Úvod
Nervus vestibularis je vestibulární nerv a je součástí vestibulocochleárního nervu. Tímto nervem je VIII. lebeční nerv.
Vestibulocochleární nerv lze rozdělit na dvě části, kochleární nerv, tj. Sluchový nerv, a vestibulární nerv, tj. Vestibulární nerv. Funkce nervu je přenášet informace z orgánů vyvážit in vnitřní ucho k mozek.
Anatomie
Nervus vestibularis pochází z vnitřní ucho v takzvaném vestibulu ganglion. ganglion je sbírka nervová buňka těla. Prochází si to společně se sluchovým nervem vnitřní ucho kanál (vnitřní sluchový meatus) k dosažení zadní fossy.
Tato společná cesta se také nazývá vestibulocochleární nerv. Vstup vestibulocochleárního nervu do zadní fossy probíhá v otvoru, v takzvaném vnitřním akustickém poru. Odtud může nerv vstoupit do mozkový kmen na úhel mozečku mostu, kde je znovu rozdělena na dvě části vestibulocochleárního nervu.
Nervus vestibularis se poté přesune do svých kraniálních nervových jader, „rovnovážných jader“ (Nuclei vestibulares) v kosodélníku mozek (kosočtverec). Existují celkem čtyři „rovnovážná jádra“, která mají různá jména v závislosti na jejich lokalizaci. Existuje jádro vestibularis superior, jádro vestibularis nižší, jádro vestibularis medialis a jádro vestibularis lateralis.
Odtud se přepínají a předávají informace, které dorazily vestibulárním nervem (tzv. Aference). Informace z orgánů rovnováhy jsou předávány do dalších oblastí mozek a mícha. Funkci vestibulárního nervu lze zkontrolovat pomocí mozkový kmen audiometrie s odezvou, známá také jako BERA (mozkový kmen evokovaný s audiometrií).
Subjekt je prostřednictvím sluchátek vystaven sluchovým podnětům ve zvukotěsné místnosti. Elektrody připojené k hlava normálně umožňují odvodit mozkové potenciály po dodání sluchových podnětů, které se poté zobrazí ve formě křivek.
