Umělé hnojení: typy, rizika, šance

Co je to umělé oplodnění?

Termín umělé oplodnění zahrnuje řadu způsobů léčby neplodnosti. Reprodukční lékaři v zásadě poněkud pomáhají asistované reprodukci, aby se vajíčko a spermie mohly snáze najít a úspěšně se spojit.

Umělá inseminace: metody

K dispozici jsou následující tři metody umělého oplodnění:

  • Přenos spermatu (inseminace, intrauterinní inseminace, IUI)
  • Oplodnění in vitro (IVF)
  • Intracytoplazmatická injekce spermatu (ICSI)

Kromě přenosu spermií probíhá umělé oplodnění mimo ženské tělo. Spermie a vajíčko tedy musí být nejprve odstraněny z těla a odpovídajícím způsobem připraveny.

Další informace

Více o postupu a výhodách a nevýhodách jednotlivých metod se dozvíte v článcích Inseminace, IUI, IVF a ICSI.

Monitorování cyklu

Jaký je postup umělého oplodnění?

Postup umělého oplodnění závisí na organických příčinách neplodnosti. Teprve po přesné diagnóze může lékař rozhodnout, jaký postup je nejvhodnější.

I když se každá technika reprodukce v detailech mírně liší, u všech lze rozlišit následující kroky:

Získání spermií.

Aby lékaři pomohli oplodnění, potřebují spermie. Sběr nebo extrakce lze provádět různými způsoby. O tom, který z nich bude vybrán v každém jednotlivém případě, rozhoduje jednotlivý případ. V zásadě možné jsou:

  • masturbace
  • Chirurgická extrakce z varlete (TESE, extrakce testikulárních spermií)
  • chirurgická extrakce z nadvarlete (MESA, mikrochirurgická epididymální aspirace spermií)

Chcete-li se dozvědět, jak probíhá extrakce spermií z varlat nebo nadvarlat, přečtěte si článek TESE a MESA.

Hormonální stimulační léčba

Důležité stimulační protokoly jsou krátký protokol a dlouhý protokol:

Krátký protokol

Krátký protokol trvá asi čtyři týdny. Počínaje druhým nebo třetím dnem cyklu si pacientka aplikuje denně pod kůži stimulační hormon (FSH nebo hMG = lidský menopauzální gonadotropin). Může také požádat svého partnera, aby jí dal připravenou injekci. Zhruba od šestého dne stimulačního cyklu se podává také hormon GnRH (hormon uvolňující gonadotropin). Zabraňuje spontánní ovulaci („downregulace“).

Pokud lékař na kontrole zhruba deset dní po zahájení léčby zjistí, že folikuly dobře dozrály, podá ženě hormon hCG (lidský choriový gonadotropin). Spouští ovulaci. Po 36 hodinách – těsně před ovulací – jsou folikuly odstraněny punkcí.

Dlouhý protokol

Hormonální stimulaci lze také provádět tabletami nebo kombinací injekcí a tablet, v závislosti na protokolu.

Odběr oocytů (přesněji: punkce folikulu)

Pro získání oocytů nebo folikulů existují následující možnosti:

  • Odběr zralých oocytů (punkce folikulu po hormonální léčbě)
  • Odstranění nezralých oocytů (IVM, in vitro zrání)

Další informace

Jak lze nezralá vajíčka využít při umělém oplodnění se dozvíte v článku Zrání in vitro.

Převod embryí

Po umělém oplodnění mimo tělo (ICSI, IVF) je vložení oplodněných vajíček do dělohy (transfer) nejdůležitějším krokem na cestě k otěhotnění. Pokud k tomu dojde do tří dnů po oplodnění, nazývá se to embryotransfer.

Kdy by měl být převod nejlépe proveden, se liší jednotlivec od jednotlivce.

Přenos blastocyst

Pokud je k dispozici více vajec, může mít smysl počkat o něco déle. Díky vývoji nových živných roztoků mohou nyní vajíčka dále růst mimo ženské tělo po dobu až šesti dnů.

