obecně
Barevné vidění umožňuje náš takzvaný barevný smysl. Máme to, protože naše sítnice má smyslové buňky, které dokážou vnímat barvy. Tyto senzorické buňky se nazývají „kužely“.
Barevné vidění se skládá z různých charakteristik vidění. Oko má schopnost vnímat odstín, sytost a jas světla. Normální oko dokáže rozlišit až 150 různých odstínů světla.
Ve tmě je však naše oko prakticky „barvoslepé“ a rozlišuje pouze mezi lehkostí. Nyní pracuje pouze druhý typ senzorických buněk naší sítnice, tyčinky, které jsou zodpovědné za černobílé vidění. To je místo, kde se říká „V noci jsou všechny kočky šedé. ". I když tušíte noc slepota, má vyšetření barevného vidění smysl.
Zkoumání smyslu barvy
Kontrola barevného vidění je velmi snadná. Každý viděl barevné tabulky Ishihary. Jsou kruhové a skládají se z mnoha malých barevných teček.
Ve středu kruhu je číslo, které se liší barevným tónem. Zatímco normálně vidící lidé toto číslo bez problémů rozpoznají, slabá barva čte buď špatné číslo, nebo vůbec žádné. Princip těchto grafů spočívá v tom, že všechny barevné tečky v Ishiharově grafu mají stejnou sytost a jas.
Lze je tedy odlišit pouze barvou. U osob se sníženou barvou vypadají všechny tyto tečky víceméně stejně šedé. Nejlepším způsobem, jak zjistit červeno - zelené - slabiny populace, je použití těchto tabulek.
Rozsah, tj. Zda existuje červeno-zelená slabost nebo červeno-zelená slepota, nelze určit tímto způsobem. Přesnější analýzu barevné slabosti lze provést pomocí takzvaného anomaloskopu. Jedná se o zařízení, ve kterém je dána určitá barva, kterou musí pacient obnovit smícháním červené a zelené.
V závislosti na tom, kolik z každé barvy bylo smícháno - což lze odečíst na stupnici na zařízení - existuje červená nebo zelená slabost. Pokud například existuje zelená slabost, dotyčná osoba smíchá příliš mnoho zelené. Z směšovacího poměru se určí tzv. Anomální kvocient, který je důležitý pro určité profese (policista, pilot atd.).
Červená - zelená - slabost nebo slepota je vrozené onemocnění. Muži jsou častěji postiženi než ženy. Je to proto, že nemoc je zděděna na chromozomu X.
Vzhledem k tomu, že muži mají pouze jeden z těchto typů (druhý je chromozom Y), choroba udeří, jakmile mají tento gen na svém chromozomu X. U žen je defektní gen kompenzován intaktním genem na druhém chromozomu X. Asi 8 procent mužů trpí takovou barevnou slabostí.
Ve většině případů slabosti barev se jedná o narušení červeno-zeleného vjemu. Velmi zřídka se vyskytují také žluto-modré slabosti. Zřídka se také dokončí barvoslepost.
Funkce kuželů zde selhala. Za soumraku a úsvitu však posledně jmenovaní pacienti vidí přesně to samé jako normálně vidící osoba, která poté již nedokáže rozlišit barvy. Kromě vrozených slabostí barev existují i získané druhy.
Jakmile je střed sítnice nebo oblast kolem zrakový nerv je ovlivněno, vnímání barev je narušeno. K tomu dochází, například když je tlak v oku příliš vysoký (glaukom), a tedy i zrakový nerv je vymačkané. Viz také naše téma “Glaukom".
