Dávkování přípravku Marcumar®

Synonyma v širším smyslu

Fenprokumon (název účinné látky), kumariny, antagonisté vitaminu K (inhibitory), antikoagulancia, antikoagulancia Léčivo známé pod obchodním názvem Marcumar® obsahuje účinnou látku fenprokumon, který patří do hlavní skupiny kumarinů (antagonisté vitaminu K). Kumariny jsou molekuly, které mají potlačující účinek na přirozené procesy krev srážení, a tím inhibuje srážení krve (srážení krve inhibitory). Přesné dávkování musí být určeno individuálně pro každého pacienta ošetřujícím lékařem.

Za tímto účelem musí být stanoven takzvaný tromboplastinový čas před samotným zahájením léčby. Po celou dobu přijímací fáze se tento čas kontroluje v pravidelných, blízkých intervalech a v případě potřeby se upravuje dávkování léku. Rychlý a INR-hodnoty také poskytují informace o vlastní schopnosti srážení těla krev.

Projekt INR hodnota je mezinárodním měřítkem pro hodnocení krev koagulace. Vysoké hodnoty znamenají, že doba srážení je delší než standardní hodnota a tendence krvácení je odpovídajícím způsobem vysoká. Nízká hodnota naopak naznačuje zkrácenou dobu koagulace a s ní spojené zvýšené riziko trombóza.

V zásadě lze tedy říci, že léky omezující srážlivost krve, jako je Marcumar®, zvyšují INR hodnotu a snížit tak nebezpečí Thrombenbildung. Na začátku podávání léku je pravděpodobné, že hodnoty koagulace pacienta velmi silně kolísají, což je pravidelné monitoring a úprava dávky o to nezbytnější. Podle některých odborníků je důvodem skutečnost, že léčba přípravkem Marcumar® se obvykle zahajuje poměrně vysokou dávkou léčiva.

Doporučuje se, aby pacient užíval až 8 tablet během 24 hodin během prvních dvou dnů. Tyto informace se však u jednotlivých pacientů liší, a proto musí být úvodní dávka i každá další dávka stanovena ošetřujícím lékařem a pacient je musí dodržovat. Díky této poměrně vysoké přijímané dávce se může hodnota INR enormně zvýšit v prvních dnech (hodnoty nad 3.0), a tím se může odpovídajícím způsobem snížit schopnost srážení krve.

Existuje zjevně zvýšené riziko krvácení, pravděpodobnost vzniku a trombóza zjevně klesá. Zvýšená hodnota INR na začátku léčby však není vážným měřítkem skutečné srážení krve. To je způsobeno skutečností, že jeden z koagulačních faktorů (faktor VII) ovlivňovaných přípravkem Marcumar® má nízký plazmatický poločas pouze 5-6 hodin.

Z tohoto důvodu klesá pouze koncentrace tohoto jednoho koagulačního faktoru závislého na vitaminu K po počátečním příjmu přípravku Marcumar®, zatímco faktory II, IX a X zůstávají ve většině případů plně aktivní. U některých z těchto faktorů je plazmatický poločas až 60 hodin. Protože tyto koagulační faktory jsou také mnohem důležitější pro srážení krve, toto se označuje jako zjevné zvýšení hodnoty INR.

Lékař zkontroluje hodnoty koagulace po několika dnech a znovu sníží dávku léku. Další denní dávka, která je třeba užít, závisí na stanovených hodnotách. Pokud je hodnota INR pod cílovou hodnotou pro pacienta (cílová hodnota je obvykle INR 2-3.5), denní dávka jedné a půl tablety (cca.

4.5 mg účinné látky). Pokud je však hodnota INR stanovená při kontrolním vyšetření v cílovém rozmezí, měla by se obvykle po dobu 3 hodin užít pouze jedna tableta (přibližně 24 mg fenprokumonu). Pokud je hodnota koagulace příliš vysoká (od 3.5), je třeba snížit maximální denní dávku.

V tomto případě ošetřující lékař obvykle předepíše příjem poloviny tablety Marcumaru (tj. 1.5 mg). Pokud je dosaženo hodnoty INR vyšší než 4.5, musí být aplikace léčiva prozatím pozastavena. Tento seznam má objasnit, jak závislá musí být maximální denní dávka na naměřené hodnotě srážení krve hodnota.

Po „zkušebním období“ se zpravidla podává pouze takzvaná udržovací dávka přibližně půl až jedna a půl tablety Marcumar denně. Po odpovídající úpravě léčených pacientů se hodnota INR pohybuje v relativně konstantním rozsahu měření. I po dosažení cílové hodnoty je však nutné pravidelně, obvykle každé tři až čtyři týdny, kontrolovat srážlivost krve a upravit dávku léku Pokud je třeba. Během užívání tablet by se měl ošetřený pacient ujistit, že tablety Marcumar se užívají vždy přibližně ve stejnou dobu (nejlépe večer).

Lék se musí polykat celý a zapít dostatečným množstvím tekutiny. Po ukončení léčby přípravkem Marcumar může trvat dalších 10–14 dní, než antikoagulační účinek zmizí a může znovu proběhnout normální koagulační proces. Tuto skutečnost lze vysvětlit skutečností, že teprve po této době může dojít k vytvoření dostatečně vysoké koncentrace plně aktivovatelných koagulačních faktorů. V nouzových situacích je proto nezbytné dodávat chybějící koagulační faktory II, VII, IX a X organismu zvenčí, aby se snížilo možné riziko krvácení. Také v souvislosti s plánovanými operacemi a zubními ošetřeními je vždy třeba pamatovat na vysazení antikoagulačního léku dostatečně včas, a zabránit tak zvýšené tendenci ke krvácení.