Stručné shrnutí
- Definice: Náhlá, obvykle jednostranná ztráta sluchu bez rozpoznatelného spouštěče, forma senzorineurální ztráty sluchu
- Příznaky: Snížený sluch nebo úplná hluchota v postiženém uchu, tinitus, pocit tlaku nebo absorpční vaty v uchu, závratě, pocit chlupatosti kolem boltce, možná přecitlivělost na zvuk
- Příčiny a rizikové faktory: Přesné příčiny nejsou známy, možnými spouštěči a rizikovými faktory jsou záněty nebo poruchy oběhového systému ve vnitřním uchu, autoimunitní onemocnění, obezita, diabetes mellitus, vysoký krevní tlak, kouření, stres, emoční vypětí
- Léčba: Kortizon (obvykle jako tableta nebo infuze, někdy jako injekce do ucha), při mírné náhlé ztrátě sluchu není často nutná žádná léčba
- Prognóza: Příznivá, pokud je náhlá ztráta sluchu jen mírná nebo postihuje pouze nízké či střední frekvence, jinak se prognóza zhoršuje. Nepříznivé je také, pokud je náhlá ztráta sluchu doprovázena těžkou ztrátou sluchu a/nebo problémy s rovnováhou.
- Diagnostika: Odebírání anamnézy, ušní, nosní a krční vyšetření, různé sluchové testy
- Prevence: Vyhýbání se rizikovým faktorům, jako je kouření a stres, stejně jako pravidelné lékařské prohlídky u nemocí, jako je diabetes mellitus, snižují riziko náhlé ztráty sluchu, ale nelze jí s jistotou předcházet.
Co je náhlá ztráta sluchu?
Skutečná náhlá hluchota je formou senzorineurální ztráty sluchu. V hlemýždi vnitřního ucha se zesílené zvukové vlny přenášené středním uchem přeměňují na elektrické nervové signály. Odtud se dostávají do mozku a tím i do vědomé mysli. Při náhlé ztrátě sluchu je narušena konverze signálu v kochlei.
V zásadě k náhlé ztrátě sluchu dochází v každém věku a u všech pohlaví. U dětí jsou však velmi vzácné. Většina postižených je ve věku kolem 50 let.
Formy náhlé ztráty sluchu
Náhlá ztráta sluchu může být klasifikována podle její závažnosti: Mírná náhlá ztráta sluchu způsobuje pouze mírnou ztrátu sluchu, zatímco těžké formy mohou způsobit ztrátu sluchu a dokonce hluchotu na postižené straně.
Za druhé, případy náhlé ztráty sluchu jsou klasifikovány podle postiženého frekvenčního rozsahu: V kochlei jsou různé části zodpovědné za různé frekvence během převodu signálu. Nízké, střední nebo vysoké tóny jsou proto zpracovávány v oddělených oblastech. Pokud je při náhlé ztrátě sluchu postižena pouze jedna z těchto oblastí, vede to k následujícím formám onemocnění:
- Vysokofrekvenční ztráta sluchu
- Ztráta sluchu středního rozsahu
- Nízkofrekvenční ztráta sluchu
Ztráta sluchu: příznaky
Typickým znakem náhlé hluchoty je náhlá a nebolestivá ztráta sluchu. V závislosti na formě a závažnosti onemocnění může pacient postiženým uchem vnímat určité výšky hůře nebo vůbec.
Náhlá ztráta sluchu je často doprovázena dalšími příznaky, které někdy předcházejí ztrátě sluchu jako jakýsi varovný signál:
- Tinnitus (zvoní v uších)
- Pocit tlaku nebo savé bavlny v uchu
- závrať
- Pocit chlupatosti kolem boltce (periaurální dysestézie)
Schopnost sluchu po náhlé ztrátě sluchu není vždy jednoduše snížena. Někdy se místo ztráty sluchu nebo vedle ní objevují další poruchy. Někteří pacienti například vnímají zvuky a zvuky na postižené straně jako nadměrně hlasité. Tato přecitlivělost na zvuk se nazývá hyperakuzie.
