Kde chce starý nebo nevyléčitelně nemocný člověk zemřít? V závislosti na soukromé a zdravotní situaci existují různá možná místa: doma, v hospici, v domově důchodců nebo pečovatelském domě nebo v nemocnici. Každé místo má své zvláštnosti, pokud jde o lidi, kteří vás obklopují, pravidla – a samozřejmě náklady. Liší se atmosféra, možnost zapojení příbuzných a v neposlední řadě i způsob zacházení s umírajícím.
Ten lůžkový hospic
Za prvé: co je to hospic? Lůžkový hospic je stavebně, organizačně i ekonomicky samostatné zařízení. Každý hospic má svůj vyškolený personál a vlastní koncepci. Vždy je však cílem poskytnout každému pacientovi na sklonku života co nejlepší psychologickou, (paliativní) ošetřovatelskou a (paliativní) lékařskou péči v harmonickém prostředí.
Tuto ošetřovatelskou péči v hospici zajišťuje proškolený ošetřovatelský personál na plný úvazek i dobrovolník. Lékařská péče je poskytována lékaři se zkušenostmi v paliativní medicíně. Sociální pracovníci, psychologové a kaplani se starají o psychologické a pastorační potřeby pacientů a příbuzných – často na dobrovolné bázi.
Kromě hospiců pro dospělé existují v některých zemích (např. Německo a Rakousko) také dětské hospice. Protože však rozsah nabízených služeb obvykle sotva pokryje poptávku, musí zájemci a příbuzní na mnoha místech počítat s čekací dobou.
Umírání doma
Mnoho paliativních pacientů raději umírá doma ve známém prostředí. Ambulantní/mobilní služby to často umožňují.
Například v Německu jsou dostupné ambulantní ošetřovatelské a hospicové služby a – pro pacienty ve složitějších situacích – týmy paliativní péče (PCT). Odpovídající struktury péče v Rakousku zahrnují mobilní ošetřovatelské a pečovatelské služby, mobilní týmy paliativní péče a týmy hospiců. Ve Švýcarsku mohou služby externí nemocniční péče a služby mobilní paliativní péče umožnit vážně nemocným nebo umírajícím pacientům strávit poslední fázi života ve svém vlastním domě.
Ošetřovatelé na konci života mají pro příbuzné pacienta otevřené ucho – a to i po smrti, například pokud jde o truchlení nebo organizaci pohřbu. Pro příbuzné jsou tu také hospicové služby/hospicové týmy.
Zde si můžete přečíst více o různých strukturách péče o paliativní pacienty.
Umírání v pečovatelském domě
O kompetentnosti a kvalitě hospicové péče v domovech důchodců a s pečovatelskou službou se nelze obecně vyjádřit. Každý domov má totiž jiný koncept, jinou filozofii a také jiné personální a prostorové kapacity.
V mnoha domovech je však personální poměr nízký – pro pacienty je zde příliš málo personálu. Často tak zbývá příliš málo času na splnění požadavků a potřeb umírajícího člověka. Také je zde obvykle menší zapojení a podpora příbuzných než v hospici, na oddělení paliativní péče v nemocnici nebo prostřednictvím ambulantních (mobilních) hospicových služeb nebo hospicových týmů.
Ambulantní/mobilní hospicové služby nebo hospicové týmy však mohou na požádání doprovázet pacienty v domovech pro seniory v jejich závěrečné fázi života – stejně jako dobrovolní společníci na konci života.
Umírání v nemocnici
Pracují zde lékaři a ošetřovatelský personál vyškolený v paliativní medicíně – za podpory zástupců dalších profesních skupin, jako jsou psychologové a sociální pracovníci. Do péče o vážně nemocné a umírající pacienty se zapojují i kaplani a dobrovolníci. Měla by se jim dostat komplexní péče ve všech oblastech – lékařské, ošetřovatelské i psychosociální – v souladu s jejich potřebami.
Vědomí, že se jim může kdykoli dostat vhodné péče, zbavuje mnoho pacientů strachu z bolesti, dušnosti nebo jiných nesnesitelných příznaků a o něco jim usnadňuje poslední dny. Příbuzní také těží z profesionální nepřetržité péče: mohou se vzdát odpovědnosti a čas od času se stáhnout, aby dobili baterky pro sebe i umírajícího.
Nemocnice však zůstává nemocnicí: prostředí je neznámé, personál se častěji mění, mezi lékaři a ošetřujícím personálem nastává určitá rutina a je obtížné zajistit dostatečné soukromí.
