Co jsou zuby?
Zuby jsou hlavními nástroji pro „sekání“ potravy, tedy mechanické trávení. Jsou tvrdší než kosti – sklovina, která je na žvýkací ploše nejtlustší, je nejtvrdší látkou v těle.
Mléčné zuby a dospělý chrup
Dětský primární chrup se skládá z 20 zubů (mléčné zuby, latinsky: dentes decidui): V každém kvadrantu sedí pět zubů (stomatologie dělí chrup na čtyři kvadranty). Propukají mezi šestým měsícem a koncem druhého roku života. Každý zub má kořen, kterým je ukotven v čelisti.
Stálé zuby (dentes permanentes) jsou již přítomny v čelisti dítěte, pod a mezi kořeny mléčných zubů. Protože v čelisti dítěte není dostatek místa pro všechny stálé zuby, jsou stoličky umístěny ve větvi dolní čelisti a v oblasti zadní stěny horní čelisti. Během růstové fáze proto musí podstoupit komplikovanou migraci do své konečné pozice v chrupu. Pokud je tato migrace jakkoli narušena, může dojít k prořezání stálých zubů na nesprávném místě čelisti. Některé stoličky jsou také umístěny příčně a nemohou vůbec propuknout.
Zubní korunka, krček zubu, kořen zubu
Jakkoli mají řezáky, špičáky a stoličky různé tvary, jejich struktura je v zásadě stejná: nejvyšší část, která vyčnívá z dásně do dutiny ústní, se nazývá korunka zubu. Pod tím je krček zubu, tenký přechod z korunky do kořene zubu. Normálně je krček zubu sotva viditelný, protože je z velké části obklopen dásní. Spodní dvě třetiny zubu se nazývají kořen zubu; tím se zub ukotví v kosti. Řezáky a špičáky mají každý jeden kořen, zatímco stoličky mají obvykle jeden až tři. Počet kořenů se velmi liší od člověka k člověku. Obecně platí, že čím více vzadu je zub v čelisti, tím více kořenů má.
Zubní sklovina
Zubní korunky jsou pokryty sklovinou, nejodolnější tkání v těle. Skládá se převážně z minerálních solí vápníku, fosforečnanu a fluoru. Za jeho mimořádnou tvrdost jsou zodpovědné sloučeniny fluoru. Zdravá zubní sklovina díky nim odolá téměř jakémukoli mechanickému namáhání – ne však některým chemickým a biologickým látkám: kyseliny a bakterie mohou naleptat a změkčit i tu nejstabilnější zubní sklovinu.
Dentin (dentin)
Zubní dřeň (dřeň)
Měkká dřeň se nachází uvnitř zubu. Obsahuje nervovou tkáň, je dobře prokrvená a vyživuje zub zevnitř. Dřeň je spojena s čelistní kostí malým otvorem na špičce kořene. Nervová vlákna a krevní cévy procházejí kořenovým kanálkem z kosti do dřeně.
Periodontium
Na přechodu z korunky do krčku zubu se dáseň těsně přiléhá k zubu a drží ho elasticky na místě tenkými vlákny. Čelist má hluboké kostěné prohlubně (alveoly), do kterých jsou zasazeny kořeny zubů. Mezi zubem a čelistní kostí je mikroskopicky malá mezera, kterou procházejí přídržná vlákna, která zajišťují pružné zavěšení zubu v kostní jamce. Vlákna, která procházejí malou mezerou, se uchytí ke kořenu zubu na tzv. cementu, který pokrývá povrch kořene. Všechny vrstvy dohromady tvoří parodont.
Jaká je funkce zubů?
Zuby mají za úkol rozemlít veškerou potravu tak, aby se dala spolknout smíchanou se slinami a vytvořit kaši. Zuby hrají také důležitou roli ve tvaru spodní části obličeje a při tvorbě zvuků při řeči.
Kde jsou umístěny zuby?
Jaké problémy mohou zuby způsobit?
Nesouosost a zejména absence jednotlivých zubů může vést k nesouososti v temporomandibulárním kloubu, následně svalovému napětí v oblasti hlavy a bolestem hlavy. Jednotlivé chybějící zuby také způsobují posunutí nebo naklonění sousedních zubů.
Bolest zubů je také častým problémem žvýkacích nástrojů v ústech. Jak tato bolest vzniká? Zuby jsou zásobovány nervovými vlákny, která vycházejí z pátého hlavového nervu (trigeminálního nervu). Nervová vlákna vstupují do každého zubního kořene zespodu otvory v čelistní kosti a leží uprostřed zubní dřeně. Ochranná vrstva dentinu a skloviny obklopující zub zabraňuje tomu, aby podněty jako chlad, teplo nebo kyselina byly vnímány jako nepříjemné. Pokud je však sklovina poškozena (např. kazem), může dojít k bolesti zubů.
Odhalené zubní krčky také často reagují velmi citlivě na horkou kávu, zmrzlinu a podobně. Jejich hlavní příčinou je parodontitida – chronický zánět parodontu, který způsobuje, že dásně stále více ustupují a odhalují zubní krček. V důsledku toho se postižené zuby stále více uvolňují a mohou nakonec dokonce vypadnout.
