Embolie: definice, příznaky, příčiny

Stručné shrnutí

  • Co je to embolie? Úplné nebo částečné ucpání cévy tělu vlastním nebo cizím materiálem (např. krevní sraženinou), který se dostává do krevního řečiště.
  • Příznaky: Různé příznaky se objevují v závislosti na tom, která céva je postižena. Často se objevuje náhlá bolest, ale někdy jsou postižení bez příznaků.
  • Příčiny: Embolie (tromboembolie) je často způsobena krevní sraženinou (trombusem), která se oddělí od cévní stěny a dostane se do krevního oběhu.
  • Léčba: Lékař léčí embolii většinou léky, v některých případech i chirurgicky. Cílem léčby je embolus rozpustit nebo odstranit.
  • Prevence: Pravidelně cvičit, dostatečně pít, vyhýbat se nadváze, přestat kouřit; v případě potřeby profylaxe trombózy např. po operacích (antikoagulační léky, kompresivní punčochy)
  • Diagnostika: konzultace s lékařem, fyzikální vyšetření (včetně ultrazvuku, CT, MRI, angiografie)

Termín embolie pochází z řečtiny („embolla“) a znamená „vhodit“. Při embolii sraženina („embolus“ = cévní sraženina, množné číslo „emboli“), která se smyje krví, ucpe cévu. Zabraňuje volnému průtoku krve cévou.

V důsledku toho již není postižená oblast zásobována dostatečným množstvím kyslíku a důležitých živin. Postupem času tamní tkáň odumírá, což někdy vede k život ohrožujícím následkům, jako je infarkt nebo mrtvice. V Německu zemře na embolii ročně 20,000 25,000 až XNUMX XNUMX lidí.

Embolie způsobuje embolii pouze tehdy, je-li její průměr větší než průměr krevní cévy.

Jaké typy embolie existují?

K embolii dochází jak v žilách, tak v tepnách. V obou krevních cévách se také tvoří embolie. Lékaři proto rozlišují mezi arteriální a žilní embolií.

Arteriální embolie

Arteriální embolie ovlivňují

  • asi 60 procent mozku
  • asi 28 procent nohou
  • asi 6 procent zbraní
  • asi 6 procent orgánů (např. střeva, ledviny, slezina)

Venózní embolie

Při žilní embolii se cévní sraženina tvoří v žilách – nejlépe v nohách nebo pánvi. Přes pravou komoru a plicní tepnu se dostává do plic, kde často způsobuje plicní embolii.

Paradoxní embolie

Paradoxní embolie – známá také jako zkřížená embolie – je zvláštní formou embolie. Embolus se tvoří v žíle a blokuje tepnu (ale ne plicní tepny!). To je možné pouze v případě, že se embolus dostane do levé komory mezerami nebo malými otvory v srdeční přepážce (např. v důsledku vrozené srdeční vady). To znamená, že embolus neproniká do plic jako u klasické žilní embolie, ale dostává se do arteriálního systému krevního oběhu.

Jak se liší embolie od trombózy?

Trombus se oddělí od vnitřní stěny cévy, kde se vytvořil, a prochází tělem krevním řečištěm. Pokud tato sraženina („embolus“) následně zablokuje cévu jinde v těle, lékaři hovoří o embolii (neboli tromboembolii).

Jaké jsou příznaky embolie?

Embolie způsobují velmi odlišné příznaky v závislosti na tom, kde se v těle vyskytují. Zatímco některé nejsou vůbec patrné, jiné vedou k četným symptomům a příznakům. Obecně platí, že lidé s embolií pociťují silnou bolest, která se objeví náhle. Embolus naruší zásobování krví, což znamená, že postižený orgán již nefunguje správně. V některých případech tkáň na postiženém místě dokonce odumírá.

Embolie do nohou nebo paží

Pokud dojde k embolii do velké tepny na noze nebo paži, jsou příznaky obvykle velmi typické. Lze je charakterizovat „6P“ (podle Pratta; šest fyzických znaků):

  • Bolest
  • Bledost
  • Parestézie (necitlivost)
  • Bezpulsnost (ztráta pulsu)
  • Paralýza (ochrnutí)
  • Prostata (šok)

V závažných případech vede embolie do paže nebo nohy k tomu, že postižení již nejsou schopni hýbat paží nebo nohou.

