Synonyma v širším smyslu
vegetativní nervový systém, sympaticus
Definice
Soucitný nervový systém je protivníkem skupiny parasympatikus a je - stejně jako druhý - součástí vegetativního (také: autonomního) nervového systému. Autonomní nervový systém je důležité pro kontrolu nad našimi orgány a žlázami, nazývá se autonomní, protože ji nemůžeme libovolně ovládat, běží „vedle“, aniž by si toho bylo neustále vědomo (jen pomysli na dýchání, například Trávení a pocení) Za účelem definování sympatiku nervový systém s jeho úkoly velmi zřídka by se dalo říci, že spouští vše, co představuje únikovou reakci (v té době, před stovkami let kvůli tygrovi v houští, dnes je to možná místo „úniku“ často spíše stres nebo panika z přímo nadcházejícího vyšetření apod.). Díky zvýšené aktivitě sympatikového nervového systému se proto naše tělesné funkce mění následovně: Nyní je jasné, CO SPUŠTÍ sympatikus, ale JAK to dělá a KDE se v těle vůbec nachází, zbývá objasnit.
- Rychlejší srdeční rytmus (vyšší srdeční frekvence a silnější kontrakce)
- Vazodilatace (aby mohlo proudit více krve, protože srdce potřebuje více kyslíku, aby pracovalo více)
- Rychlejší dýchání
- Zvýšené pocení
- Zvýšený krevní tlak
- Žák dilatace
- Snížená aktivita trávicího traktu
- Snížené nutkání močit (kontinence)
Sympatický nervový systém by neměl být představován jako jediný „bod“ v těle. Spíše je distribuován na poměrně velké části těla. Má místo původu (tj
buňky, které jsou jakýmsi velitelským centrem) a jakýsi železniční systém (tj. vlákna, která vycházejí z buněk a zajišťují, aby se příjemcům předávalo to, co příkazy „buňky“ velitelského centra předávají). Příjemci příkazů jsou orgány, na které působí sympatický nervový systém (srdce, plíce, zažívací trakt, plavidla, oko, žlázy, kůže). Sympatický nervový systém je torakolumbální systém, tj. Jeho výchozí body jsou umístěny v hrudní oblasti (hrudník (latinsky) = hrudní koš) a v bederní oblasti (lumbus (latinsky) = bedra).
To je v bočním rohu mícha. Původní buňky jsou nervové buňky (neurony), které vysílají informace nervová buňka rozšíření (axony) přes mezistanice do orgánů, které mají být kontrolovány. Mezistanice jsou takzvaná ganglia (ganglion (Latinsky) = uzly).
Jsou zde umístěny multipolární nervové buňky. Multipolární znamená, že obsahují příponu pro přenos informací, axona více než 2 rozšíření pro příjem informací, dendrity. V sympatickém systému existují dva typy ganglií: paravertebrální ganglia (para = vedle, tj
ganglia vedle páteře), která jsou také známá jako hraniční ganglia v německých prevertebrálních gangliích (pre = before, tj. ganglia, která leží před páteří). Přepínač informací, který a nervová buňka předávání se vždy vyskytuje pouze u jednoho ze dvou typů ganglií zmíněných výše, ne u obou. Sekvence vodivosti informací je tedy: původní buňka v míše (1) - multipolární nervová buňka v ganglionu (2) - orgán Jaká je informace?
Protože buňka nemůže mluvit, musí si pomocí elektrických podnětů nebo látky vyjasnit, co „chce“. Tato látka je tzv neurotransmiter. Neurotransmitery jsou chemičtí poslové, kteří - jak název napovídá - mohou přenášet informace na různá místa, takže jsou jakýmsi „poslem“.
Rozlišuje se mezi excitačními (excitačními) a inhibičními (inhibičními) neurotransmitery. Neurotransmitery se používají k přenosu chemických informací, zatímco elektrické potenciály, které procházejí buňkou a jejími rozšířeními (axony a dendrity), se používají k přenosu elektrické informace. Chemický přenos informací je vždy důležitý, když má informace přecházet z jedné buňky do druhé, protože mezi buňkami vždy existuje mezera - i když je relativně malá - kterou informace nemohou jednoduše přeskočit.
Jakmile elektrické vedení dosáhne „konce“ článku, tj. Svého axon na konci zajišťuje typ neurotransmiter se uvolní z konce axonu. The axon konec, ze kterého se uvolňuje, se nazývá presynapse (pre = before, tj. synapse před synaptická rozštěp) neurotransmiter se vylučuje do takzvané synaptické mezery, která se nachází mezi buňkou 1 (informační linka) a buňkou 2 (příjem informací), mezi kterou je nutné přepínat. Po jeho uvolnění neurotransmiter „migruje“ (difunduje) přes synaptickou mezeru k prodloužení druhé buňky, postsynapsii (post = after, tj. Synapse za synaptickou mezerou).
Obsahuje receptory, které jsou určeny přesně pro tento neurotransmiter. Může se tedy na něj vázat. Jeho vazbou se nyní ve druhém článku znovu generuje elektrický potenciál.
Při přepínání informací z jedné buňky do druhé je tedy sled typů informací: elektricky až k axonovému konci první buňky - chemicky v synaptická rozštěp - elektricky z vazby neurotransmiteru na druhou buňku může buňka 2 nyní reagovat dvěma způsoby vazbou neurotransmiteru: Buď je vzrušená a generuje tzv. akční potenciál nebo je inhibován a pravděpodobnost, že generuje akční potenciál, a tím excituje další buňky, klesá. Který ze dvou způsobů, kterými se buňka ubírá, je určen typem neurotransmiteru a typem receptoru. Nyní tedy můžeme určit, co se děje v různých „bodech přechodu“ sympatického nervového systému: První buňka (původní buňka) v mícha je vzrušen vyššími centry (např Hypotalamus a mozek zastavit).
Buzení pokračuje celým svým axonem až k prvnímu spínacímu bodu (který je nyní již v ganglion). Tam, neurotransmitery acetylcholin je uvolňován z presynapse v důsledku pokračujícího buzení. Acetylcholin difunduje skrz synaptická rozštěp směrem k synapse druhé buňky (post-synapse), kde se váže na vhodný receptor.
Buňka je touto vazbou vzrušená (protože acetylcholin je jedním z excitačních neurotransmiterů). Stejně jako v první buňce je tato excitace opět přenášena buňkou a jejími rozšířeními na příjemce: orgán. Tam - v důsledku excitace - se ze synapse buňky 2 uvolní další neurotransmiter - tentokrát Noradrenalinu. Tento neurotransmiter pak působí přímo na orgán. Sympatický nervový systém tedy pracuje se dvěma různými neurotransmitery: 1. (původní buňka - buňka 2) je vždy acetylcholin 2. (buňka 2 - orgán) je vždy noradrenalin
