Zdraví stížnosti a komplikace citlivých smyslových orgánů lze řešit speciálními zásahy, které zahrnují co nejméně stres pro pacienta. Otoskopie nebo operace uší je jedním z těchto takzvaných minimálně invazivních postupů.
Co je otoskopie?
K vyšetření lze použít otoskopii nemoci ucha nebo sluch (např. otitis externa), cizí tělesa nebo parazitární napadení zevnějšku zvukovoda stížnosti ušní bubínek. Obvykle jej provádí ORL lékař jako první vyšetření na problémy se sluchem. Otoskopie, což je správný lékařský název pro ucho endoskopie, umožňuje ošetřujícímu lékaři vidět hluboko do zvukovodu. Během otoskopie může specialista (lékař ORL) také vyšetřit ušní bubínek. Díky otoskopii, která není bolestivá, je možné stanovit vhodnou diagnózu sluchu pomocí nástroje zvaného otoskop. S tímto zařízením je také možné odstranit cizí tělesa z ucha. Otoskopie dále slouží jako předpoklad pro odstranění tvrdohlavých ušní maz.
Funkce, účinek a cíle
Otoskopie je praktický postup, který ucho, nos a specialisté na krk se specializují na. Jde o otázku spekulace ucha, že jde o konvenční postup, který si získal pevné postavení jako standardní vyšetření. Unikátní design otoskopu s úzkým otvorem ve tvaru trychtýře a integrovaným osvětlením zajišťuje dobrou detekci abnormalit ve zvukovodu a ušní bubínek. Otoskop má navíc zabudované zvětšovací zařízení, které dále zlepšuje vizualizaci vnitřku ucha. Použití otoskopie má velký význam při diagnostice onemocnění vnitřního ucha a bubínku. Při otoskopii lze tedy vnímat typické patologické změny ušního bubínku, které se hodnotí jako jasná známka patologických procesů. Pokud je za ušním bubínkem tekutina nebo pokud ušní bubínek vykazuje změnu tvaru, an zánět z střední ucho nebo může být přítomen bubínkový výpotek. Mechanický náraz nebo tlak mohou způsobit poškození struktury ušního bubínku. Ty jsou objeveny během otoskopie. Perforace (prasknutí) ušního bubínku nebo zátky ušní maz mohou masivně ovlivnit sluch a jsou diagnostikováni otoskopií. Otoskopie je také praktické lékařské vyšetření, které se snadno provádí a může také odhalit růst tkání ve zvukovodu nebo změny jizev v bubínku. Otoskopie zpravidla není bolestivá. Pokud patologické poškození ucha existuje již delší dobu, může manipulace s vnějším uchem zavedením nálevky způsobit bolest. Lékař aplikuje jemnou trakci na ušní boltce, což způsobí dočasné narovnání zvukovodu. Otoskopie je vhodná, pokud se vyskytnou příznaky sníženého sluchu, trvalého hluku v uších a uchu bolest. Ty mohou být způsobeny nejen zánět, ale stejně jako absces ve vnitřním uchu nebo na bubínku. Profesionální akustici sluchadel, kteří dělají vysoce citlivý sluch AIDS pro sluchově postižené osoby musí být také schopny zvládnout otoskop, aby bylo možné mapovat stav vnějšího ucha pomocí otoskopie. Tyto anatomické tvary tvoří základ pro výrobu takzvaných otoplastik. Ty zase slouží jako základ pro sluch AIDS a mohou získat své obzvláště přesné padnoucí vlastnosti otoskopií. Dalším vývojem otoskopie je použití ušního mikroskopu. S tímto zařízením lze otoskopii provést mnohem přesněji a ještě informativněji. Ušní mikroskopy se vyznačují například vyšší kontrastní bohatostí a mnohem lepší ostrostí, díky níž jsou rozpoznatelné i ty nejmenší změny. Kromě ušních mikroskopů většina lékařů v současnosti používá otoskopy založené na videu. Ty zaznamenávají obraz externího zařízení zvukovod a ušní bubínek přímo na monitoru během otoskopie. Tyto zobrazovací technologie také umožňují individuálně nastavitelné zvětšení, aby bylo možné vidět i ty nejmenší detaily.
Rizika a nebezpečí
Otoskopie je metoda, která nezahrnuje žádná rizika. Pouze dětem se nelíbí, když lékař jde do ucha otoskopem a chce udělat otoskopii. Novorozenci jsou preventivně vyšetřeni během otoskopie, aby včas diagnostikovali patologické změny. Z tohoto důvodu pediatři také pracují s postupem otoskopie.
