Paranoidní porucha osobnosti: popis
Paranoidní porucha osobnosti se vyznačuje tím, že postižení nedůvěřují jiným lidem. Neustále předpokládají, že jim druzí chtějí ublížit, aniž by pro to měli důkazy.
Pokud se na ně například kolega z práce přátelsky usměje, cítí se vysmátí. Pokud jejich vlastní partner není doma, jsou přesvědčeni, že podvádí. Pokud se lidé s paranoidní poruchou osobnosti cítí ohroženi, rozzlobí se a přejdou do protiútoku. Jsou extrémně vytrvalí ve svém nepřátelství a nedají se přesvědčit, že jejich podezření je nepodložené.
Lidé s paranoidní poruchou osobnosti jsou kvůli své podezíravé a nepřátelské povaze ostatními neradi a často se hádají se svým okolím. Protože nedůvěřují ani přátelům, mají malý sociální kontakt.
Existují další poruchy osobnosti. Všechny mají společné to, že jednotlivé osobnostní rysy jsou tak extrémně výrazné, že působí problémy postižené osobě nebo jejímu okolí. Problémové osobnostní rysy jsou stabilní a dlouhodobé a lze je vysledovat až do dospívání nebo rané dospělosti.
Paranoidní porucha osobnosti: frekvence
Paranoidní porucha osobnosti je považována za vzácnou poruchu osobnosti. Odborníci odhadují, že jí trpí 0.4 až 2.5 procenta běžné populace. – Muži častěji než ženy. Počet skutečně postižených je pravděpodobně vyšší, protože odbornou pomoc vyhledá málokdo.
Poruchy osobnosti jsou v zásadě charakterizovány myšlenkami, vnímáním, emocemi a chováním, které se výrazně odchylují od toho, co je společensky akceptováno. Vyvíjejí se během dospívání nebo rané dospělosti a jsou trvalé.
Kromě těchto obecných kritérií poruchy osobnosti je paranoidní porucha osobnosti podle Mezinárodní klasifikace duševních poruch (MKN-10) přítomna, pokud se uplatňují alespoň čtyři z následujících příznaků:
Dotčené osoby:
- jsou příliš citliví na neúspěchy
- mají sklon chovat trvalou zášť; neodpouštějí urážky ani neúctu
- jsou vysoce podezřívaví a zkreslují fakta a vykládají neutrální nebo přátelské jednání druhých jako nepřátelské nebo pohrdavé
- jsou argumentační a trvají na svém právu, i když je to nerozumné
- často postrádají důvěru v partnerovu věrnost, i když k tomu není žádný důvod
- Často se zabývají konspiračním myšlením, kterým vysvětlují události ve svém okolí nebo ve světě obecně
Paranoidní porucha osobnosti: příčiny a rizikové faktory
Přesné příčiny poruch osobnosti nejsou dosud objasněny – to platí i pro paranoidní poruchu osobnosti. Odborníci předpokládají, že na vzniku poruchy se podílejí různé vlivy. Na jedné straně hraje roli genetická predispozice; na druhé straně se na vzniku (paranoidní) poruchy osobnosti podílí i výchova a další vlivy prostředí.
Patří mezi ně zejména stresové události – obecně připravují půdu pro rozvoj duševních poruch. Lidé s paranoidní poruchou osobnosti tedy také často uvádějí traumatické zážitky v dětství, například fyzické nebo emocionální týrání.
Při rozvoji paranoidní poruchy osobnosti hraje roli také temperament člověka. Ohroženy jsou zejména děti, které mají zásadně vysoký sklon k agresivitě.
Paranoidní porucha osobnosti: vyšetření a diagnostika
Lidé s paranoidní poruchou osobnosti jen zřídka vyhledávají odbornou pomoc. Jednak nevnímají své vnímání a chování jako narušené a za druhé nedůvěřují psychologům ani lékařům. Když vyhledají léčbu, často se jedná o další duševní poruchy, jako je deprese.
Zdravotní historie
Pro diagnostiku paranoidní poruchy osobnosti probíhá několik diskusí mezi psychiatrem/terapeutem a pacientem (anamnéza). Během tohoto procesu může odborník klást otázky jako:
- Máte často podezření na skrytý význam za tím, co ostatní říkají nebo dělají?
- Při rozvoji paranoidní poruchy osobnosti hraje roli také temperament člověka. Ohroženy jsou zejména děti, které mají zásadně vysoký sklon k agresivitě.
Paranoidní porucha osobnosti: vyšetření a diagnostika
Lidé s paranoidní poruchou osobnosti jen zřídka vyhledávají odbornou pomoc. Jednak nevnímají své vnímání a chování jako narušené a za druhé nedůvěřují psychologům ani lékařům. Když vyhledají léčbu, často se jedná o další duševní poruchy, jako je deprese.
Zdravotní historie
Pro diagnostiku paranoidní poruchy osobnosti probíhá několik diskusí mezi psychiatrem/terapeutem a pacientem (anamnéza). Během tohoto procesu může odborník klást otázky jako:
Máte často podezření na skrytý význam za tím, co ostatní říkají nebo dělají?
Kognitivní behaviorální terapie
Existují různé přístupy k léčbě paranoidní poruchy osobnosti. Kognitivně behaviorální terapie má za cíl změnit nepříznivé způsoby myšlení nebo myšlenkové vzorce. Cílem je, aby postižený zpochybnil svou nedůvěru k druhým lidem a naučil se sociálním způsobům jednání s ostatními. Mnoho postižených lidí totiž trpí izolací, která je důsledkem jejich chování. Nácvik sociálních dovedností je proto důležitou součástí terapie. Za účelem kontroly agresivních impulsů terapeut vypracovává s pacientem nové strategie.
Fokální terapie
Paranoidní porucha osobnosti: příbuzní
Lidé s paranoidní poruchou osobnosti mají velké potíže s mezilidskými vztahy. Neustále očekávají, že budou zrazeni a zraněni ostatními. Kvůli této víře vytvářejí nepřátelské klima.
Pro příbuzné je neustálá nedůvěra těžkým břemenem. Často se cítí bezmocní, protože nemohou ovlivnit chování postiženého. Co však můžete jako příbuzný udělat, je:
- Uvědomte si, že nevhodné chování postiženého má kořeny v jeho poruše osobnosti.
- Snažte se nebrat útoky osobně.
- Získejte odbornou pomoc. I když sám postižený terapii odmítá, terapeut nebo poradna vám může nabídnout podporu.
Paranoidní porucha osobnosti: průběh onemocnění a prognóza
Terapie však může pomoci pozitivně ovlivnit nepříznivé vzorce chování. Pravděpodobnost příznivého výsledku je však poměrně nízká. Na jedné straně postižení vyhledávají terapeutickou léčbu jen zřídka a na druhé straně mají potíže se zapojit do terapeutického procesu. Čím dříve je však paranoidní porucha osobnosti odhalena a léčena, tím lepší je prognóza.
