Synonymum
lat. mozek, Řecký. Encephalon, anglicky: Brain Mozek je nejdůležitějším orgánem obratlovců a tvoří vrchní velitelské centrum centrální nervový systém.
Reguluje všechny vědomé a nevědomé funkce a procesy. Mozek je také nejvyvinutějším orgánem obratlovců, protože jeho velký počet propojených neuronů (u lidí 19–23 miliard) mu umožňuje zpracovávat a hodnotit komplexní informační obsah a přizpůsobovat fyzickou reakci na tento obsah (chování). V neposlední řadě je mozek schopen ukládat a vzpomínat na zážitky a vzpomínky.
Nejjednodušší procesy ústředny nervový systém jsou spojeny v tzv. reflexních drahách. Mají tu výhodu, že mohou zpracovávat informace relativně rychle a nemusí být vnímány mozkovou kůrou. Patří mezi ně například regulace srdce hodnotit, dýchání, žák reakce a samozřejmě reflex patelární šlachy, což je povinné pro reflexní testování.
Tyto reflex tvoří základ vrozených obranných reakcí a umožňuje organismu rychle se přizpůsobit svému prostředí. Například pokud je světlo příliš silné, zornice jsou zúžené, aby se snížil dopad světla na sítnici. V neposlední řadě je schopnost učit se a aplikovat naučený obsah, nebo jej hodnotit a aplikovat, je určitě jednou z nejdůležitějších kognitivních funkcí mozku.
Biologicky vzato se mozek neustále mění a neustále vytváří nová spojení mezi nervovými buňkami, takže zhruba řečeno máme na konci dne „jiný“ mozek, než s jakým jsme se probudili. To znamená, že s každým novým spojením, které je vytvořeno mezi našimi nervovými buňkami, je vytvořena potenciální nová informační cesta, kterou lze zpracovávat nový a starý obsah. Tato schopnost absorbovat, zpracovávat a aplikovat informace dělá z lidského mozku nejsložitější orgán, jaký známe.
Spektrum mozkových funkcí se tak pohybuje od zjednodušených reflexních programů (které má každá nižší forma života) a vrozeného chování až po vysoce vyvinuté kognitivní procesy, jako je myšlení a studium. Lidský mozek lze rozdělit na 2 mozkové hemisféry. Váží mezi 1245 a 1372 gramy (u lidí) a skládá se z téměř 23 miliard nervových buněk a mezibuněčné tkáně.
Mozek je pokryt lebka (tzv. neurocranium) a je oddělen od tzv. obličejové lebky (viscerocranium). Mozek se vznáší v mozkomíšním moku, nazývaném také mozkomíšní mok, který je tvořen plexus choroidei. Slouží jako výživné médium a jako ochrana před pohyby mozku uvnitř lebka.
Mozek je také obklopen meningy, které mají také ochrannou a výživovou funkci. Na povrchu mozku můžete vidět takzvané Gyry a Sulci (cívky a údolí). Ty zvětšují povrch mozku tak, že několik nervových buněk zapadá do stejného prostoru, konkrétně lebka.
Tímto způsobem by se mohl zvýšit výkon mozku, aniž by s ním musela do značné míry růst lebka. Mozek lze povrchně rozdělit na různé laloky, z nichž některé tvoří neuroanatomické i funkční hranice. Patří mezi ně čelní (čelní lalok), temenní (parietální lalok), týlní (týlní lalok) a temporální (temporální lalok).
V těchto lalokových oblastech leží důležitá funkční centra centrální nervový systém, jako jsou řečová a smyslová centra (temenní lalok), sluchové centrum a sídlo prvotních pohonů a pocitů (temporální lalok) a vizuální centrum, které se nachází v týlním laloku. Frontální lalok obsahuje motorická centra, vyšší kognitivní centra (myšlení, rozhodování), sídlo chování a nutkání („původ myšlenky“). Složitá spolupráce mezi těmito centry a schopnost myslet a plánovat jako jednotlivec odlišuje člověka od ostatních obratlovců.
Tyto speciální schopnosti se samozřejmě odrážejí také v hrubé anatomii mozku různých obratlovců. Mozky se liší velikostí a tvarem a v mnoha případech jsou také přizpůsobeny zvláštním úkolům. Například čichová a sluchová centra jsou zvláště výrazná u psů a jsou mnohokrát citlivější než lidské smysly. Každý druh, bez ohledu na to, jak je vysoce rozvinutý, musí v přírodě přežít prostřednictvím speciálních schopností. Mohou mít také fyzickou povahu. Další vývoj smyslů, které nakonec umožňují komunikaci s prostředím, je však důležitým procesem a nakonec součástí přirozeného vývoje.
