Opatrovnictví – důvody
V Německu v roce 1992 opatrovnictví jako právní péče o blaho dotyčné osoby nahradilo do té doby platné opatrovnictví a opatrovnictví v invaliditě. Výhodou opatrovnictví je, že osoba v opatrovnictví má více práv a opatrovník má větší kontrolu. Kromě toho směrnice o péči nemusí být komplexní, ale může se vztahovat pouze na určité oblasti.
Předpokladem opatrovnictví je objektivní potřeba pomoci a podpory. Lze ji zjistit pouze v případě, že dotyčná osoba již nemůže spravovat své záležitosti bez pomoci. Důvodem může být duševní onemocnění, vrozené mentální, fyzické nebo psychické postižení. Příkladem mentálního postižení je mentální zhoršení u pacientů s demencí.
Odlišné předpisy v Rakousku a Švýcarsku
Zastoupení dospělých by se mělo vztahovat pouze na ty oblasti, kde je to nezbytně nutné. Aby to bylo zajištěno, existují od 1. července 2018 čtyři formy (nebo úrovně) zastoupení dospělých:
- Zmocněnec ve zdravotnictví: Se zmocněncem pro zdravotnictví může každý, kdo je plně schopen rozhodovat, přesně specifikovat, kdo může v budoucnu jednat jeho jménem, pokud už toho nebude schopen sám. Můžete také jmenovat různé oprávněné zástupce pro různé oblasti svého života. Se zdravotním zástupcem si tedy můžete zachovat co největší sebeurčení ve fázích, ve kterých se již nemůžete rozhodovat sami. Více si o tom můžete přečíst zde.
- Volený dospělý zástupce: Pokud někdo neučinil opatření prostřednictvím zmocněnce pro zdravotnictví, je někdy stále možné, aby si osoby, které již nejsou plně schopny jednat, jmenovaly voleného dospělého zástupce.
- zákonné zastupování dospělých: Od července 2018 toto nahradilo „moci zastupovat nejbližší příbuzné“ a je to možnost, pokud nebyl vytvořen žádný zmocněnec pro zdravotnictví a „zastoupení volených dospělých“ není možné.
- Soudní zastoupení dospělé osoby: Nahrazuje dřívější „opatrovnictví“ a lze jej zvážit, pokud neexistuje plná moc a není možné jiné zastoupení dospělé osoby (volené nebo statutární).
KESB může například nařídit opatrovnictví, pokud už někdo není schopen sám se starat o důležité záležitosti. Jinými slovy, je ustanoven opatrovník a je přesně určeno, za které oblasti života osoby (např. bydlení, peníze, zdraví) zodpovídá a jaké má možnosti. V souladu s tím existují různé typy opatrovnictví.
Například v případě doprovodného opatrovnictví nabízí opatrovník dotyčné osobě pouze nízkoprahové poradenství a podporu – dotčená osoba však zůstává odpovědná za všechny záležitosti sama. V případě reprezentativní asistence může poradce naopak uzavírat smlouvy a provádět transakce jménem dotčené osoby. V případě participativního opatrovnictví mohou dotyčná osoba a opatrovník činit rozhodnutí (například uzavírat smlouvy) pouze se vzájemným souhlasem.
Navrhování opatrovnictví
V Německu může kdokoli požádat příslušný místní soud (opatrovnický soud) o opatrovnictví, pokud existuje důvodné podezření, že on nebo jiná osoba již nezvládají každodenní život bez právní a organizační pomoci.
Opatrovnický soud musí tuto žádost přezkoumat a jmenovat znalce. Jedná se o zaměstnance soudu, kteří navštěvují dotčenou osobu v jejím životním prostředí a lékaře, kteří dokládají její zdravotní stav.
Pokud se má za to, že dotčená osoba není schopna dostatečně zastupovat její zájmy, je na dobu soudního řízení ustanoven kolízní opatrovník. Může se jednat o důvěryhodnou osobu dotyčné osoby, právníka nebo pracovníka úřadů a pečovatelských sdružení.
Soudní slyšení
O potřebě opatrovnictví a ustanovení opatrovníka rozhoduje soudce. Dostává veškeré znalecké posudky a musí si o dotyčné osobě vytvořit osobní dojem. K tomu dotyčného osobně navštíví v nemocnici, pečovatelském domě nebo doma. Dotyčná osoba však může odmítnout slyšení ve svém soukromém prostředí. Slyšení pak probíhá u soudu.
Na závěrečném setkání soudce vysvětlí pečované osobě, jak se rozhodne.
Kdo se stane opatrovníkem?
Pokud soudu není známa svěřená osoba, která je ochotna péči převzít, je ustanoven odborný opatrovník. Mohou to být sociální pracovníci nebo právníci, kteří se živí zastupováním a péčí o velkou skupinu lidí v jejich péči. Profesionální pečovatelé obvykle dostávají paušální poplatek. Opatrovníkem může být ustanoven pečovatelský spolek nebo orgán veřejné moci pouze v případě, že fyzická osoba není schopna zajistit péči.
Rozsah péče
Opatrovnictví je zřízeno pouze pro ty oblasti odpovědnosti, které dotyčná osoba nemůže vykonávat samostatně. V závislosti na schopnostech osoby se zřizuje buď komplexní opatrovnictví, nebo opatrovnictví pro následující oblasti:
- Lékařská péče a péče o zdraví
- Péče o majetek
- Právo pobytu
- Na bydlení záleží
- Ovládání pošty a telefonu
Úkoly opatrovníka
V závislosti na určené oblasti péče vyřizuje pečovatel pro svého chráněnce bankovní transakce, přiděluje peníze na určité časové období, uzavírá smlouvy s pronajímateli a správcem domů a doprovází ošetřovaného k lékaři. Je samozřejmé, že lékaři jsou zproštěni povinnosti mlčenlivosti vůči pečovateli. Příjemce péče a pečovatel společně rozhodnou, která léčba je nejlepší.
Osobní kontakt mezi pečovatelem a jeho chráněncem je zásadní. V žádném případě nepostačí, když pečující osoba vyřizuje pouze korespondenci a právní záležitosti a nenavštěvuje pravidelně pečovanou osobu. V praxi to však často neplatí. Politici proto v současné době revidují zákon o opatrovnictví a možná jej zreformují.
Omezení rozhodovacích pravomocí
Zákon o opatrovnictví vymezuje situace, kdy opatrovník nemůže rozhodovat sám, ale musí získat souhlas příslušného soudu. Mezi ně patří především
- lékařské ošetření nebo zákroky, které jsou spojeny s vysokým ohrožením života nebo vysokým rizikem trvalého poškození zdraví (kromě mimořádných událostí)
- sterilizace
- Umístění na uzavřeném oddělení nemocnice nebo pečovatelského domu
- Ukončení stávajících nájemních vztahů
Konec opatrovnictví
O zániku nebo prodloužení opatrovnictví musí opatrovnický soud rozhodnout nejpozději po sedmi letech. Ve většině případů příslušný soud určí dřívější datum, do kdy je třeba při ustanovení opatrovníka přezkoumat potřebu péče.
Bez ohledu na to může opatrovnická osoba nebo její opatrovník kdykoli soudu sdělit, že se požadavky na opatrovnictví mezitím změnily nebo dokonce přestaly platit. Soud pak musí rozhodnout, zda opatrovnictví ukončí.
Pokud není opatrovník se svým opatrovníkem spokojen, může soudu navrhnout jiného opatrovníka. Tato osoba musí být stejně vhodná a ochotná převzít péči. Pokud opatrovník neplní své povinnosti, bude soudem odvolán.
