Inkontinence

Synonyma pro „inkontinence“ jsou smáčení, enuréza, únik moči. Pojem „inkontinence“ se nevztahuje na jediný klinický obraz. Tento výraz spíše pokrývá řadu nemocí, při nichž nelze pravidelně zadržovat látky v organismu.

V medicíně se rozlišují především fekální a únik moči. Navíc nekontrolované kapání mléka z mléčných žláz (inkontinence mléka) a neschopnost zabránit úniku střevních plynů (nadýmání) jsou také přiřazeny zastřešujícímu výrazu „inkontinence“. V lékařské terminologii termín únik moči označuje ztrátu (související s věkem) nebo opomenutí naučit se uchovávat moč v měchýř bez ztráty.

Postižení pacienti se obvykle nemohou sami rozhodnout, kdy a kde měchýř by měl být vyprázdněn. Podle definice je inkontinence přítomna, když z ní unikají jen ty nejmenší kapky moči měchýř nekontrolovaným a neúmyslným způsobem. Termín fekální inkontinence, na druhé straně popisuje a stav ve kterém postižený pacient není schopen libovolně zadržovat pohyby střev a / nebo střevní vítr.

Ve většině případů jsou tímto typem inkontinence postiženi starší lidé. Z různých patologických důvodů však fekální inkontinence se mohou také vyvinout u mladých pacientů. Oba za přítomnosti fekální inkontinence a rozvoj poruch močení může na postižené osoby působit obrovská fyzická a psychosociální zátěž.

Mnoho pacientů, kteří trpí fekální nebo močovou inkontinencí, se v každodenním životě cítí vážně omezeni, a proto se stále více stahují ze svého sociálního prostředí. Zejména pro mladé pacienty představuje neschopnost zadržovat moč nebo stolici enormní zatěžující situaci. Všechny formy inkontinence však mají společné to, že zahájení vhodné formy léčby by měla předcházet rozsáhlá diagnostika.

Problémy s kontinencí všeho druhu lze relativně dobře regulovat z mnoha příčin. Některé základní nemoci lze dokonce vyléčit a inkontinence tak může být zcela odstraněna. Z tohoto důvodu by léčba měla být urgentně přizpůsobena kauzální nemoci.