dengue horečka je jednou z tropických infekčních nemocí a každoročně celosvětově způsobuje 50–100 milionů případů onemocnění a tento trend stoupá. Některé druhy komárů přenášejí patogen, virus dengue, na člověka. V závislosti např. Na věku a stavu zdravíse příznaky nemoci mohou velmi lišit.
Spektrum se pohybuje od mírné, chřipka- podobné kurzy závažných, velmi horečnatých epizod zahrnujících několik orgánových systémů. Nejobávanější komplikací je „dengue šok syndrom “(DSS), který je smrtelný asi v 30% případů. Bohužel v současné době neexistuje ani ochranné očkování, ani kauzální terapie proti dengue horečka. Profylakticky je tedy v popředí ochrana před bodnutím hmyzem. Pacienti mohou být léčeni pouze symptomaticky, např. Podáváním tekutin a bílkovin.
Přenos
Onemocnění se přenáší takzvanými „vektory“: V tomto procesu organismus transportuje patogen z hostitele na hostitele. Nejdůležitějšími vektory viru dengue jsou samice komára egyptského a asijského (lat. Stegomyia aegypti a Stegomyia albopticus).
Díky jejich nápadnému černobílému vzorovanému vzoru je obvykle snadné jej rozpoznat! Jedním kousnutím mohou snadno přenášet virus do lidské krve. Neinfikovaní komáři mohou naopak patogen od nemocné osoby vyzvednout.
Vzhledem k tomu, že se denní aktivní hmyz množí ve stojaté vodě, je vymýcení extrémně obtížné. Postačují i malé kaluže nebo nádoby naplněné vodou (např. Lahve). Míra šíření je zvláště vysoká v hustě obydlených obytných oblastech.
Na rozdíl od jiných tropických infekčních nemocí, jako je např Ebola, přenos dengue z člověka na člověka horečka je absolutní rarita! Izolace postižených pacientů proto není nutná. Zjistěte, podle kterých příznaků poznáte sousto komár asijského tygra.
Distribuce
Dengue se vyskytuje ve více než 100 zemích v subtropické a tropické Asii, Austrálii, Střední a Jižní Americe, Oceánii, Africe a Karibiku. Vzhledem k rostoucímu šíření tygřího komára se však očekává, že se nemoc v budoucnu rozšíří do Evropy. V roce 2012 došlo na portugalském ostrově Madeira k velkému ohnisku.
Případy byly hlášeny také v jižní Francii a Chorvatsku. Kvůli rostoucímu cestovnímu ruchu na dálku také roste počet „importovaných“ případů dengue: Zatímco v Německu bylo v roce 60 hlášeno 2001 případů, v říjnu 387 jich bylo již 2010. To se týkalo zejména lidí vracejících se z Indie a jihovýchodní Asie (Thajsko, Vietnam, Filipíny, Malajsie a Indonésie).
Příznaky
V zásadě lze rozlišovat mezi třemi formami onemocnění: Chřipka- jako horečka dengue (DF), těžká hemoragická horečka dengue (DHS) a nebezpečná dengue šok syndrom (DSS). Věk, stav výživy, zdraví stavZdá se, že důležitou roli v závažnosti onemocnění hraje také pohlaví a pravděpodobně také genetická predispozice pacienta. Pokud postižené osoby trpí také sekundární infekcí, tj. Pokud již virus opakovaně nakazily, je o to pravděpodobnější jedna ze dvou závažných forem horečky dengue (DHS a DSS).
Malé děti na začátku často trpí vysokou horečkou trvající 1–5 dní. Typickou bipolární horečku lze často pozorovat pouze u starších dětí a dospělých: Po počáteční krátkodobé horečce s náhlou normalizací následuje druhé zvýšení horečky, které obvykle trvá déle. Mnoho postižených osob si stěžuje bolesti hlavy, zejména v oblasti čela a očí, doprovázené nevolnost a bolest břicha.
V lidové horečce dengue se horečka často nazývá „horečka na kosti“, protože trpící trpí extrémně bolestivými zády a bolest končetin. Někdy lze pozorovat nodulární, nepravidelnou vyrážku. V prvních týdnech onemocnění může za určitých okolností dojít k otoku lymfy uzliny v celém těle, stejně jako nepohodlí (lat.
: dysestézie). Závažnější průběhy vedou k poruchám srážlivosti, takže nos, dochází ke krvácení z kůže a sliznic. Pokud je krvácení silné, nedostatek objemu v krev plavidla může vést k nebezpečnému šok.
V tomto případě hovoříme o život ohrožujícím syndromu šoku dengue (DSS). Úvodní fáze, hemoragická horečka dengue (DHF), však nastane, když jsou splněna následující 4 kritéria: