Expozice záření
Vzhledem k použití moderních radioaktivních materiálů s rychlou dobou rozpadu je radiační expozice relativně nízká. V každodenním životě je tělo vystaveno minimální přirozené radiační expozici, která se měří v Sievert a je asi 0.2 mili Sievert, tj. 2 tisíciny Sievert. Vystavení radiaci závisí na typu scintigrafie provedeno.
V případě štítné žlázy scintigrafie, je to asi 1 milion sievertů, což je další expozice ekvivalentní přibližně polovině expozice přirozenému záření za jeden rok. V kostech scintigrafie, radiační expozice 2.9 mil. Sievert odpovídá přirozenému záření asi jeden a půl roku. Pokud existuje indikace pro scintigrafii, výhody obvykle převažují nad malými riziky spojenými s radiační expozicí.
Radioaktivní látky používané při scintigrafii se velmi rychle rozpadají, a proto nezatěžují tělo ani ostatní lidi dlouho. Poločas je čas, za který se rozpadne polovina radioaktivní látky. Nejběžnější prvek používaný ve scintigrafii, technecium, má fyzický poločas 6 hodin.
Pokud se však radioaktivní částice používají v lidském těle, vylučují se také ledvinami, takže takzvaný efektivní poločas je pouze dvě až tři hodiny. To znamená, že nejpozději tři hodiny po injekci radioaktivity již záření kleslo na polovinu své původní hodnoty. Po maximálně 6 hodinách zbývá jen čtvrtina atd. Nejpozději pak z těla nevychází žádné významné záření.
Náklady na scintigrafii
Pokud lékař předepíše scintigrafii jakéhokoli druhu a je prováděna, jedná se o standardní službu všech veřejných i soukromých zdraví pojišťovny. To znamená, že náklady jsou plně hrazeny. Například náklady na scintigrafii štítné žlázy činí 20 až 50 eur.
Scintigrafie se používá k záznamu nejrůznějších orgánových onemocnění a lze ji použít mnoha různými způsoby. Například se stal velmi důležitým v diagnostice nádorů a při detekci zánětlivých procesů. V rámci diagnostiky štítné žlázy se scintigrafie primárně používá k detekci hyper- a hypofunkcí i „horkých a studených uzlin“ (cysty štítné žlázy, nádory, autonomní oblasti atd.).
Skeletální scintigrafie umožňuje detekci nebo vyloučení kostních nádorů nebo kostí metastáz, zejména v průběhu diagnostiky nádorů, ale také při prezentaci zánětlivých onemocnění kosti a klouby stejně jako existující zlomeniny kostí. Lze také detekovat možné uvolnění nebo infekci protéz ležecích kloubů. V rámci ledvina diagnostika, scintigrafie se používá především k hodnocení funkce ledvin (vylučovací kapacita) a ledvin krev průtok, takže zúžení ledvin tepna lze určitě detekovat jako příčinu chronické vysoký krevní tlak.
Dále scintigrafická vyšetření plíce jsou také možné, přičemž se používají hlavně k vyšetření plicní perfúze (perfuzní scintigrafie) a plicní větrání (ventilační scintigrafie). Oba postupy se obecně používají k diagnostice plic embolie (okluze plic tepna s krev sraženina). I v diagnostice srdce může být příprava srdečního scintigramu užitečná a poskytnout informace o krev tok v srdce pokud se zúžení koronární plavidla or srdce jsou podezřelé útoky. Ve všech zde uvedených oblastech použití však lze scintigrafii použít také pro monitoring pokrok v postupu nebo dokonce pro pooperační diagnostiku.
