Stručné shrnutí
- Diagnostika: Sluchové testy, test prahu diskomfortu, anamnéza, vyšetření ucha, test stapediového reflexu v uchu.
- Příčiny: Často neznámé, chybné zpracování slyšeného v mozku; neurologické poškození nebo patologické změny ve vnitřním uchu v důsledku nemoci nebo úrazu; psychický stres; tinnitus doprovodný příznak
- Kdy vyhledat lékaře: V případě náhlého nástupu, zejména ve spojení s dalšími příznaky, jako je paralýza obličeje, okamžitě (možná mozková příhoda, upozorněte záchrannou službu).
- Léčba: Pokud je příčina neznámá, obvykle symptomatická, včetně psychoterapeutických opatření; sluchový trénink, poslechová cvičení, tvorba „hluků na pozadí
- Prevence: Není možná žádná specifická prevence; vyhnout se hluku obecně; nosit vhodnou ochranu sluchu při práci, na koncertech a podobně.
Co je to hyperakusis?
Lidem s hyperakuzí jsou nepříjemné (v jednom nebo obou uších) i středně hlasité nebo dokonce jemné zvuky. Přestože je hlasitost takových zvuků ve skutečnosti hluboko pod prahem bolesti, je postiženým člověkem vnímána jako nepříjemná a v mnoha případech spouští i fyzické stresové reakce.
Míra přecitlivělosti na hluk se liší případ od případu. Každodenní zvuky jsou postiženými nejen subjektivně vnímány jako nepříjemné, ale vedou i k fyzickým reakcím, jako je bušení srdce, zvýšený krevní tlak, pocení, napětí v oblasti ramen a krku, úzkost nebo neklid. Mnoho postižených se společensky stahuje a vyhýbá se aktivitám na veřejnosti, aby minimalizovali vystavení nepříjemným zvukům.
Jiné formy citlivosti na šum
Od hyperakuzie je třeba odlišit misofonii (= přecitlivělost na specifické zvuky, jako je škrábání křídou na tabuli) a fonofobii (= strach nebo nechuť k určitým zvukům).
Je třeba rozlišovat i nábor. Jedná se o citlivost některých lidí se senzorineurální ztrátou sluchu na zvuky ve frekvenčním rozsahu, který je (nejvíce) postižen nedoslýchavostí: nad určitou úrovní hlasitosti ve zhoršeném frekvenčním rozsahu je zvuk vnímán jako příliš hlasitý, protože tělo rekrutuje sousedních sluchových buněk ke kompenzaci ztráty sluchu. Nábor je vedlejším účinkem senzorineurální ztráty sluchu a nemá nic společného s obecnou hyperakuzí.
Jak testujete hyperakuzi?
Důležité je ptát se i na jiná onemocnění, jiné neurologické příznaky nebo jaké léky pacient užívá.
Při sluchovém testu hyperakuzie často ukazuje normální až velmi dobrý sluch (výjimka: nábor, viz výše). Při testování takzvaného prahu nepohodlí se zjišťují anomálie: to je hlasitost, nad kterou jsou zvuky vnímány jako nepříjemné. Tento práh je snížen u lidí citlivých na hluk.
V závislosti na dalších příznacích lékař provede další vyšetření pro podrobnější objasnění. To může zahrnovat vyšetření tzv. stapediového reflexu ve vnitřním uchu, který běžně chrání před poškozením způsobeným nadměrnou hlasitostí.
Co způsobuje hyperakúzii?
Hyperakuzie má mnoho možných příčin nebo se vyskytuje jako příznak jiných stavů. Mezi možné příčiny patří:
Porucha sluchového zpracování v mozku: u postižených je pak narušeno zpracování a interpretace sluchových signálů v mozku. Normálně lidský mozek rozlišuje důležité zvuky od nedůležitých a blokuje je. Matka je například vzhůru při sebemenším zvuku, který její dítě vydává, zatímco hluk z ulice ji nechá klidně spát.
Sekundární nebo kosymptom u tinnitu: Často se zvýšená citlivost na zvuk vyskytuje u lidí se zvoněním v uších (tinnitus). To však neznamená, že tinnitus je příčinou hyperakuze. Příčinou tinnitu není ani hyperakuzie. Místo toho jsou oba příznaky – zvonění v uších a hyperakuzie – pravděpodobně způsobeny stejným poškozením sluchového systému a vyskytují se společně i odděleně.
