Co je to mozkový kardiostimulátor?
Mozkový kardiostimulátor je technické zařízení používané k léčbě různých neurologických onemocnění. Chirurg zavede mozkový kardiostimulátor – podobný kardiostimulátoru – do mozku, kde dodává vysokofrekvenční elektrické impulsy do určitých oblastí mozku. Toto je známé jako hluboká mozková stimulace. Přestože přesný mechanismus účinku zákroku není dosud objasněn, předpokládá se, že elektrické impulsy inhibují určité oblasti mozku a tím zmírňují příznaky neurologických onemocnění.
Kdy se provádí terapie mozkovým kardiostimulátorem?
Možnými oblastmi použití jsou různá neurologická onemocnění. U Parkinsonovy choroby se nejčastěji používá mozkový kardiostimulátor: Zde „hluboká mozková stimulace“ zlepšuje typický třes (třes) a nadměrnou pohyblivost (dyskineze) postižených. Další onemocnění, u kterých mohou pacienti těžit z mozkového kardiostimulátoru, jsou:
- esenciální třes (porucha pohybu, obvykle rukou)
- generalizovaná nebo segmentální dystonie (mimovolná kontrakce kosterních svalů)
- Huntingtonova chorea
- fokální epilepsie
- psychiatrická obsedantně-kompulzivní porucha
Co děláte během terapie mozkovým kardiostimulátorem?
Než lékař zavede mozkový kardiostimulátor, vyšetří pacienta. Pečlivě dokumentuje pacientovy charakteristické příznaky nemoci a určuje, jak se během dne vyvíjejí. Následuje vyšetření mozku pomocí magnetické rezonance (MRI) a test paměti.
Na základě těchto předběžných vyšetření může lékař zvážit individuální riziko možných vedlejších účinků oproti výsledným přínosům mozkového kardiostimulátoru.
Mozkový kardiostimulátor: implantace
Nejprve neurochirurg fixuje hlavu pacienta v takzvaném stereotaktickém prstenci. Ta je při lokální anestezii připevněna k lebeční kosti a brání pohybu hlavy. Opakovaný MRI snímek hlavy poskytuje potřebné informace o hledané oblasti mozku a umožňuje přesné plánování přístupové cesty.
Malým řezem v kůži získá neurochirurg ničím nerušený pohled na kostěnou lebku. Nyní vyvrtá do kosti malou dírku, kterou vloží několik mikroelektrod do mozku. Zavádění elektrod je bezbolestné, protože samotný mozek nemá žádné senzory bolesti.
Zbytek operace se provádí v celkové anestezii. Chirurg nyní vloží generátor pulsů mozkového kardiostimulátoru pod klíční kost nebo do oblasti hrudníku pod kůži pacienta a připojí jej k elektrodám v mozku pomocí kabelu, který také vede pod kůží. Celá procedura trvá asi pět až šest hodin.
Jaká jsou rizika terapie mozkovým kardiostimulátorem?
S hlubokou mozkovou stimulací jsou spojena některá rizika, o kterých lékař pacienta předem podrobně informuje. Rozlišují se komplikace, které mohou vzniknout při chirurgickém zákroku, a vedlejší účinky způsobené elektronickou stimulací vybrané oblasti mozku.
Rizika kvůli operaci
Jako u všech chirurgických zákroků může mít tento postup za následek poranění krevních cév a odpovídající krvácení. Pokud krvácení tlačí na mozkovou tkáň, mohou se ojediněle objevit neurologické příznaky, například paralýza nebo poruchy řeči. Ty však obvykle ustupují. Další možné komplikace jsou:
- Nesprávné umístění nebo sklouznutí elektrod (pak může být nutný nový postup).
- Infekce mozku nebo meningitidy (encefalitida, meningitida)
- @ technické poruchy mozkového kardiostimulátoru
Rizika způsobená elektrickou stimulací
Co musím zvážit po zavedení mozkového kardiostimulátoru?
Pulzní generátor mozkového kardiostimulátoru lze naprogramovat přes kůži a zapíná se až několik dní po operaci. Nejprve byste se měli zotavit z postupu. Mějte prosím na paměti, že individuální nastavení pulzů může trvat několik týdnů. Buďte tedy trpěliví, pokud hned na začátku nepocítíte kýžený léčebný úspěch.
Mějte také na paměti, že mozkový kardiostimulátor neléčí příčinu stavu, ale pouze zmírňuje jeho příznaky. To znamená, že se vaše příznaky vrátí, pokud je mozkový kardiostimulátor vypnut nebo odstraněn.
Baterie v mozkovém kardiostimulátoru se vybijí asi po dvou až sedmi letech a je třeba je vyměnit. Tento následný postup však nevyžaduje celkovou anestezii; stačí lokální anestetikum.
