Synonyma
- Radioonkologie
- Ozáření
- Ozáření nádoru
Vysokoenergetické fotonové a částicové záření patří do kategorie ionizujícího záření. Když takové záření zasáhne hmotu, jako je voda, energie z záření se přenáší na atomy nebo molekuly vody, kde vede k ionizaci. Výsledné nabité částice jsou zase velmi reaktivní a mohou měnit sousední molekuly.
Druhy záření se značně liší ve způsobu přenosu energie a lze je prostřednictvím těchto vlastností ve větší či menší míře terapeuticky využít. Nejčastěji používanými paprsky v terapeutické oblasti jsou vysokoenergetické rentgenové paprsky a elektronové paprsky. Po vstupu do tkáně se u rentgenových paprsků s vysokou energií zvyšuje energetický výdej ve tkáni do určité hloubky a poté pomalu klesá.
V případě elektronového záření je oblast maximálního přenosu energie velmi blízko k povrchu a v hloubce rychle klesá. Elektronové paprsky jsou proto vhodnější pro zpracování procesů blízko povrchu a vysokoenergetických rentgenových paprsků pro hlubší vrstvy. Cílem radiační terapie u lidí je poškození stávajících nádorových buněk přenosem energie takovým způsobem, že následně zemřou.
Výsledné reaktivní molekuly vody vedou ke změnám nebo poškození DNA buňky. DNA obsahuje informace pro řízení metabolických procesů buňky. Pokud v této molekule dojde k kritickému poškození, nádorová buňka již nemůže kontrolovat své životně důležité procesy a nemůže se dále dělit.
Nakonec to vede ke smrti nádorové buňky a v ideálním případě celého nádoru. Cílem jakékoli radiační terapie proto musí být přenos nejvyššího přenosu energie záření do oblasti nádoru. K dosažení tohoto cíle se dnes používají moderní počítačově řízená zpracovatelská zařízení.
Pomáhají získat velmi přesnou předpověď distribuce dávky v těle. Chtěli byste vědět, které účinky se mohou po ozáření objevit jako dlouhodobý efekt?
