět do mozkové kůry. Jednou z nejdůležitějších funkcí této části limbického systému je paměť konsolidace. To znamená, že přímý přenos informací z krátkodobého do dlouhodobého paměť je řízen hipokampem (dlouhodobá potenciace).
Jelikož hipokampus přijímá impulsy téměř ze všech oblastí mozkové kůry, procházejí jím všechny dojmy vědomí. Specifické buňky této části limbického systému (tzv. Pyramidové buňky) mají také prostorové paměť. Vnímání toho, kde se člověk aktuálně nachází, je proto také řízeno hipokampem.
Kromě toho hipokampus slouží jako druh detektoru zpráv. Nové informace, které procházejí touto strukturou, jsou okamžitě připraveny k uložení. Známé informace lze naopak vyvolat a připojit k síti.