Embolie v plicích

Plicní embolie je charakterizována bolestí v plicích, náhlou dušností (dušnost), zrychleným dýcháním (tachypnoe), palpitacemi (tachykardie), pocitem útlaku, akutním poklesem krevního tlaku (hypotenze) a oběhovým šokem. Pokud je embolus v plicích dostatečně velký, přetíží srdce a vede ke smrti.

Embolie v mozku

Embolie v srdci

Ve vzácných případech embolus zablokuje koronární tepny a u postižených vyvolá infarkt. V některých závažných případech vede embolie do srdce k srdečnímu selhání.

Embolie ve vnitřních orgánech

Embolie ve vnitřních orgánech vyvolává různé příznaky v závislosti na postiženém orgánu:

Ledviny

Pokud jsou ledviny postiženy embolií, často to vede k infarktu ledvin. Postižení obvykle pociťují silné bolesti v bederní oblasti a krev v moči (hematurie). V extrémních případech může funkce ledvin zcela selhat (selhání ledvin).

Slezina

Střevo

Ve střevním mezenteriu – pruhu pojivové tkáně, který připevňuje střevo k břichu a ve kterém probíhají cévy a nervy do střeva (známé jako mezenterium) – způsobuje embolie u postižených silné bolesti břicha. Často mají také krvavý průjem a horečku. Střevní pohyby jsou také často omezeny nebo úplně zastaveny. V extrémních případech postižená část střeva odumírá.

Čím větší je oblast, která je embolií odříznuta od přívodu krve, tím závažnější jsou příznaky.

Co způsobuje embolii?

Existují různé příčiny embolie. Embolus, který cévu ucpe a tím spustí embolii, se obvykle skládá z látek tělu vlastních, jako jsou kapky tuku, plodová voda, krevní sraženiny (tromb) nebo vzduchové bubliny. V některých případech sestává i z cizích materiálů, jako jsou cizí tělesa (např. části duté jehly) nebo parazité (např. tasemnice).

Emboli lze tedy rozdělit na

  • Tekuté embolie, např. skládající se z kapek tuku nebo plodové vody.
  • Plynné embolie, např. sestávající ze vzduchových bublin.

V závislosti na příčině lze rozlišit následující embolie:

Tromboembolismus

Nejběžnější formou embolie je tromboembolie. Je způsobena krevní sraženinou (trombusem), která se oddělí od cévní stěny a dostane se do krevního oběhu. Tento embolus pak putuje s krevním řečištěm tělem, dokud se v určitém bodě nezasekne a zablokuje cévu. To má za následek tromboembolismus.

Lékaři rozlišují žilní a arteriální tromboembolismus.

Venózní tromboembolismus (VTE)

Riziko žilní tromboembolie se zvyšuje, je-li někdo upoutaný na lůžko (např. lidé vyžadující péči), po operaci (např. pokud poté hodně ležíte) nebo pokud mají postižení zánět žil (tromboflebitida).

Arteriální tromboembolismus (ATE)

U arteriálního tromboembolismu vychází embolus z tepny. Obvykle má původ v levé části srdce. Pokud se embolus oddělí, často se dostane do mozku (cerebrální embolie) a vyvolá mrtvici.

Srdeční onemocnění je nejčastější příčinou arteriálního tromboembolismu, tvoří až 90 procent případů. Mezi ně patří kupř

  • arterioskleróza („kornatění tepen“); krevní cévy se zužují kvůli usazeninám krevních složek (např. cholesterolu, bílých krvinek)
  • Poranění nebo zjizvení vnitřní výstelky cévy (endotel)
  • Poruchy koagulace (trombofilie)
  • Zánět vnitřní výstelky srdce (endokarditida)
  • Dilatace srdeční stěny (aneuryzma)

Nejčastějšími emboliemi jsou tromboembolie, ke kterým dochází po trombóze hlubokých žil dolních končetin (plicní embolie) a tromboembolie v tepnách mozku (mrtvice).

Nádorová embolie

Nádorová embolie je způsobena šířícími se rakovinnými buňkami (nádorovými buňkami) nebo šířící se rakovinnou tkání. Embolus (nebo tzv. metastatický embolus) může způsobit tvorbu metastáz v jiných oblastech těla.