Jiní pacienti uvádějí změněné vnímání zvuku (dysakuze). Někdy jsou zvuky na nemocné straně vnímány nižší nebo vyšší než na zdravé straně (diplacusis). Bolest není typickým příznakem náhlé ztráty sluchu a je obvykle vyvolána jinými věcmi, jako je pocit tlaku v uchu, který někdy náhlou ztrátu sluchu doprovází.
Postižení někdy ani nezaznamenají lehkou ztrátu sluchu. To je pak často zaznamenáno až při určitých testech sluchu. Pokud je však závažná, příznaky náhlé ztráty sluchu často vážně zhoršují kvalitu života.
Ztráta sluchu: příčiny a rizikové faktory
Příčiny náhlé ztráty sluchu zatím nejsou známy. Odborníci se však domnívají, že mezi spouštěče náhlé senzorineurální ztráty sluchu patří následující faktory:
- Poruchy krevního oběhu kochley
- Porucha funkce určitých buněk v kochlei
- Zánět vnitřního ucha
- autoimunitní nemoci
- Endolymfatický hydrops (abnormální nárůst určité tekutiny ve vnitřním uchu)
Endolymfatický hydrops není mnohými ORL specialisty považován za skutečnou ztrátu sluchu. Je způsobena nahromaděním přirozené tekutiny ve vnitřním uchu a obvykle izolovaně ovlivňuje nízké zvukové frekvence. Obvykle během krátké doby spontánně vymizí, a proto nevyžaduje žádnou speciální léčbu.
Poruchy krevního oběhu ve vnitřním uchu jsou někdy způsobeny problémy s (krční) páteří, které jsou v těchto případech nepřímou příčinou náhlé ztráty sluchu.
Lidé, kteří trpí migrénami, mají zvýšené riziko náhlé ztráty sluchu.
Jiné příčiny akutní ztráty sluchu
Akutní ztráta sluchu není vždy způsobena skutečnou ztrátou sluchu. Následující příčiny také někdy vyvolávají spontánní ztrátu sluchu:
- Cizí těleso nebo voda v uchu
- Ucpání vnějšího zvukovodu nebo bubínku „ušním mazem“ (cerumen)
- Poranění ušního bubínku nebo kůstek ve středním uchu
- Hromadění tekutiny, krvácení nebo hnisání ve středním uchu
- Nevyrovnaný tlakový rozdíl mezi středním uchem a zevním zvukovodem (chybějící vyrovnání tlaku, např. v letadle)
Je náhlá ztráta sluchu: Kdy navštívit lékaře?
Náhlá ztráta sluchu se nepovažuje za naléhavou situaci, která vyžaduje okamžité lékařské ošetření. Jak naléhavá je návštěva lékaře, závisí na závažnosti nedoslýchavosti, případných doprovodných příznacích a předchozích onemocněních a také na individuální míře utrpení pacienta. Ve většině případů se náhlá ztráta sluchu léčí ambulantně nebo doma.
Pouze v těžkých případech nebo při progresi ztráty sluchu jsou pacienti přijímáni k léčbě do nemocnice.
Ztráta sluchu: vyšetření a diagnostika
Když se objeví první známky náhlé ztráty sluchu, je vhodné navštívit lékaře. ORL specialista určí rozsah a typ nedoslýchavosti a vyloučí další možné příčiny akutní nedoslýchavosti.
Následuje celkové ušní, nosní a krční vyšetření (ORL vyšetření). Pomocí otoskopie (ušní mikroskopie) lékař vyšetří zvukovod a bubínek, zda nedošlo k poškození.
Důležitý je také sluchový test: při Weberově testu lékař udeří ladičkou a položí ji na temeno hlavy pacienta. Poté je pacient požádán, aby uvedl, na které straně slyší zvuk vibrující ladičky hlasitěji.
