Klasifikace vnímání odpovídá kategorizaci, která pomáhá interpretovat vnímané. Všechny lidské kognitivní kategorie společně tvoří mentální reprezentaci světa. K nesprávné klasifikaci vnímání dochází v souvislosti s bludy.
Co je klasifikace?
Klasifikace je součástí kognitivního percepčního zpracování a je často spojena s vyjádřením kategorického vnímání. Klasifikace je jedním z posledních procesů v percepčním řetězci. Vyskytuje se dobře po primárním smyslovém dojmu a někdy je chápána jako součást interpretace vjemů. Při klasifikaci vnímání mozek koncepčně uspořádá vnímané podněty do své reprezentace světa. Podněty jsou přijímány smyslovými orgány a vytváří se primární smyslový dojem, který dosud není kognitivně a afektivně zpracován a upraven. Tato fáze odpovídá percepčnímu stupni I, kterému se říká senzace. Ve fázi II je primární smyslový dojem organizován mozek. Teprve ve fázi III následuje identifikace vnímaného, která je doprovázena klasifikací vnímání ve smyslu něčeho rozpoznatelného. Klasifikace je součástí kognitivního percepčního zpracování a je často spojena s vyjádřením kategorického vnímání. V této souvislosti se kontinuum všech vnějších podnětů dělí výkonem percepčního aparátu do jednotlivých kategorií. Kategorizace je kognitivní schopnost, pomocí které mohou lidé pomocí intuice třídit a přiřadit kolektivní termíny různým entitám. Základem kognitivních kategorií jsou podobnosti. Kategorizace vnímání má tedy za základ srovnání s předchozími znalostmi. Tvorba kategorií není jen základním procesem při hodnocení a interpretaci vnímavého obsahu, ale hraje také zásadní roli v rozhodovacích procesech.
Funkce a úkol
Než bude klasifikace vnímání možná, mozek se snaží vnímaný pocit strukturovat co nejspolehlivěji. Za tímto účelem mozek sestavuje individuálně vnímané informace do celku. Tímto způsobem to, co je vnímáno, vede k soudržnému a relativně jednotnému obrazu. Z hlediska evoluční biologie vnímání slouží lidem jako zdroj pro jakékoli reakce na vnější svět. Vnímání je tedy důležitým parametrem pro přežití. Z tohoto pohledu lidem pomáhají pouze ucelené a srozumitelné vnímání. Z tohoto důvodu lidský mozek shrnuje vnímaná fakta například takovým způsobem, že se stávají přesvědčivě srozumitelným obrazem. Teprve po tomto strukturování dojde ke kategorizaci vnímání. Tato kategorizace odpovídá klasifikaci. Mozek tak klasifikuje informace pomocí kognitivních procesů, pokud je uspořádá do určitých kategorií. Tyto kategorie již existují před vnímáním a jsou individuální, i když mnohé se překrývají od člověka k člověku. Klasifikaci lze tedy chápat jako a paměť proces nebo alespoň probíhá pomocí obsahu paměti. V paměť všechny dříve vnímané podněty jsou uloženy jako kategorie a mohou sloužit každému novému vnímání jako výchozí bod klasifikace. Přiřazení vnímaných věcí do určitých kategorií pomáhá identifikovat smyslový dojem. Kategorie jsou interní registrační a třídicí systém, který odpovídá mentální reprezentaci vnějšího světa. Systémy kategorií pro klasifikaci vnímání se neustále mění a jsou vždy rozšiřitelné nebo upravitelné. Na základě stále nového vnímání člověk například zobecňuje. To znamená, že prostřednictvím určitých zkušeností rozvíjí pravidla, aby je mohl aplikovat na nové vnímání.
Nemoci a nemoci
V důsledku nezbytně se vyskytujících klasifikací všech vnímání nutně dochází ke kategorizaci. Tato nezbytná kategorizace naznačuje, že lidé jsou přirozeně náchylní k předsudkům. Jelikož však kategorie pro klasifikaci vnímání jsou flexibilní, nemusí být kategorizace člověka nutně kategorizací pomocí zakořeněných předsudků. Diskriminace spojená se sociálními a kulturními předsudky tedy souvisí s procesem vnímání pouze okrajově. Chybná kategorizace vnímání je základem mnoha duševních chorob. Jedním z nich je schizofrenie. Klamné představy jsou pro schizofreniky charakteristické, například ve formě pronásledování mánie nebo megalomania. V iluzích si pacienti vytvářejí patologicky falešné představy o realitě. Jejich iluze se jim zdají tak skutečné, že se jich neochvějně drží. Téměř všechny okolnosti života postižené osoby se mohou stát předmětem klamu. Mnoho z postižených osob se někdy cítí pronásledováno, zpochybňuje spiknutí své osoby vůči svému okolí nebo se cítí být vážně nemocní, což odpovídá hypochondrickému klamu. Bludy politické nebo náboženské povahy jsou seskupeny jako bludy vznešenosti a jsou často doprovázeny myšlenkou, že jsou povoláni k něčemu většímu. Dotčené osoby nejsou schopny rozpoznat jejich iluze jako neodpovídající realitě. V iluzích vznešenosti je iluze často spojena s vysokou potřebou komunikace, zejména u paranoidních schizofreniků s nadpozemskými klamy vznešenosti. Jako důvod k bludům nyní vědci předpokládají falešné přiřazení významu, a tedy nesprávnou kategorizaci externě vnímaných procesů v prostředí. Pacienti často zařazují běžné každodenní události do kategorie testů. Chybná kategorizace je také přítomna v kontextu jiných klamů, například v klamu žárlivosti nebo klamu nicoty. Traumatické zkušenosti v anamnéze pacienta se pravděpodobně podílejí na chybných procesech kategorizace vnímání.