Nádorová embolie se často vyskytuje u lidí s pokročilou rakovinou. Důvodem je, že rakovina zvyšuje schopnost srážení krve. To znamená, že krev se rychleji sráží. Čím agresivnější je nádorové bujení, tím vyšší je riziko trombózy a následně embolie.

Tlustá embolie

Embolie kostní dřeně

V některých případech zlomenin kostí se tkáň kostní dřeně dostane do cévního systému a spustí embolii. Tento typ embolie se proto často vyskytuje u zlomenin dlouhých kostí, ve kterých se nachází kostní dřeň. Patří mezi ně například kost pažní (humerus), kosti předloktí (ulna) a radius (radius) a také kost stehenní (femur).

Bakteriální embolie (septická embolie)

Při bakteriální embolii se bakterie dostanou do krevního řečiště a spustí embolii. K tomu dochází například v důsledku otravy krve (sepse) nebo zánětu vnitřní výstelky srdce (endokarditida). Septický embolus může vést k hnisavé infekci postižené tkáně.

Na rozdíl od septického embolu není tzv. holá embolie bakteriálně infikována.

Plynová embolie

K život ohrožující plynové embolii může vést i tzv. dekompresní nehoda (dekompresní nemoc). Pokud vnější tlak příliš rychle klesne, v krevních cévách se tvoří bublinky plynu. To se může stát například tehdy, když se z vody vynoříte příliš rychle (nemoc potápěče) nebo když vystoupíte příliš rychle.

Embolie plodovou vodou

Pokud se plodová voda během porodu dostane do krevního oběhu matky přes dělohu, může to vést k embolii plodovou vodou (také známé jako „syndrom porodnického šoku“). Jedná se o vzácnou, ale život ohrožující porodní komplikaci, která často vede k poškození mozku matek a dětí. Přesná příčina embolie plodovou vodou zatím není jasná.

Parazitní embolie

Embolie cizího tělesa

Při embolii cizího tělesa se cizí tělesa dostávají do krevního řečiště. Je tomu tak například v případě, že se části vyšetřovacích nástrojů, jako jsou katétry (trubičky, které se zavádějí do orgánů) nebo kanyly (duté jehly), při vyšetření ulomí a dostanou se do krevního oběhu. Mezi další cizí tělesa patří šrapnely nebo brokovnice.

Jaké jsou rizikové faktory embolie?

Existuje několik faktorů, které zvyšují riziko embolie. Jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů tromboembolie jsou například srdeční choroby – zejména fibrilace síní, při které se v srdečních síních tvoří krevní sraženiny. Další rizikové faktory jsou

  • Uzení
  • Strava s vysokým obsahem tuků
  • Malá fyzická aktivita
  • Cévní a srdeční onemocnění, např. arterioskleróza, srdeční selhání
  • Diabetes (cukrovka)
  • Vysoký krevní tlak (hypertenze)
  • Patologická nadváha (obezita)
  • Rakovina
  • operace
  • Zvyšující se věk
  • Příliš malý pohyb nohou (v důsledku upoutání na lůžko, ochrnutí, ztuhlé obvazy nebo dlouhé cesty, zejména cestování letadlem)
  • Těhotenství a po porodu
  • Vážná zranění
  • Dříve prodělal embolii
  • Žilní onemocnění, např. flebitida, křečové žíly (varixy)
  • Ženské pohlaví (ženy jsou postiženy častěji než muži)

Pro embolii platí stejné rizikové faktory jako pro trombózu.

Co lze udělat pro prevenci embolie?

Cílem léčby embolie je zajistit, aby ucpanou cévou opět protékal dostatek krve. K tomu lékaři podávají antikoagulační léky. V těžkých případech se krevní sraženina rozpustí pomocí léků (lékařská trombolýza) nebo se chirurgicky odstraní (embolektomie).

Léky

V těžkých případech se krevní sraženina rozpustí pomocí léků. K tomu lékaři podávají tzv. fibrinolytika (léčivá trombolýza).

K prevenci nového tromboembolismu se pak pacientovi po dobu několika měsíců podávají antikoagulační léky ve formě tablet (např. tzv. DOAC nebo antagonisté vitaminu K jako fenprokumon). Toto se nazývá orální antikoagulace, což se zhruba překládá jako „inhibice srážení krve pomocí léků“. Antikoagulační léky jsou účinné, ale nesou určité riziko krvácení. Někteří pacienti proto dostávají kyselinu acetylsalicylovou (např. ASA 100 mg) jako dlouhodobou terapii k prevenci krevních sraženin a zároveň k minimalizaci rizika krvácení.

