Živá vůle – zákon
Obytná závěť je od 1. září 2009 upravena zákonem v paragrafu (§) 1901a německého občanského zákoníku (BGB). Může jej sepsat jakákoliv dospělá osoba schopná dát souhlas a lze jej také kdykoli neformálně odvolat. Je platné pouze v případě, že je písemné, podepsané osobně emitentem nebo podepsané notářsky ověřeným podpisem rukou (znak rukou je znak ve formě písmen nebo jiných symbolů, které mohou vytvořit lidé, kteří nemohou napsat své celé jméno ). Notářské ověření podpisu nebo notářské ověření závěti není povinné.
Živá závěť nemá „datum vypršení platnosti“. Je však vhodné jej v určitých intervalech (např. ročně) obnovovat nebo potvrzovat. Možná se mezitím změnil vlastní názor na to či ono lékařské opatření (např. umělá výživa v konečné fázi nevyléčitelné, smrtelné nemoci).
Živá vůle nenahrazuje zdravotní péči
Dává tedy smysl kombinovat živou vůli se zdravotním zástupcem. Osoba, které důvěřujete a kterou jste uvedli ve zmocněnci pro zdravotní péči, by měla zajistit prosazování zájmů, které jste definovali v závěti. Nejlepší je předat této osobě kopii své živé vůle.
Prohlášení své vůle živou vůlí
Dokud má člověk stále plně své duševní schopnosti, může rozhodovat o všech nezbytných lékařských opatřeních. Problematické se však stává, pokud se pacient již nemůže sám o sobě rozhodovat kvůli nemoci (např. demence, bdění v bezvědomí).
Prostřednictvím písemné živé závěti mohou lidé vyjádřit, která lékařská opatření by měla být v určitých situacích provedena nebo vynechána ještě předtím, než k takové nouzi dojde. To znamená: Živou vůlí si pacient může zajistit, že jeho vlastní vůle je stále rozhodující pro léčbu, i když ji pacient již nemůže vyjádřit.
Jakákoli ustanovení v živé vůli, která porušují zákonný zákaz, se neberou v úvahu. Například po lékaři není možné vyžadovat aktivní eutanazii.
Předběžná rozhodnutí pro poslední fázi života
Živou vůlí můžete dávat pokyny pro péči na konci života v případě, že se stanete neschopnými rozhodování. Na jedné straně to obnáší možné upuštění od léčby. To znamená, že pokud je člověk nevyléčitelně nemocný a umírá, nebudou přijata žádná opatření k prodloužení života.
Na druhou stranu jde o paliativní léčbu. Nevyléčitelně nemocným lidem jsou podávány léky proti bolesti v dostatečných dávkách, i když mohou jako vedlejší účinek urychlit nástup smrti. To nemá nic společného s aktivní eutanazií, která je zákonem zakázaná, tedy úmyslné zabití člověka.
Ve své závěti můžete také uvést, jak vy osobně vnímáte dárcovství orgánů.
Vyhýbání se nástrahám
Řekněte svým příbuzným a svému rodinnému lékaři, že jste tento dokument napsali a kde jej uchováváte. Nejlepší je také vložit do peněženky kartu, která naznačuje, že máte živou vůli.
Kontrolujte své bydlení pravidelně (nejlépe jednou ročně) a podepisujte jej pokaždé s aktuálním datem. Tím je jasné, že vaše vůle zůstává nezměněna. Protože pokud je dokument již desítky let starý, mohou nastat problémy.
Jasná formulace
Pokud jsou ujednání v závěti příliš vágní nebo obecná, nejsou právně závazná. Rozhodl o tom Spolkový soudní dvůr v srpnu 2016. Zástupci pacienta pak společně s lékaři rozhodují o připravované terapii – základem je pak to, co by si pacient pravděpodobně přál.
Abyste tomu zabránili, měli byste svou životní vůli formulovat co nejkonkrétněji. Nepište například „nechci být napojený na hadičky“ nebo „chci zemřít v míru“. Vyhněte se také obecným formulacím jako „Dokud existuje reálná vyhlídka na udržení snesitelného života, přeji si v maximální míře přiměřených možností dostávat lékařskou a ošetřovatelskou pomoc“. Taková tvrzení jsou příliš nekonkrétní, a proto nechávají příliš mnoho prostoru pro interpretaci.
- Mělo by se začít s umělou výživou, pokračovat v ní nebo ji přerušit, když jste ve vegetativním stavu?
- Měla by být dávka léků proti bolesti a sedativ volena tak vysoká, abyste nepociťovali žádné nepohodlí, i když může být výsledkem mírné snížení délky života?
- Chcete nebo nechcete být resuscitováni v chorobné situaci, která bude mít za následek smrt, náhlou kardiovaskulární zástavu nebo selhání dýchání?
Kromě věcí, proti kterým máte námitky, můžete také uvést položky, které chcete. Patří mezi ně například některá ošetřovatelská opatření, jako je péče o ústa k prevenci žízně nebo speciální léky k účinné kontrole bolesti, dušnosti, úzkosti, neklidu, zvracení a dalších příznaků.
Textové moduly pro živé závěti nabízejí různé orgány – jako pomůcku pro návrh a formulaci například Spolkové ministerstvo spravedlnosti na adrese: https://www.bundesgesundheitsministerium.de/patientenverfuegung.html.
Je vhodné projednat živou závěť se svým rodinným lékařem nebo jiným lékařem, kterému důvěřujete. Ten vám nejlépe vysvětlí, jaká opatření jsou v jakých situacích možná a jaké jsou šance a rizika. Poté můžete zvážit, která rozhodnutí nejlépe odpovídají vašim hodnotám.
Doplnění osobních hodnot
Pokud například později nastane zdravotní situace, na kterou se nebudou přesně vztahovat ustanovení vašeho bydlení, musí zástupce (opatrovník nebo zmocněnec) rozhodnout, se kterými lékařskými opatřeními byste souhlasili, pokud byste byli stále schopni se rozhodovat. Přesvědčení a hodnoty, které jste přidali ke své životní vůli, mohou být v tomto procesu velmi nápomocné.
Absence předběžného pokynu
I když neexistuje vůbec žádná živá vůle, opatrovník nebo zplnomocněný zástupce musí určit předpokládanou vůli pacienta. Opět se tak děje s odkazem na předchozí ústní nebo písemná prohlášení, etické nebo náboženské přesvědčení nebo jiné osobní hodnoty pacienta.
Rozhodčí komise pro živé závěti
Německá nadace pro ochranu pacientů zřídila arbitrážní komisi, která má radit a zprostředkovat konflikty týkající se živých závětí. Příbuzní a lékaři tam mohou vyhledat odbornou pomoc v případě pochybností o výkladu předběžného pokynu. Služba je bezplatná.
Rozhodčí komisi lze kontaktovat telefonicky na čísle 0231-7380730 nebo na internetu na adrese https://www.stiftung-patientenschutz.de/service/patientenverfuegung_vollmacht/schiedsstelle-patientenverfuegung.