Při vyšetření sluchu pomocí tónové audiometrie přehraje lékař ORL pacientovi zvuky v různých frekvencích (přes reproduktory nebo sluchátka). Hlasitost se pak postupně snižuje, dokud pacient sotva slyší dotyčný zvuk („prah slyšení“). Křivka sluchu (audiogram) vytvořená tímto způsobem může být použita k zobrazení, které frekvenční pásmo ztráta sluchu ovlivňuje a jak je výrazná.
Při tympanometrii se do zevního zvukovodu zavádí speciální sonda pro kontrolu funkce středního ucha. Součástí rutinního vyšetření na (suspektní) ztrátu sluchu je také test smyslu pro rovnováhu a měření krevního tlaku.
Další vyšetření
V individuálních případech jsou užitečná další vyšetření k objasnění případné náhlé ztráty sluchu.
Například funkci vnitřního ucha lze zkontrolovat měřením otoakustických emisí (OAE).
K vyloučení konkrétního nádoru v mozku (nádor cerebellopontinního úhlu) jako příčiny problémů se sluchem je někdy nutné zobrazení magnetickou rezonancí (MRI).
Ztráta sluchu: léčba
Protože skutečné příčiny náhlé ztráty sluchu nejsou známy, neexistuje žádná kauzální terapie náhlé ztráty sluchu. Je však známo, že některé možnosti léčby jsou při náhlé ztrátě sluchu poněkud účinné (léky, jako je prednisolon nebo jiné „kortizony“). Přestože existují i jiné metody, jejich účinnost je mezi odborníky sporná.
Ztráta sluchu v těhotenství je vzácná, a proto neexistuje standardní léčba pro těhotné ženy. Vzhledem k možnému postižení nenarozeného dítěte je léčba předem podrobně projednána s lékařem.
Tip: Každý pacient by se měl poradit se svým lékařem o různých možnostech a rizicích léčby akutní ztráty sluchu. Společně pak rozhodnou, která léčba se v konkrétním případě jeví jako nejslibnější.
Mírná náhlá ztráta sluchu, která pacienta téměř neovlivňuje, nemusí být nutně léčena. Někdy počkáte několik dní – v mnoha případech se náhlá ztráta sluchu spontánně upraví sama. Zda a kdy k tomu v jednotlivých případech dojde, však nelze předvídat.
Ztráta sluchu: možnosti léčby
Kortizon
Vysoké dávky glukokortikoidů („kortizon“), jako je prednisolon, jsou primárně doporučovány k léčbě akutní náhlé ztráty sluchu. Aktivní složky se obvykle podávají jako tablety nebo infuze po dobu několika dnů. Dávkování je založeno na aktuálních směrnicích příslušné země.
Protože léky jsou obecně účinné v celém těle, když jsou podávány jako tablety nebo infuze, nazývá se to systémová terapie. Existuje možnost, že se nežádoucí účinky mohou objevit v různých oblastech těla, jako je zvýšená hladina cukru v krvi.
Pokud systémová kortizonová terapie dostatečně nepomůže, existuje možnost injekce kortizonu přímo do ucha (intratympanická aplikace). V tomto případě má medikace prakticky pouze lokální účinek, který zabraňuje systémovým nežádoucím účinkům. Při této aplikaci kortizonu přímo do ucha však hrozí další následky, jako je bolest, závratě, poranění bubínku (perforace bubínku) nebo zánět středního ucha.
Odborníci se domnívají, že účinnost glukokortikoidů při náhlé ztrátě sluchu je způsobena protizánětlivými a dekongestačními vlastnostmi léku.
Kyslíková terapie
Jiné léky
Při náhlé ztrátě sluchu se někdy doporučují léky, které rozšiřují cévy (vazodilatátory) nebo zlepšují průtokové vlastnosti krve (reologika). Vzhledem k chybějícímu průkazu účinnosti a možným vedlejším účinkům však již takové přípravky profesní sdružení pro léčbu náhlé ztráty sluchu nedoporučují.
