Stručné shrnutí
- Příznaky: Podle toho, které mitochondriální proteiny jsou změněny a jak závažné: svalová slabost, metabolické poruchy jako cukrovka, záchvaty, slepota.
- Příčiny a rizikové faktory: změny (mutace) v genech pro proteiny zapojené do metabolických procesů v buněčných elektrárnách, buď prostřednictvím mateřské dědičnosti nebo nové mutace
- Diagnóza: Zdravotní anamnéza, předchozí rodinná anamnéza, fyzikální vyšetření, krevní testy, biopsie svalových buněk, genetická analýza
- Léčba: Možná je pouze léčba symptomů, vyléčení není podle současných výzkumů možné; léky, diety, fyzioterapie, pracovní terapie nebo logopedie (v závislosti na symptomech)
- Prognóza: Čím dříve se onemocnění objeví, tím závažnější a závažnější bývá průběh; očekávanou délku života a kvalitu života lze výrazně zlepšit cílenou terapií
Co je mitochondriopatie?
Co jsou mitochondrie?
Tyto drobné „buněčné organely“ jsou také známé jako „elektrárny buňky“. Nacházejí se téměř ve všech lidských buňkách. Probíhají v nich metabolické procesy jako tzv. dýchací řetězec. Tělo tímto procesem získává asi 90 procent tělesné energie například z cukru (glukózy) nebo mastných kyselin.
U mitochondriopatie nejsou funkční proteiny zapojené do dýchacího řetězce. Získá se tedy relativně málo energie. Důvodem je změna genetického materiálu (mutace). To postihuje především orgány, které vyžadují hodně energie. Patří mezi ně mozek nebo oční svaly.
Výskyt a frekvence
První příznaky mitochondriopatie se objevují v dětství a dospívání, někdy v rané dospělosti. Odhaduje se, že asi dvanáct z každých 100,000 XNUMX lidí trpí mitochondriopatií.
Jaké jsou příznaky?
Podle příznaků se mitochondriopatie dělí na různé syndromy. Slovo syndrom označuje příznaky onemocnění, které se vyskytují současně a jsou vzájemně propojené.
Běžné příznaky pacientů s různými mitochondriopatiemi jsou často:
- Krátká postava
- Svalová slabost způsobená cvičením
- Paralýza očních svalů
- Diabetes mellitus
- Záchvaty (epilepsie)
Níže uvedené syndromy představují pouze podskupinu možných mitochondriopatií, ale jiné syndromy se vyskytují méně často.
MELAS syndrom
Zkratka „MELAS“ znamená „mitochondriální encefalopatii, laktátovou acidózu a epizody podobné mrtvici“. U MELAS syndromu trpí pacienti záchvaty a demencí. Encefalopatie popisuje onemocnění mozku. Laktátová acidóza (“laktátová acidóza”) nastává, když tělo potřebuje dodat hodně energie, aniž by dýchací řetězec mitochondrií spolupracoval.
MERRF syndrom
Zkratka „MERRF“ znamená „myoklonální epilepsie s roztřepenými červenými vlákny“. Myoklonus je to, čemu lékaři říkají nedobrovolné záškuby svalů. „Červeně roztřepená vlákna“ popisují svalové buňky s oteklými mitochondriemi, které patologové nacházejí ve vzorku tkáně pod mikroskopem u mitochondriopatie tohoto typu. Pacienti často trpí poruchami hybnosti a rovnováhy, v popředí jejich příznaků je obvykle těžká epilepsie.
Kearns-Syre syndrom
U této formy mitochondriopatie trpí pacienti především poškozením oka, jako je paralýza očních svalů nebo změny sítnice. Častěji také dochází k poškození srdečního svalu. U těchto pacientů jsou důležité pravidelné prohlídky u kardiologa.
U mnoha postižených je narušena hormonální rovnováha, která se projevuje v podobě onemocnění, jako je diabetes mellitus nebo hypotyreóza.
LHON
Jaká je očekávaná délka života u mitochondriopatie?
Očekávanou délku života a kvalitu života postižených lze zlepšit optimální terapií přizpůsobenou každému případu. Zda a jaká terapie pomáhá u mitochondriopatie se u jednotlivých pacientů velmi liší a vyžaduje neustálou péči specialistů.
Vzhledem k tomu, že syndromy jsou zcela odlišné a pohybují se od mírných až po závažné symptomy, neexistuje žádné obecné prohlášení o očekávané délce života postižených.
Příčiny a rizikové faktory
Změny v mitochondriích jako příčina
V „buněčných elektrárnách“, mitochondriích, probíhá řada metabolických procesů, z nichž většina slouží k zajištění energie pro buňku z cukru nebo tuku.
Jak mají být tyto proteiny stavěny a tvarovány, je uloženo v genech, genetickém materiálu buňky, a převážně v částech genetického materiálu, které jsou přítomny pouze v mitochondriích. Pokud dojde k poškození genů pro tyto proteiny (mutace), proteiny se nevytvářejí vůbec nebo jsou sestaveny nesprávně. To má pak odpovídající vliv na jejich funkci.
Složité metabolické procesy, jako je dýchací řetězec, pak nefungují správně a přísun energie je narušen. V souladu s tím účinky mitochondriopatie postihují především orgány, které vyžadují hodně energie. Patří mezi ně například mozek, oční svaly nebo kosterní svaly.
Věda mezitím identifikovala více než 1700 genů v buněčném jádře, které hrají roli v mitochondriích. Více než 300 z nich pravděpodobně souvisí s různými mitochondriopatiemi.
