Diagnóza boreliózy: příznaky ukazují cestu
Nejdůležitějším ukazatelem diagnózy lymské boreliózy je typická kožní vyrážka v místě kousnutí klíštětem: „putující zarudnutí“ (erythema migrans). Je považována za hlavní příznak rané lymské boreliózy a vyskytuje se u mnoha pacientů. Z tohoto důvodu byste měli po přisátí klíštěte několik týdnů sledovat okolní kůži. Často pomůže udělat si každý týden malou poznámku do kalendáře, abyste oblast znovu zkontrolovali. Pokud si všimnete jakékoli změny na kůži, měli byste navštívit lékaře.
Bohužel, kousnutí klíštěte také často zůstane nepovšimnuto nebo zapomenuto. Máte-li vy nebo váš lékař přesto podezření na boreliózu, zvažte, zda existuje zásadní možnost kousnutí klíštětem – například častými procházkami v lese, pikniky na louce, pravidelnými pracemi v lese/zahradě nebo v létě běháním. Váš lékař se na to zeptá v rámci anamnézy (anamnézy).
Test na protilátky proti borelióze
Při podezření na boreliózu jsou pro objasnění nezbytné laboratorní testy. Pro tento účel jsou k dispozici různé testy na boreliózu. Mnoho z nich se zaměřuje na specifické protilátky proti patogenům lymské boreliózy (Borrelia). Lékaři shrnují tyto testy protilátek pod termín Borrelia sérologie.
Detekce protilátek v krvi
Tyto testy na boreliózu (1. stupeň: ELISA, 2. stupeň: imunoblot) hledají specifické protilátky proti boreliím ve vzorku krve od pacienta. Samotný pozitivní výsledek však pro diagnózu lymské boreliózy nestačí. Musí být přítomny i příznaky lymské boreliózy. Navíc jsou možné jak falešně negativní, tak falešně pozitivní výsledky testů.
Falešně negativní výsledek
Test na boreliózu na protilátky v krvi může ukázat boreliovou infekci jen několik týdnů po infekci. Teprve poté si imunitní systém vytvořil specifické protilátky proti boreliím. V době charakteristické kožní vyrážky („toulavé zarudnutí“) tedy může být test na boreliózu ještě negativní (asi v polovině případů).
Test na boreliózu může být také falešně negativní u pacientů, kteří jsou léčeni imunosupresivy na jiné onemocnění. Imunosupresiva jsou léky, které potlačují imunitní systém.
Falešně pozitivní výsledek
Testy protilátek na lymskou boreliózu mohou také vykazovat falešně pozitivní výsledky. Je tomu tak například v případě, že pacient skutečně má syfilis (lues). Je to proto, že patogeny syfilis i lymské boreliózy patří mezi šroubové bakterie (spirochety). Testy pak mate patogeny kvůli jejich podobné struktuře.
Falešně pozitivní výsledky mohou způsobit také virové infekce EBV (Pfeiffersches glandular fever), hepatitida nebo plané neštovice (plané neštovice a pásový opar) a také některá autoimunitní onemocnění.
Samotný pozitivní test na lymskou boreliózu není přesvědčivý
Krevní test na lymskou boreliózu může být stále pozitivní i v případě, že k infekci došlo již dávno a je již dávno vyléčena – ať už s pomocí samotné obranyschopnosti těla nebo pomocí antibiotické terapie. Protilátky proti boreliím jsou pak často ještě zjistitelné v krvi.
Pozitivní krevní test na lymskou boreliózu lze interpretovat pouze jako důkaz boreliózy ve spojení s typickými příznaky a anamnézou pacienta (kousnutí klíštětem).
Pokud neexistují žádné typické příznaky lymské boreliózy nebo pouze nespecifické potíže, jako je únava, malátnost, bolest hlavy, bolavé končetiny nebo horečka, lékař obvykle test na boreliózu neprovádí. Výsledek testu by totiž neměl žádné důsledky.
Neuroborelióza: průkaz protilátek v mozkomíšním moku
Pokud máte na základě příznaků a informací z anamnézy podezření na neuroboreliózu, lékař odebere vzorek mozkomíšního moku (likvoru, CSF). To se provádí v průběhu punkce CSF. V laboratoři se pak vzorek likvoru testuje mimo jiné na protilátky proti boreliím.
