Co je dárcovství orgánů?
Dárcovství orgánů je převod orgánu nebo části orgánu od dárce orgánu příjemci. Cílem je buď umožnit nemocnému přežít, nebo zlepšit kvalitu jeho života. Pokud se chcete stát dárcem orgánů, stačí své rozhodnutí doložit písemně, například do průkazu dárce orgánu. Proberte svá přání také se svými příbuznými.
Další informace: Karta dárce orgánu
Proč má smysl průkaz dárce orgánů vyplnit a kde ji můžete získat, se dočtete v článku Karta dárce orgánu.
Rozlišuje se posmrtné dárcovství orgánů a dárcovství od žijících dárců: Posmrtné dárcovství orgánů označuje darování orgánů po smrti. Předpokladem je jasné určení mozkové smrti u dárce. Kromě toho musí existovat souhlas zesnulého samotného nebo jeho příbuzných.
- Manžel, snoubenky, registrovaní partneři
- Příbuzní prvního nebo druhého stupně
- další osoby blízké dárci
Kromě toho musí být dárcovství od žijících dárců dobrovolné a mohou jej nabízet pouze zletilé osoby.
Které orgány lze darovat?
V zásadě lze jako dárcovské orgány použít následující orgány:
Kromě dárcovství orgánů mohou pacienti těžit také z dárcovství tkání. Tyto zahrnují:
- Rohovka očí
- Srdeční chlopně
- @Kůže
- Cévy
- Kosti, chrupavky a měkké tkáně
Darování orgánů: Věková hranice
Pro povolení darovat orgány je rozhodující pouze stav orgánů, nikoli biologický věk. Zdravotní stav mladších lidí je samozřejmě často lepší než u seniorů, ale i fungující orgán sedmdesátníka lze úspěšně transplantovat. To platí zejména tehdy, když orgán přejde ke staršímu příjemci.
Darování orgánů: Kritika
Mezi obyvatelstvem panuje spíše skeptický postoj k dárcovství orgánů. Kritiku v posledních letech vyvolaly především skandály s dárcovstvím orgánů, kdy byli pacienti upřednostňováni při přidělování orgánů manipulací s čekací listinou. V rámci toho byl v roce 1997 revidován transplantační zákon s cílem zvýšit transparentnost při přidělování orgánů. Zejména byly zvýšeny tresty pro lékaře, kteří směrnice vědomě porušují: tito lékaři mohou být nyní stíháni pokutou nebo odnětím svobody až na dva roky.
Přidělování orgánů prostřednictvím nadace Eurotransplant Foundation je založeno na naléhavosti a pravděpodobnosti úspěchu transplantace. Finanční situace příjemce nehraje žádnou roli. Transplantační zákon rovněž zakazuje obchodování s orgány a trestá jak prodej orgánu, tak i příjem zakoupeného orgánu.
Odstranění orgánu vždy probíhá se stejnou chirurgickou péčí jako operace na živém pacientovi. Po zákroku chirurg mrtvolu znovu utěsní a tělo bez zohavujících zranění předá příbuzným.
Dárcovství orgánů: Etika
Otázka dárcovství orgánů vyvolává mnoho etických otázek, včetně zejména toho, zda smrt mozku člověka ospravedlňuje odebrání jeho orgánů. V roce 2015 (poslední novela 2021) vydala Německá etická rada k této záležitosti prohlášení, ve kterém považuje odebrání orgánu pro účely transplantace za přijatelné – za předpokladu, že k tomu dá souhlas dárce nebo jeho příbuzní.
Dárcovství orgánů: Pro a proti
Motivace pro rozhodnutí pro nebo proti dárcovství orgánů jsou různé. Častými důvody odmítnutí je nedůvěra v systém přidělování nebo – v případě dárcovství od žijících dárců – obavy ze znetvoření či zdravotního znevýhodnění. Duchovní nebo náboženské důvody většinou nehrají roli, protože žádná z větších náboženských komunit v Německu se zatím proti dárcovství orgánů nevyjádřila.
Mnohým příbuzným mrtvých dárců orgánů pomáhá vědomí, že pomohli nemocnému s dárcovskými orgány, vyrovnat se se smutkem ze ztráty blízkého člověka.
Orgány zesnulé osoby lze odebrat pouze tehdy, pokud to dotyčná osoba během svého života výslovně povolila nebo pozůstalí příbuzní výslovně souhlasí s darováním orgánů. Kromě Německa platí toto nařízení také v Severním Irsku. V Dánsku, Irsku, Islandu, Litvě, Rumunsku, Švýcarsku a Spojeném království existuje nařízení o rozšířeném souhlasu, ve kterém nejbližší příbuzní nebo zmocnění zástupci rozhodují, zda neexistuje žádná dokumentace zesnulé osoby.
Mnoho dalších zemí (např. Španělsko, Itálie, Rakousko, Maďarsko, Anglie s Walesem a Skotskem) se řídí pravidlem námitky: zde se každý zesnulý stává dárcem orgánů, pokud se během svého života výslovně nerozhodl proti a také to písemně zdokumentoval. Příbuzní do toho nemají co mluvit.
