Oproti minulosti tráví pacienti v nemocnici méně dní. Délka pobytu klesla z deseti (1998) v průměru na 7.3 dne (2017). Důvod: nemocnice již nejsou vypláceny podle délky pobytu svých pacientů, ale podle pevných paušálních sazeb za případ (DRG).
Počet pobytů naopak stoupá: V roce 2012 poskytovaly nemocnice v Německu lůžkovou péči 18.6 milionům lidí. V roce 2017 to bylo již 19.4 milionu.
Nemocnice – definice
Zákonodárce definuje nemocnici jako každé zařízení, ve kterém se diagnostikují, léčí a/nebo zmírňují nemoci, neduhy nebo tělesné úrazy lékařskými a ošetřovatelskými službami, poskytuje se porodnictví a kde mohou být pacienti nebo osoby, o které se má pečovat, ubytováni a stravováni. Nemocnice musí být pod stálým lékařským dohledem lékaře, disponovat dostatečným diagnostickým a terapeutickým zázemím, aby mohly plnit svůj mandát, a pracovat podle vědecky uznávaných metod.
Trend k privatizaci
Vzhledem k tomu, že nemocnice s veřejnými sponzory (aktuálně 30 procent) jsou často zvlášť velké, nachází se zde nejvíce lůžek (47.8 procenta). I zde se projevuje trend privatizace a podíl lůžek v soukromých nemocnicích (aktuálně přes 30 procent) se neustále zvyšuje. Podíl lůžek v neziskových nemocnicích naopak klesá (z 34.1 procenta v roce 2012 na 18.7 procenta v roce 2017).
Nemocniční služby s celodenní a celodenní péčí poskytované nemocnicemi, které jsou součástí plánu nemocničních potřeb příslušné spolkové země, jsou odměňovány podle federálního nařízení o sazbách nemocnic nebo zákona o odměňování nemocnic. Všechny veřejné a neziskové nemocnice musí fakturovat podle těchto předpisů. V případě soukromých nemocnic jsou naproti tomu i nemocnice, na které se zákonná ustanovení nevztahují a mohou si tedy určovat vlastní ceny. To může vést k potížím při proplácení nemocničních služeb zdravotní pojišťovnou.
Ústavní versus ambulantní
Přísné oddělení ambulantních lékařů a klinik všeho druhu má být do budoucna změkčeno. Integrovaná péče“, která byla zavedena v rámci reformy zdravotnictví z roku 2000, se zaměřuje na zastřešující formy péče. Podporuje větší propojení různých oborů a sektorů (praktickí lékaři, specialisté, nemocnice). To má zlepšit kvalitu péče o pacienty a snížit výdaje na zdravotní péči.
Typy nemocnic
V Německu jsou různé typy nemocnic. Rozlišují se tedy fakultní nemocnice, všeobecné nemocnice, specializované nemocnice, přidružené nemocnice, praktické ambulance a denní a noční nemocnice.
- Fakultní nemocnice jsou určeny k poskytování komplexní lůžkové péče obyvatelstvu. Další důraz je kladen na lékařské vzdělávání a výzkum.
- Všeobecné nemocnice jsou určeny k poskytování komplexní lůžkové péče obyvatelstvu. Je zde několik lékařských oborů.
- Specializované nemocnice se specializují na určité obory (např. endokrinologie, dermatologie, oftalmologie).
- V lůžkových nemocnicích neposkytují lékařské služby lékaři v zaměstnaneckém poměru, ale smluvní lékaři v soukromé praxi. Nemocnice poskytuje pouze prostory a stará se o ubytování, stravování a péči o pacienty.
- Denní stacionář je zařízení pro ambulantní/částečnou lůžkovou péči. Pacienti zde mohou být ošetřováni nebo ošetřováni po dobu až 24 hodin. V nemocnicích přibývá chirurgických denních stacionářů – provádí se zde ambulantní operace.
Pacient si v zásadě může svobodně vybrat nemocnici. Ne všechny léčebné postupy jsou však nabízeny v každé nemocnici. Zde může pomoci pohled do zprávy o kvalitě kliniky: od roku 2005 mají kliniky ze zákona povinnost poskytovat informace o svých strukturách a službách.
Nemocnice jsou rozděleny do různých kategorií v závislosti na jejich pečovatelské roli. Rozlišují se kliniky základní a standardní péče, krajské nemocnice se střední úrovní péče a nemocnice se zaměřením (např. fakultní nemocnice) s maximální úrovní péče. Ambulance se obvykle dělí na oddělení interna, chirurgie, ORL, dermatologie nebo urologie. Většina nemocnic má také jednotky intenzivní péče.