Přímá detekce patogenu
Pro diagnostiku lymské boreliózy je velmi důležitý průkaz specifických protilátek. Na podporu toho mohou být bakterie Borrelia detekovány přímo v materiálu vzorku pacienta – jednak kultivací bakterií a jednak detekcí genomu Borrelia.
Borrelia kultura
Zde se pokusí vykultivovat bakterie ze vzorku pacienta. Vzorek může pocházet např. z patologicky změněné kůže nebo mozkomíšního moku (v případě podezření na neuroboreliózu).
Pokud se taková kultivace borelií ze vzorového materiálu podaří, je to jistý důkaz lymské boreliózy. Tento postup je však velmi zdlouhavý a pracný a provádí se pouze v některých specializovaných laboratořích.
Borrelia PCR
Alternativně lze ve vzorcích pacientů detekovat genetický materiál bakterií Borrelia. Dědičné fragmenty mohou být amplifikovány pomocí PCR (polymerázová řetězová reakce) a poté detekovány. To je rychlejší než kultivace borelií. Tuto formu testu na lymskou boreliózu zahajuje lékař zejména tehdy, má-li podezření na zánět kloubů související s Lymeskou boreliózou (lymská artritida) nebo neuroboreliózu.
Odborné společnosti nedoporučují (rutinní) přímou detekci patogenů z krve nebo moči!
Detekce borelií v klíštěti
Některé laboratoře nabízejí testy na boreliózu pro předložená klíšťata. Detekce se obvykle provádí pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR), proto se často nazývá zkráceně tick PCR.
Pozitivní výsledek testu však automaticky neznamená, že se bakterie přenesly i na člověka. Pokud infikované klíště saje krev na člověku méně než 24 hodin, je pravděpodobnost přenosu borelií velmi nízká. Postižený tedy s největší pravděpodobností nemá boreliózu.
Některé laboratoře navíc testují klíšťata obecně na genetický materiál Borrelia burgdorferi sensu lato: jedná se o velkou skupinu blízce příbuzných genospecií Borrelia, z nichž některé způsobují lymskou boreliózu, jiné ne – alespoň podle současných znalostí. Takže v případě pozitivního testu na boreliózu klíštěte může být postižené klíště infikováno pouze borelií, která u lidí boreliózu nezpůsobuje.
Detekce borelií u klíšťat není vhodná pro rozhodování o terapii.
Nedoporučené testy na boreliózu
Kromě průkazu borelií u klíšťat existuje řada dalších testů na boreliózu, které odborné společnosti podle současných znalostí nedoporučují. Ve většině případů chybí průkazné vědecké studie prokazující přínos příslušných testů. Tyto zahrnují:
- Test transformace lymfocytů (LTT-Borrelia; může být pozitivní i u lidí, kteří nikdy nebyli v kontaktu s borreliemi)
- Populace lymfocytů CD57+/CD3- (podobně jako LTT)
- Detekce antigenu z různých tělesných tekutin (bez spolehlivého významu)
- Xenodiagnostika (zde se larvám štítních klíšťat nechá sát krev osob s předpokládanou infekcí lymskou boreliózou a larvy se pak vyšetřují na borelie, což se neprokázalo jako užitečné, velmi nákladné)
- Detekce světelným mikroskopem (nebezpečí záměny)
- Test citlivosti zrakového kontrastu (test šedé stupnice; měření rozpoznání šedých tónů za předpokladu, že speciální boreliový nervový toxin poškozuje oko, ale není prokázáno)
- Volně dostupné testy (příliš nepřesné)
Závěr: Diagnostika boreliózy je obtížná
Například domnělé „putující zarudnutí“ může být ve skutečnosti nespecifickou reakcí kůže na kousnutí hmyzem, lišaj (u dětí) nebo erysipel. Neurologické příznaky, jak se objevují u neuroboreliózy, se mohou objevit mimo jiné také u TBE (brzká letní meningoencefalitida), vyhřezlé ploténky nebo roztroušené sklerózy.
To znamená, že lymská borelióza je nejprve suspektní klinickou diagnózou. Tento předpoklad zase vyplývá z pacientových symptomů a anamnézy. Pozitivní výsledky testů na lymskou boreliózu toto podezření potvrzují. Pokud lékař může vyloučit i jiné možné příčiny příznaků, považuje se diagnóza lymské boreliózy za potvrzenou.