Kdy potřebujete darovat orgány?
Dárcovství orgánů je často jedinou život zachraňující léčbou chronického nebo náhlého selhání orgánů. Darování orgánů může být za určitých okolností zváženo u následujících zdravotních stavů:
- Konečné stádium jaterní cirhózy
- Rakovina jater
- závažné poškození orgánů v důsledku onemocnění z ukládání železa (hemochromatóza) nebo onemocnění z ukládání mědi (Wilsonova choroba)
- současné selhání jater (otrava houbami, onemocnění a malformace žlučových cest)
- diabetes mellitus (typ I nebo typ II) s poškozením ledvin
- polycystické onemocnění ledvin
- chronický nefritický syndrom (onemocnění ledvin)
- vrozené srdeční vady
- chlopňová srdeční choroba
- ischemická choroba srdeční (ICHS)
- onemocnění srdečního svalu (kardiomyopatie)
- srdeční nedostatečnost (srdeční selhání)
- funkční poruchy střeva
- chronické obstrukční plicní nemoci (COPD)
- plicní fibróza
- cystická fibróza
- sarkoidóza
- "Plicní hypertenze" (pulmonální hypertenze)
Co děláte, když darujete orgán?
Postup při posmrtném darování orgánů
Než může být pacient považován za dárce, musí být jasně prokázána mozková smrt. Za tímto účelem lékař informuje německou nadaci pro dárcovství orgánů (DSO), která pak doporučí nezávislé neurology, aby určili mozkovou smrt. Podle transplantačního zákona musí u pacienta určit mozkovou smrt dva lékaři nezávisle na sobě. To se provádí podle pevného třífázového schématu:
- Důkazy o těžkém, nevyléčitelném a nevratném poškození mozku.
- Určení bezvědomí, schopnosti samostatně dýchat a selhání reflexů řízených mozkovým kmenem
- Ověření nevratného poškození mozku vyšetřeními po předepsaných čekacích lhůtách
Průběh vyšetření a jejich výsledky lékaři zaznamenávají do protokolového listu, do kterého mohou nahlížet i příbuzní zemřelého.
Pokud byl dán souhlas s darováním orgánů (pacientem nebo jeho příbuznými), DSO zajistí provedení různých laboratorních vyšetření zemřelého. Ty slouží k vyloučení infekčních onemocnění, která by se mohla přenést na dárce. Testuje se také krevní skupina, vlastnosti tkání a funkčnost darovaného orgánu. Kromě toho DSO informuje Eurotransplant, který hledá vhodného příjemce podle lékařských kritérií, jako je pravděpodobnost úspěchu a naléhavost transplantace.
Postup dárcovství od živého dárcovství
Přemýšlíte o darování orgánu někomu blízkému? Pak byste se měli nejprve obrátit na odpovědné lékaře v transplantačním nebo dialyzačním středisku. V úvodní diskuzi lze vyjasnit, zda je v daném případě skutečně možné dárcovství od živého dárce. Konečnou autoritou v této zkoušce je Komise pro dárcovství žijících dárců, která je obvykle přidružena ke státní lékařské asociaci.
Nejprve chirurg začne s odstraněním dárcovského orgánu. Krátce před ukončením výkonu začíná paralelně operace příjemce tak, aby mohl být dárcovský orgán implantován přímo s co nejmenší časovou ztrátou.
Jaká jsou rizika dárcovství orgánů?
Odebrání orgánu nebo části orgánu zahrnuje obecná rizika pro žijícího dárce, protože k nim může dojít při jakékoli operaci:
- Problémy s hojením ran
- @ Zjizvení s neestetickými výsledky
- Krvácení @
- Poranění nervů
- Infekce rány
- Anestetické příhody
Dosud nebylo objasněno, zda se u pacientů v důsledku dárcovství ledvin zvyšuje riziko, že budou trpět vysokým krevním tlakem nebo rostoucí ztrátou bílkovin v moči (proteinurie).
Co musím zvážit po darování orgánů?
Transplantační centrum je centrálním kontaktním místem pro žijící dárce a rodinné příslušníky před a po darování orgánů.
Po posmrtném darování orgánů
Po živém dárcovství
Pokud nenastanou žádné komplikace, můžete jako dárce jít domů po deseti až 14 dnech. Po darování ledvin nebo jater musíte počítat s tím, že nebudete moci pracovat asi jeden až tři měsíce – v závislosti na fyzické zátěži vaší práce.
Příjemce orgánu musí zůstat v nemocnici déle, aby mohl být sledován a kontrolován, zda nový orgán obnovuje svou práci.
Jako dárce většinou nemusíte počítat s dlouhodobými zdravotními problémy. Pravidelná vyšetření zajišťují, že případné pozdní následky odebrání orgánu lze včas odhalit a léčit. Požádejte v transplantačním centru o radu, v jakých intervalech byste měli chodit na následnou péči po darování orgánů.