Po ztrátě sluchu někteří postižení uvádějí, že každodenní zvuky, které by za normálních okolností byly z hlediska hlasitosti snesitelné, jsou pro ně nyní příliš hlasité.
Mnoho pacientů se syndromy funkční bolesti (jako je fibromyalgie, syndrom komplexní regionální bolesti) také trpí hyperakuzí. V těchto případech jsou pravděpodobně základem symptomů běžné neurologické problémy.
Někdy dochází k hyperakuzi zvuku s jednostrannou nebo oboustrannou paralýzou obličeje (obrna obličejového nervu). To má mnoho možných příčin, například mrtvici, roztroušenou sklerózu, autoimunitní onemocnění, infekce (jako je zánět středního ucha, „pásový opar“ = zoster oticus) nebo zranění. V mnoha případech však zůstává i příčina ochrnutí obličeje neznámá (Bellova obrna).
Výsledkem je, že vibrace nejsou zcela přeneseny z ušního bubínku do hlemýždě, čímž se šetří citlivé smyslové buňky. Pokud tento reflex selže, je možným důsledkem hyperakuze.
Neurologické poruchy, které vedou k hyperakuzi, se vyskytují také u nemocí, jako je Sandhoffova choroba nebo Tay-Sachsův syndrom.
Další možnou příčinou je patologické ztuhnutí kůstek (otoskleróza), stejně jako operace tohoto stavu pomocí protéz kůstek.
Poruchy vnitřního ucha, při kterých jsou vnější vláskové buňky (= smyslové buňky v hlemýždi přijímající zvuk) hyperaktivní.
Emocionální stres – akutní i chronický – podporuje výskyt zvukové přecitlivělosti. V některých případech je hyperakuzie fyzickým příznakem psychické úzkosti, jako je stres. Vyskytuje se také jako doprovodný příznak úzkostné poruchy.
Přechodná hyperakuzie je známá mnoha pacientům s migrénou: Během záchvatů vnímají postižení i „normální“ zvuky jako příliš hlasité a nepříjemné.
Někdy je hyperakuze způsobena léky nebo jinými exogenními látkami, jako je kyselina acetylsalicylová, kofein, chinin nebo oxid uhličitý. Hyperakuze zvuku se v některých případech vyskytuje také při vysazení benzodiazepinů („trankvilizéry“).
Kdy navštívit lékaře?
Zvláště pokud se náhle objeví další příznaky, jako je paralýza obličeje, která může naznačovat mrtvici, okamžitě informujte pohotovostní službu. Poté je vyžadována naléhavost.
Citlivost na zvuk může být příznakem hlubšího onemocnění. Lékař však může pomoci i se zmírněním hyperakuze, pokud nelze konkrétně zjistit příčinu.
Zacházení
Hyperakuzii nelze řešit špunty do uší. Důraz je kladen na podrobné informování a poradenství pacienta o fyzických a psychických příčinách a souvislostech hyperakuze ao tom, jak se s ní vypořádat (poradenství). Pokud je příčinou hyperakuze například onemocnění vnitřního ucha, lékař to podle toho léčí.
V rámci psychosomatické (psychoterapeutické) léčby je zvláštní pozornost věnována existujícím obavám: mnozí postižení se velmi bojí, že se jejich citlivost na hluk bude nadále zvyšovat a že jejich sluch bude trvale poškozen. Je důležité tyto obavy rozptýlit.
Pro mnoho postižených je také užitečné zajistit si doma stálé tiché pozadí – například vnitřní fontánou, tlumenou hudbou, CD se zvuky přírody (např. cvrlikání ptáků) nebo ventilátorem. V ideálním případě by hlasitost měla být jen vnímatelná a nerušící. Tímto způsobem se mozek naučí vyladit nedůležité zvuky. Tento proces zvykání však obvykle trvá dlouho (asi několik měsíců).
Mezi další možnosti léčby patří technické pomůcky, jako je hlukový tlumič (malé zařízení podobné naslouchátkům, které vydává individuálně nastavitelné zvuky) a cvičení specifická pro sluch. Ty také pomáhají postiženým snížit jejich přecitlivělost na zvuk (hyperakuzi).
Kromě symptomatické léčby bude lékař léčit další stavy, u kterých bylo zjištěno, že jsou kauzální. V mnoha případech však zůstává příčina hyperakuze nejasná.
Prevence
Konkrétní prevence hyperakuze není možná. Obecně je vhodné vyhýbat se nadměrnému vystavování se hluku nebo používat ochranu sluchu při práci i ve volném čase (koncerty, kluby apod.).
