Zpráva o tom, že trpí život ohrožujícím onemocněním, jako je rakovina, je šokem pro každého, koho se to týká. Reagovat na to strachem, smutkem a hněvem je zcela normální. Rozhodující je dostat negativní pocity zpět pod kontrolu.
To platí i pro lidi, jejichž délka života se skutečně chýlí ke konci. Naděje, že se zase uzdravím, pohasne, neduhy se zhorší a síly ubývají. Přesto jsou i v této poslední fázi možné šťastné a klidné chvíle.
Na této cestě mohou život ohrožující nemocné pacienty doprovázet speciálně vyškolení psychologové. V diskuzích jim pomáhají vyrovnat se se situací a udržet strach a deprese na uzdě. V závěrečné fázi života podporují nemocné vyrovnat se s blížícím se koncem a rozloučit se s vlastním životem a lidmi blízkými.
Překonávání strachů
Středem zájmu je vyrovnat se s obavami, které doprovázejí vážnou nemoc nebo blížící se smrt. Tyto jsou rozmanité. Pohybují se od konkrétních obav z bolesti, dušnosti a jiných fyzických nepohodlí, přes obavy ze ztráty kontroly, důstojnosti a sebeurčení až po obavy z umírání a smrti. Kromě toho mohou nastat starosti o blízké, které člověk zanechá.
Tyto obavy se mohou projevovat velmi různými způsoby. Někteří pacienti se izolují, jiní reagují agresivně, u dalších se emoční strach projevuje fyzickými potížemi.
Psychologie má celou řadu strategií, jak se s úzkostí vypořádat. Zvláště užitečné jsou relaxační techniky a cílené obrácení se k uklidňujícím a pozitivním myšlenkám, například pomocí cvičení představivosti.
Udržování deprese na uzdě
Každý může pochopit, že mnoho vážně nemocných lidí zpočátku pociťuje zoufalství a hluboké deprese, když čelí své situaci. Velká část z nich dokáže překonat tuto emoční krizi sama nebo rozhovorem s příbuznými nebo klinickým personálem. Ostatní pacienti to nezvládají – upadají do deprese, která vyžaduje léčbu. Typické příznaky deprese jsou:
- vnitřní prázdnota
- Nedostatek jízdy
- @nezájem
- ztráta chuti do života
- neustálé dumání
- Pocity viny, stěžování si na sebe
- pocit, že nic nestojí
- problémy s koncentrací a pamětí
- vnitřní neklid
Únavový syndrom
Zejména onkologičtí pacienti často trpí v průběhu onemocnění trvalým vyčerpávajícím vyčerpáním. Přestože mají dostatek spánku, cítí se neustále unavení a bezmocní a je pro ně obtížné vstát a něco dělat. Postižení mají nadměrnou potřebu odpočinku. Lékaři tento stav označují jako únavový syndrom – nebo zkráceně únava. U mnoha pacientů únava začíná zahájením chemoterapie nebo radioterapie a přetrvává týdny a měsíce po ukončení léčby.
V boji proti únavě lze udělat řadu věcí. Pokud za příznaky stojí například anémie nebo hormonální porucha, může pomoci vhodná výživa a medikamentózní terapie. Pravidelné cvičení také oživuje náladu. Ke změně nepříznivých vzorců chování lze také využít behaviorální terapeutická cvičení.
Duchovní podpora
Psychologická podpora pro příbuzné
Podporu potřebuje nejen pacient, ale i příbuzní. Jsou nejdůležitější oporou pacienta, ale zároveň sami danou situací trpí. I oni musí bojovat se strachy a smutkem. V rámci paliativní péče mohou využívat psychologickou a pastorační podporu stejně jako nemocný – i po smrti příbuzného.