Odstranění embolu pomocí katétru

Operace (embolektomie)

Poslední možností odstranění krevní sraženiny je chirurgická embolektomie. Lékaři odstraňují embolus při otevřené operaci. V případě plicní embolie je pacient uveden do celkové anestezie a připojen k přístroji srdce-plíce.

Jak lze předejít embolii?

Pokud chcete předejít embolii, je důležité, abyste udrželi riziko na co nejnižší úrovni pomocí následujících opatření:

Změny životního stylu

  • Pokud jste kuřák, přestaňte kouřit.
  • Vyhněte se nadváze a jezte vyváženou stravu.
  • Pijte dostatek tekutin (alespoň jeden a půl až dva litry denně)
  • Ujistěte se, že máte pravidelný pohyb na dlouhých letech nebo cestách autem.
  • Absolvujte pravidelné kontroly u svého praktického lékaře, abyste včas odhalili a léčili onemocnění, jako je vysoký krevní tlak nebo diabetes mellitus.

Prevence trombózy

Protože každé zranění aktivuje srážení krve, operace také zvyšují riziko trombózy nebo embolie. U těhotných žen také porod zvyšuje riziko trombózy nebo embolie. Z tohoto důvodu lékaři často po operaci nebo porodu předepisují heparinové injekce, které si postižení většinou sami aplikují pod kůži jednou denně. Heparin inhibuje srážení krve a tím předchází trombózám a embolii.

K prevenci embolie lékař také často předepisuje kompresivní punčochy („trombické punčochy“). Pacienti si tyto punčochy navlékají zpravidla ráno po probuzení a večer před spaním je zase svlékají. Lze je nosit i nepřetržitě. Kompresní punčochy podporují lepší průtok krve v noze a tím předcházejí trombóze.

Délka této profylaxe trombózy závisí na individuálním riziku.

Jak lékař diagnostikuje embolii?

Prvním kontaktem při podezření na embolii je rodinný lékař. Pokud mají podezření, že příznaky jsou způsobeny embolií, obvykle pacienta odešlou do nemocnice. Tam bude pacienta dále léčit odborník z interního lékařství (internista) se specializací na cévní onemocnění (angiolog nebo flebolog).

Embolie je často život ohrožující. Je proto důležité, aby lékař okamžitě objasnil příznaky, které naznačují embolii, a podle toho jednal.

Konzultace s lékařem a fyzikální vyšetření

Krevní test

Součástí diagnózy embolie je i krevní test. Určité krevní hodnoty potvrzují podezření na embolii. Patří mezi ně tzv. D-dimery. D-dimery jsou proteiny, které vznikají při rozpadu krevní sraženiny. Pokud jsou zvýšené, svědčí to o tom, že se někde v těle odbourává krevní sraženina, tedy trombóza nebo embolie.

Ultrazvuk, CT, MRI

Pokud vyšetření potvrdí podezření na embolii, lékař provede zobrazovací vyšetření, např. pomocí ultrazvuku (sonografie), počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI).

Angiografie

Lékař používá počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci k vytvoření zobrazení krevních cév a cévního systému (CT angiografie nebo MRI angiografie). K tomu lékař vstříkne do cévy kontrastní látku (vodově čirá a bezbarvá kapalina obsahující jód, která je viditelná na rentgenovém snímku) a poté provede počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci. Vnitřek cévy je pak vidět na CT nebo MRI snímku. Tímto způsobem může lékař vidět, zda embolus ucpává cévu nebo zda není arteriální stěna pozměněna (např. zúžená) z jiných příčin, jako je arterioskleróza (kornatění tepen).

Scintigrafie

Poté lékař vyšetří průtok krve v plicích. K tomu vstříkne do jedné z pacientových žil slabě radioaktivní proteinové částice. Ty se krevním řečištěm dostávají do plic, kde zůstávají zachyceny v některých z nejjemnějších krevních cév. Pomocí speciální kamery (gamakamera, SPECT) je lékař zviditelní a vytvoří snímky. Pak může vidět, kde je krevní tok snížený krevní sraženinou.