Totéž platí pro antivirotika, jako je acyklovir, které jsou také někdy nabízeny k léčbě náhlé ztráty sluchu. V dosavadních studiích nebyl zjištěn žádný přínos této léčby. U jiných alternativních léčebných metod, jako je akupunktura nebo homeopatie, také dosud neexistují žádné důkazy o účinnosti.
Chirurgie
V případě úplné ztráty sluchu nebo těžké ztráty sluchu se uvažuje o kochleárním implantátu. Po ztrátě sluchu se v rámci operace zavádí malé zařízení, které přenáší zvuky z přijímače na vnější straně ucha do sluchového nervu uvnitř. „Přijímač“ vypadá podobně jako konvenční sluchadlo.
Domácí léky na náhlou ztrátu sluchu
Zklidňující čaje lze použít jako domácí lék na snížení stresu. Proti samotné náhlé ztrátě sluchu však nepomáhají.
Odpočiňte si a přestaňte kouřit
Odborníci obecně doporučují po náhlé ztrátě sluchu dostatek odpočinku. V jeho rozvoji hraje zřejmě důležitou roli stres. Pacienti s náhlou ztrátou sluchu jsou proto obvykle lékařem na nějakou dobu uvedeni na nemocenskou a neměli by se hned po náhlé ztrátě sluchu vrátit do práce.
Sport je obecně možný po náhlé ztrátě sluchu. Je však důležité zajistit, aby:
- Sport nezatěžuje vaše uši (jako je tomu například při vyrovnávání tlaku při potápění)
- Sport vám nezpůsobuje žádný další stres
- Příznaky náhlé ztráty sluchu by nevedly ke zvýšenému riziku zranění (jako jsou závratě a problémy s rovnováhou)
Vzhledem k tomu, že kuřáci mají zvýšené riziko náhlé ztráty sluchu, je nanejvýš vhodné kromě odpočinku přestat nikotin úplně, tj. přestat kouřit.
Ztráta sluchu: průběh onemocnění a prognóza
Průběh a prognóza náhlé ztráty sluchu do značné míry závisí na tom, jak závažná je ztráta sluchu na začátku, zda se zhoršuje a v jakém frekvenčním rozsahu se ztráta sluchu vyskytuje:
- Nejpříznivější prognóza je u nedoslýchavosti, která postihuje pouze nízký nebo střední frekvenční rozsah nebo je provázena jen lehkou ztrátou sluchu.
- Pokud nedoslýchavost dále progreduje, prognóza se zhoršuje.
- U pacientů, jejichž nedoslýchavost je doprovázena poruchami rovnováhy, je prognóza většinou nepříznivá.
Jak bude náhlá ztráta sluchu v jednotlivých případech postupovat, nelze předvídat. Totéž platí pro dobu trvání ztráty sluchu. V zásadě platí, že zejména mírná nedoslýchavost se často po několika dnech spontánně zahojí. Těžká nedoslýchavost je naproti tomu často následována dlouhodobými nebo dokonce celoživotními poruchami sluchu (ztráta sluchu).
Ztráta sluchu: riziko recidivy
Pacienti s náhlou ztrátou sluchu mají přibližně 30procentní riziko, že dříve nebo později utrpí další náhlou ztrátu sluchu (recidiva). Ohroženi jsou zejména lidé s existujícími rizikovými faktory, jako je vysoký krevní tlak nebo přetrvávající stres. Navíc pacienti s náhlou ztrátou sluchu v oblasti nízkých nebo středních frekvencí jsou zvláště náchylní k relapsům.
Ztráta sluchu: prevence
Náhlé ztrátě sluchu nelze s jistotou zabránit. Máte však možnost snížit své osobní riziko. Pokud je to možné, vyhněte se rizikovým faktorům, jako je kouření a stres.
Pokud máte například diabetes mellitus, dbejte na pravidelné lékařské prohlídky u svého lékaře.