Pokud se buňky po oplodnění rozdělí, z vajíček se během prvních tří dnů vytvoří blastomery, které pak asi pátý den dosáhnou stadia blastocysty. Do této fáze se dostane pouze 30 až 50 procent všech oplodněných buněk. Pokud k přenosu dojde pět až šest dní po oplodnění, nazývá se přenos blastocysty.

Pro koho je umělé oplodnění vhodné?

Umělé oplodnění pomáhá párům s poruchou plodnosti (mužským a/nebo ženským) a lesbickým párům mít dítě. Umělé oplodnění také nabízí pacientům s rakovinou před chemoterapií nebo radioterapií možnost mít dítě později.

Umělé oplodnění: předpoklad

Umělé oplodnění je v Evropě nejlépe regulováno pro manželské heterosexuální páry. Kromě závazného partnerství musí pár splňovat i další požadavky, jako např.

  • jasná lékařská indikace
  • Povinné poradenství pro umělé oplodnění (technologie asistované reprodukce, ART)
  • Test na HIV
  • Očkování proti zarděnkám a planým neštovicím
  • Doporučeno: Testy na toxoplazmózu, chlamydie, hepatitidu.

Umělé oplodnění: lesbické páry

Umělé oplodnění: svobodné ženy

Pro anonymní darování spermatu v Německu, Rakousku a Švýcarsku je povinné trvalé partnerství, v nejlepším případě s oddacím listem. Ženy bez partnera nemají téměř žádnou šanci na umělé oplodnění – samoživitelky, které chtějí mít děti, v této zemi jen těžko shánějí lékaře nebo spermobanku na umělé oplodnění. Důvodem jsou legální šedé zóny. Pro svobodné ženy z Německa, Rakouska a Švýcarska jsou proto atraktivní země jako Dánsko, kde je anonymní dárcovství spermií povoleno. Nebo zkoušejí tzv. samočinnou či domácí inseminaci.

Umělé oplodnění: šance na úspěch

Umělé oplodnění není úspěšné u všech párů. Někdy je to kamenitá cesta s neúspěšnými pokusy, nezdary, psychickým a fyzickým stresem. Některé páry nakonec své vytoužené dítě drží v náručí, u jiných naráží umělé oplodnění na své hranice.

Umělé oplodnění funguje nejlépe u žen do 35 let, poté míra otěhotnění rychle klesá a u žen nad 45 let se blíží nule. Důvodem je kvalita vajíček, která s věkem klesá. Čím je žena starší, tím vyšší je riziko potratu a malformace. Pokud bude trend zakládání rodiny v pozdním věku pokračovat a darování vajíček zůstane zakázáno, zmrazení vlastních vajíček a spermií ženy v mladém věku (sociální zmrazení) by mohlo nabýt na významu.

Více informací

Přečtěte si více o zmrazení vajíček v mladém věku a o tom, proč se tato metoda v některých zemích ještě neprosadila v článku Sociální zmrazení.

Umělé oplodnění: šance metodou

Pokyny: Umělé oplodnění v Německu, Rakousku a Švýcarsku

Pokud k otěhotnění nedojde ani po několika pokusech o oplodnění, je to pro pár deprimující a těžko akceptovatelné. Medicína má však také limity – fyzické, metodické i právní. V Německu, Rakousku a Švýcarsku není povoleno vše, co je technicky možné.

Výhody a nevýhody umělého oplodnění

U umělého oplodnění existují různá rizika a komplikace. Mohou tedy nastat následující problémy:

  • hyperstimulační syndrom
  • bakteriální infekce
  • poranění močového měchýře, střeva, krevních cév v důsledku punkce
  • Vícečetná těhotenství: páry musí být jasné – při umělém oplodnění jsou dvojčata vzácná, protože se obvykle vkládají dvě embrya. Dvojčata navíc často vedou k předčasným porodům a porodům císařským řezem.
  • mírně zvýšená míra potratů (většinou kvůli vyššímu věku žen)
  • psychologický stres

Přes všechna rizika a komplikace nabízí umělé oplodnění samozřejmě velkou výhodu – možnost naplnit vytouženou touhu mít dítě i přes problémy s plodností, rakovinu či homosexuální partnerství.