Dislokace akromioklavikulárního kloubu: Popis
Akromioklavikulární (AC) kloub spolu se sternoklavikulárním (sternoclavikulárním) kloubem spojuje trup a paže. Je to důležité pro polohu lopatky při pohybu paže. Pokud člověk spočívá na paži, síla se přenáší na trup přes akromioklavikulární kloub. Akromioklavikulární kloub je podepřen vertikálně korakoklavikulárními vazy (ligamentum coracoclaviculare) a horizontálně kapsulárními zpevňujícími vazy (např. ligamentum acromioclaviculare). Při luxaci akromioklavikulárního kloubu jsou tyto stabilizační vazy poraněny, někdy zcela utrženy.
Tossy klasifikace
V závislosti na závažnosti působící síly se rozlišují tři stupně závažnosti luxace akromioklavikulárního kloubu podle Tossyho (stará klasifikace):
- Tossy klasifikace I: Pouzdro je přetaženo bez posunutí klíční kosti.
- Tossy klasifikace II: Kloubní pouzdro je roztrženo spolu s akromioklavikulárními vazy.
- Tossy klasifikace III: Akromioklavikulární vazy jsou zcela přetrženy a klíční kost je posunuta o více než jednu šířku diafýzy.
Rockwoodova klasifikace
Dále u disrupce akromioklavikulárního kloubu existuje Rockwoodova klasifikace (nová klasifikace), která rozlišuje šest typů:
- Typ II: Kloubní pouzdro a korakoklavikulární vazy jsou natržené. Na rentgenovém rentgenovém snímku je klíční kost zvýšená vzhledem k akromionu.
- Typ III: Při této dislokaci akromioklavikulárního kloubu jsou přetrženy všechny vazy. Klíční kost má o jednu šířku dříku vyšší než akromion.
- Typ IV: Tento typ poranění je, když je klíční kost nestabilní v horizontální rovině kromě typu III, protože fascie (deltoidní fascie) je částečně natržená. Úpon deltového svalu ke klíční kosti je přetržený a klíční kost je posunuta dozadu.
- Typ V: Fascie (deltoidní lichoběžníková fascie) a všechny vazy jsou zcela přetrženy, zatímco laterální konec klíční kosti je masivně vzhůru.
- Typ VI: Laterální klíční kost je zaháknutá pod výběžkem lopatky (korakoidní výběžek) (velmi vzácné poranění).
Dislokace akromioklavikulárního kloubu: příznaky.
Dislokace akromioklavikulárního kloubu je typicky doprovázena výraznou citlivostí a otokem. Kromě toho je často vidět modřina (hematom). Postižený již nemůže zcela hýbat ramenním kloubem. Ve většině případů laterální konec klíční kosti vyčnívá nahoru a vytváří výběžek nad akromioklavikulárním kloubem. Pacienti proto často zaujímají ochranný postoj.
Dislokace akromioklavikulárního kloubu: Příčiny a rizikové faktory
Dislokace akromioklavikulárního kloubu je obvykle sportovní zranění: je způsobena především pádem na rameno při natažení paže do strany, což způsobuje pákový efekt na pletenec ramenní. To se může stát například při fotbale nebo lyžování.
Dislokace akromioklavikulárního kloubu: Vyšetření a diagnostika
Pokud máte podezření na luxaci akromioklavikulárního kloubu, měli byste navštívit lékaře ortopedie a úrazové chirurgie. Nejprve se vás podrobně zeptá na nehodu a vaši anamnézu (anamnézu). Možné otázky jsou:
- Co se přesně při nehodě stalo?
- Spadl jsi na ruku nebo rameno?
- Můžete ještě hýbat ramenem nebo paží?
- Máte nějaké bolesti?
- Vyskytly se v oblasti zranění nějaké předchozí nepohodlí, jako je bolest, omezený pohyb nebo předchozí luxace?
Následuje fyzikální vyšetření. Někdy se klíční kost posune nahoru v akromioklavikulární kloubní dislokaci, která je pak již viditelná pouhým okem. Pokud lékař tlačí na horní konec klíční kosti (což je pro pacienta velmi bolestivé) a ta při uvolnění vyskočí zpět (fenomén klavírního klíče), znamená to poranění Tossy III.
Pro další diagnostiku se pořizuje rentgen – panoramatický snímek, na kterém se snímají oba ramenní klouby s hmotností 10 až 15 kilogramů na paži visící dolů. Pak lze provést srovnání vedle sebe, aby se určilo, zda je vnější konec klíční kosti dislokován.
Dislokace akromioklavikulárního kloubu: Léčba
Mírnou luxaci akromioklavikulárního kloubu lze léčit konzervativně. Jedná se o funkční procvičení ramene v případě Tossy I. V případě Tossy II a Rockwood I až II je rameno nejprve asi na dva týdny znehybněno v tzv. Gilchristově obvazu. Během této doby pacient dostává léky proti bolesti. Oblast ramen lze navíc léčit chladem (kryoterapie). Následná fyzioterapie může mít pozitivní vliv na hojení. Rameno by však mělo být posunuto do horizontální roviny pouze po dobu čtyř až šesti týdnů.
Dislokace akromioklavikulárního kloubu: Chirurgie
Dislokace akromioklavikulárního kloubu: Průběh onemocnění a prognóza
Po konzervativní léčbě je prognóza pro Rockwood typ I až II dobrá. U poranění Rockwooda typu II se však může rozvinout bolestivá osteoartróza v důsledku neúplně vykloubeného akromioklavikulárního kloubu. K tomu může dojít i u poranění typu III, protože akromioklavikulární kloub se může časem částečně vykloubit, jak se jizvy zmenšily. Někdy se to musí upravit chirurgicky.
Obecně se zřídka vyskytuje bolest s pohybem nebo zatížením ramene po luxaci akromioklavikulárního kloubu. Bezprostředně po nehodě je klíční kost zpočátku patrná, protože vyčnívá nahoru. Po pouhých čtyřech týdnech to však již není vidět.
Jako každá operace může mít chirurgický zákrok akromioklavikulární zlomeniny komplikace. Zlomenina může být ve vzácných případech posunuta i po operaci. Kromě toho může bolest přetrvávat. Někdy je kosmetický výsledek po chirurgické léčbě luxace akromioklavikulárního kloubu neuspokojivý, pokud se vytvořila nadbytečná jizva.
