Jak haloperidol funguje
Haloperidol je vysoce účinné antipsychotikum ze třídy butyrofenonů. Je asi 50krát účinnější než srovnávací látka chlorpromazin a je lékem volby při akutních psychózách a psychomotorické agitaci (pohybové chování ovlivněné duševními procesy).
V mozku spolu jednotlivé nervové buňky (neurony) komunikují prostřednictvím různých mediátorových látek (neurotransmiterů). Buňka uvolňuje neurotransmiter, který se váže na specifická dokovací místa (receptory) jiných buněk a přenáší tak informace.
Aby byl signál ukončen, první (uvolňující) nervová buňka opět přijme neurotransmiter. Neurotransmitery lze zhruba rozdělit do dvou skupin: Některé mají více stimulující, aktivační a vzrušující účinek, jako například noradrenalin.
Ostatní spouštějí tlumící a uklidňující účinky, jako je GABA, nebo ovlivňují náladu, jako je serotonin – „hormon štěstí“. Dalším „hormonem štěstí“ je dopamin. V nadbytku vede k psychóze, schizofrenii, bludům a ztrátě reality.
Léčení pak své prostředí opět vnímají realističtěji a netrpí již bludy. Vysoce účinná antipsychotika, jako je haloperidol, mají také silný antiemetický účinek, který se využívá i lékařsky.
Extrapyramidové poruchy jako vedlejší účinek
Pokud je nedostatek dopaminu (jako se to děje u Parkinsonovy choroby), jsou narušeny pohybové procesy těla. Tento efekt může způsobit i blokáda dopaminových signálů haloperidolem (nebo jinými klasickými antipsychotiky).
Tento nežádoucí účinek na tzv. extrapyramidově-motorický systém se také označuje jako extrapyramidový (motorický) syndrom (EPS). V minulosti byl tento vedlejší účinek dokonce považován za korelát účinnosti, ale to bylo revidováno s objevem atypických neuroleptik.
Absorpce, rozklad a vylučování
Po požití je haloperidol rychle a úplně absorbován ve střevě. Než se účinná látka dostane do velkého krevního řečiště, přibližně třetina se již rozloží v játrech (tzv. „first-pass efekt“).
Nejvyšší hladiny v krvi jsou naměřeny dvě až šest hodin po požití. Haloperidol se štěpí v játrech prostřednictvím enzymatického systému cytochromu P450.
Kdy se haloperidol používá?
Haloperidol je schválen pro léčbu:
- Akutní a chronická schizofrenie
- Akutní mánie
- Akutní delirium (zákal vědomí)
- Akutní psychomotorická agitace
- Agresivita a psychotické příznaky u demence
- Tikové poruchy včetně Tourettova syndromu (zde se však haloperidol používá pouze jako poslední možnost)
- Lehká až středně závažná Huntingtonova choroba (vzácné dědičné onemocnění centrálního nervového systému)
- Agresivita u dětí s autismem nebo vývojovými poruchami poté, co ostatní opatření selhala
- Pooperační nevolnost a zvracení
Haloperidol lze v zásadě užívat i delší dobu. Přínos terapie by však měl být pravidelně přezkoumáván, protože riziko nežádoucích účinků se zvyšuje s délkou léčby.
Jak se haloperidol používá
Haloperidol se obvykle podává jako tableta, pokud léčba není prováděna jako hospitalizovaný pacient na klinice. Haloperidol kapky a perorální roztok („džus“) jsou také k dispozici pro vlastní aplikaci.
Léčba se obvykle zahajuje nízkou dávkou (jeden až deset miligramů haloperidolu denně, rozdělených až do tří dávek) a pomalu se zvyšuje. Tímto způsobem lze individuálně stanovit nejnižší účinnou dávku.
Užívá se v jedné až třech dávkách se sklenicí vody, nejlépe s jídlem.
Aby byla terapie ukončena, musí být „postupně ukončena“. Dávkování se proto snižuje pomalu a postupně, aby se zabránilo zvýšeným vedlejším účinkům.