Jak vznikají změny
Pokud je zděděná, mutace obvykle pochází od matky. Vzhledem k tomu, že mitochondrie z otcovských spermií jsou degradovány během oplodnění vaječné buňky, všechny mitochondrie dítěte později obvykle pocházejí z vaječné buňky.
Kromě toho je ve vaječné buňce několik mitochondrií s odlišnou genetickou informací, které někdy mutují jen částečně (heteroplazmie). V oocytu je několik set tisíc mitochondrií. V průběhu vývoje embrya jsou mitochondrie distribuovány do různých buněk a teprve poté se duplikují.
Proto v závislosti na tom, kolik mitochondrií vaječné buňky bylo změněno a v jakých orgánech se u dítěte nacházejí – a které proteiny jsou postiženy – jsou možné různé příznaky a postižení orgánů.
Vyšetření a diagnostika
Mitochondriopatie: První kroky k diagnóze
Pro stanovení diagnózy „mitochondriopatie“ se vás lékař nejprve podrobně zeptá na vaši anamnézu (anamnézu). Přitom vám položí mimo jiné následující otázky:
- Kdy se poprvé objevily příznaky?
- Jsou příznaky závažnější při námaze?
- Pociťujete bolesti svalů?
- Objevují se epileptické záchvaty?
- Trpí některými členy vaší rodiny podobnými příznaky?
- Vyskytují se ve vaší rodině nějaká dědičná onemocnění?
Pouze v případě, že příznaky odůvodní podezření na mitochondriopatii, lékař provede další vyšetření. Ty pak s největší pravděpodobností probíhají ve specializovaných centrech.
Oftalmolog provede oční test a vyhodnotí oční pozadí. K detekci poškození mozku lze použít magnetickou rezonanci (MRI).
V dalším průběhu se obvykle pravidelně stanovují koncentrace hormonů v těle, protože pacienti s mitochondriopatií mají často hormonální onemocnění, jako je diabetes mellitus nebo „hyperparatyreóza“ (onemocnění příštítných tělísek).
Nové diagnostické metody
Mitochondriopatii lze spolehlivě diagnostikovat tak, že lékař odebere vzorek tkáně ze svalu (svalová biopsie) v lokální anestezii. Patolog pak vzorek zkoumá pod mikroskopem a v mnoha případech vidí charakteristické změny v mitochondriích.
Pomocí molekulárně biologické analýzy genetického materiálu (DNA) ze vzorku svalových buněk lze pak vizualizovat mutace. Tato metoda mezitím nabyla na významu.
Pomoc v lidské genetické poradně
Rodinám postižených osob je po stanovení diagnózy k dispozici poradenství v humánní genetické poradně. Tam se určí přesná mutace a sestaví rodokmen. Tímto způsobem může být možné identifikovat další postižené jedince a také odhadnout riziko dědičnosti na případné potomky.
Zacházení
Mitochondriopatie není léčitelná. Cílem léčby je zmírnění symptomů a prevence možných komplikací (symptomatická terapie). Podle toho, jakým syndromem pacient trpí a na jaké příznaky se zaměřuje především lékař, upraví léčbu.
Jak však věda lépe rozumí příčinám a vzájemným vztahům různých mitochondriopatií, objevují se stále nové přístupy k léčbě. Nyní je na trhu lék speciálně k léčbě syndromu LHON, zvaný idebenon.
Možnosti léčby drogami
Jiné léky (antikonvulziva) působí proti záchvatům (například při epilepsii) a v mnoha případech zabraňují opakování záchvatu. Nápomocný je například karbamazepin nebo lamotrigin. Antiepileptikum valproát není vhodné pro použití u mitochondriopatií pro závažné vedlejší účinky.
Pokud dojde k poruchám hybnosti, lékař často předepíše dopamin na svalovou ztuhlost nebo botulotoxin na zvýšenou svalovou aktivitu. Epizody podobné mrtvici se obvykle léčí kortizonem.
Další možnosti léčby
Nápomocné jsou především vytrvalostní sporty jako běh nebo jízda na kole. Je důležité, aby pacienti s mitochondriopatií zůstali při cvičení pod svou maximální stresovou hranicí.
Vysokotučná a nízkosacharidová dieta (= ketogenní) pomáhá v mnoha případech stabilizovat vznikající epilepsii. Při tom musí postižený přijmout dostatečný počet kalorií.
Ke zlepšení funkce svalstva se využívá fyzikální terapie, ergoterapie i logopedie.
Průběh onemocnění a prognóza
První příznaky mitochondriopatie se obvykle objevují v dospívání nebo rané dospělosti, v závislosti na syndromu. V závislosti na závažnosti a typu mutace (mutací) jsou však postiženi i kojenci.
Čím dříve děti onemocní, tím rychleji mitochondriopatie obvykle postupuje. Příznaky jsou navíc často závažnější než u pacientů, u kterých se onemocnění rozvine později. U nich nemoc většinou postupuje pomaleji a s mírnějšími příznaky. Rychlé a těžké průběhy jsou však možné i u mladých dospělých.
Podle současného stavu výzkumu nelze mitochondriopatii vyléčit. Prognóza závisí na tom, jak brzy se objeví první příznaky, jak rychle onemocnění postupuje a jak závažné jsou záchvaty.
Protože nové metody sekvenování genů zlepšují naše chápání příčin různých mitochondriopatií, jsou k dispozici specifičtější terapie. Pro LHON již byl schválen specifický lék (idebenon) a dosavadní studie prokázaly, že je schopen zachovat zrak postižených.