Jaké jsou vedlejší účinky haloperidolu?
Při nízkém dávkování (do dvou miligramů denně) se nežádoucí účinky objevují jen výjimečně a jsou většinou dočasného charakteru.
U více než deseti procent léčených se vyvinou vedlejší účinky haloperidolu, jako je neklid, nutkání k pohybu, mimovolní pohyby (extrapyramidové poruchy), nespavost a bolesti hlavy.
Navíc jeden z deseti až sta léčených pociťuje nežádoucí účinky, jako jsou psychotické poruchy, deprese, třes, maskovaný obličej, vysoký krevní tlak, ospalost, zpomalení pohybu a poruchy hybnosti, závratě, poruchy vidění a nízký krevní tlak (zejména při vstávání z lehu nebo sedu).
Byla také pozorována zácpa, sucho v ústech, zvýšené slinění, nevolnost, zvracení, abnormální hodnoty jaterních funkcí, kožní vyrážky, přírůstek nebo ztráta hmotnosti, zadržování moči a poruchy potence.
Co je třeba vzít v úvahu při užívání haloperidolu?
Kontraindikace
Haloperidol se nesmí užívat v následujících případech
- komatózní stavy
- Deprese centrálního nervového systému
- Parkinsonova nemoc
- demence s Lewyho tělísky (zvláštní forma demence)
- závažné srdeční selhání
- nedávný infarkt myokardu
- nedostatek draslíku
- určité formy srdeční arytmie
Interakce
Léky, které ovlivňují srdeční rytmus (přesněji prodlužují QT čas), mohou vést k těžké srdeční arytmii a srdeční zástavě, pokud jsou užívány současně s haloperidolem.
Patří sem například některá antiarytmika (chinidin, prokainamid), antibiotika (erythromycin, klarithromycin), léky na alergii (astemizol, difenhydramin) a antidepresiva (fluoxetin, citalopram, amitriptylin).
Mnoho účinných látek se odbourává v játrech prostřednictvím stejných enzymů (cytochrom P450 3A4 a 2D6) jako haloperidol. Při současném podávání to může vést k rychlejší nebo pomalejší degradaci jedné nebo více podávaných účinných látek a případně i k závažnějším vedlejším účinkům.
Týká se to např. některých antimykotik (ketokonazol, itrakonazol), léků na epilepsii a záchvaty (karbamazepin, fenytoin), psychofarmak (alprazolam, buspiron, chlorpromazin) a zejména léků na depresi (venlafaxin, fluoxetin, sertralin, amitriptylin imipramin).
Haloperidol může také interagovat s antikoagulancii, a proto by měla být koagulabilita při kombinované léčbě pečlivě sledována.
Věkové omezení
Vhodné přípravky haloperidolu lze podávat dětem od tří let. Tablety jsou schváleny od šesti let věku. Dávkování závisí na tělesné hmotnosti.
U starších pacientů a pacientů s jaterní dysfunkcí může být nutné snížit dávku haloperidolu.
Těhotenství a kojení
Haloperidol by měl být během těhotenství užíván pouze ve výjimečných případech. Přestože studie neprokázaly žádné přímé škodlivé účinky na dítě, jeho užívání krátce před narozením může vést u novorozence k poruchám adaptace.
Kojení je přijatelné s nízkými dávkami (méně než 5 miligramů denně) a dobrým pozorováním dítěte. Pokud se však u dítěte objeví nevysvětlitelné příznaky jako poruchy hybnosti, únava, potíže s pitím nebo neklid, je vhodné to probrat s předepisujícím lékařem.
Jak získat léky s haloperidolem
Haloperidol je k dispozici na předpis v Německu, Rakousku a Švýcarsku v jakémkoli dávkování a množství a je k dispozici pouze v lékárnách
Jak dlouho je haloperidol znám?
Antipsychotikum haloperidol objevil lékař a chemik Paul Janssen a v roce 1958 jej zaregistroval pro klinické zkoušky. Poprvé byl schválen v Belgii v roce 1959 a později v celé Evropě.
