Dysartrie: popis, příznaky

Stručné shrnutí

  • Kdy navštívit lékaře? Při náhlých nebo postupných poruchách řeči
  • Příčiny: mrtvice, kraniocerebrální trauma, rané poškození mozku, encefalitida, meningitida, mozkový nádor, roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba, amyotrofická laterální skleróza, Huntingtonova chorea
  • Terapie: Léčba základního onemocnění, individuální logopedie, v případě potřeby pomůcky jako protéza měkkého patra nebo elektronický hlasový zesilovač

Co je to dysartrie?

Podle definice je dysartrie porucha motorického systému řeči. Postižený přesně ví, co a jak chce něco říct. Nervové a svalové struktury odpovědné za řeč však nejsou schopny správně provádět odpovídající příkazy z mozkové kůry.

Rozdíl od poruchy řeči

Poruchy řeči (afázie) je třeba odlišit od poruch řeči (dysartrie): U nich postižení jedinci nejsou schopni řeči správně porozumět a zpracovat ji. Mají také problémy najít správná slova a tvořit správné, smysluplné věty. U dysartrie naopak tyto vyšší mozkové funkce narušeny nejsou.

Jak se dysartrie projevuje?

Spastická (hypertonická) dysartrie

Vyznačuje se zvýšeným svalovým napětím (hypertonií) řečových svalů, které se proto mohou pohybovat jen omezeně. To ovlivňuje dýchání, tvorbu hlasu a artikulaci. Typický je stlačený chraplavý hlas. Postižený také artikuluje jen přerušovaně a nejasně.

Hypotonická dysartrie

Hyperkinetická dysartrie

Typické jsou přehnané, výbušné řečové pohyby. Hlasitost, výška tónu a artikulace se velmi liší. Někdy se postižený také mimovolně zašklebí, kroutí se nebo cvaká jazykem.

(Rigidní-)hypokinetická dysartrie

Ataxická dysartrie

Lidé s ataxickou dysartrií mluví velmi nerovnoměrně, což znamená, že hlasitost, výška tónu a přesnost artikulace se značně liší; veškerá řeč je charakterizována mimovolními, nepřiměřenými změnami dýchání, hlasu a artikulace.

Smíšená dysartrie

Dysartrie: příčiny a rizikové faktory

Existuje mnoho příčin dysartrie. Nejběžnější jsou:

  • Cévní mozková příhoda (apoplexie): Při mrtvici není mozek náhle zásobován dostatečným množstvím krve a tím i kyslíku. To je obvykle způsobeno sraženinou v cévách, vzácněji mozkovým krvácením. Mrtvice velmi často způsobují poruchy řeči. U pacientů s mrtvicí se často také rozvine afázie.
  • Poškození mozku v raném dětství: Pokud je mozek dítěte poškozen mezi šestým měsícem těhotenství a koncem prvního roku života, může to také vést k dysartrii.
  • Zánět mozku (encefalitida): infekční zánět mozku spouštějí většinou viry, vzácně bakterie. Dysartrie je jedním z možných příznaků encefalitidy.
  • Nádor mozku: Nádory mozku jsou možnými spouštěči různých forem dysartrie v závislosti na jejich umístění a velikosti.
  • Roztroušená skleróza (RS): Při tomto chronickém zánětlivém onemocnění nervového systému (mícha a mozek) imunitní systém ničí ochrannou vrstvu kolem nervových vláken (myelinové pochvy), takže nervové vzruchy již nejsou přenášeny bez rušení. Dysartrie je možným důsledkem.
  • Amyotrofická laterální skleróza (ALS): toto vzácné chronické onemocnění nervového systému ovlivňuje motorické funkce, dýchání, komunikační schopnosti a příjem potravy. Poruchy řeči patří mezi běžné časné příznaky ALS.
  • Huntingtonova choroba: U dospělých s hyperkinetickou dysartrií je příčinou obvykle Huntingtonova choroba – vzácná dědičná porucha, která je mimo jiné spojena s mimovolními, náhlými, nepravidelnými pohyby.
  • Otravy (intoxikace): Mezi možné příčiny dysartrie patří také intoxikace, například v důsledku zneužívání alkoholu nebo užívání drog.

Dysartrie: Kdy navštívit lékaře?

Dysartrie: vyšetření a diagnostika

V případě náhlého vzniku dysartrie v důsledku cévní mozkové příhody nebo traumatického poranění mozku je příčina jasná. Zde je kladen důraz na počáteční lékařskou péči o pacienta.

Následuje neurologické vyšetření s cílem určit onemocnění, které je podkladem dysartrie a přesné místo poškození mozku.

Jsou možná další vyšetření, např. měření elektrické mozkové aktivity (EEG), zobrazovací postupy jako počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MRI) a také odběr a analýza vzorku mozkomíšního moku (diagnostika CSF).

Dysartrie: Léčba

Prvním krokem je léčba základního stavu, který vedl k dysartrii (jako je mrtvice, encefalitida, Parkinsonova choroba).

Samotná dysartrie se primárně léčí pomocí logopedie. Nejdůležitějším cílem je udržení nebo obnovení schopnosti pacienta samostatně komunikovat.

Stavební kameny logopedie

V logopedii se pacienti učí srozumitelněji mluvit s vědomým držením hlavy a těla. Pomocí speciálních cvičení terapeut podporuje harmonickou souhru dýchání, hlasu a artikulace. Pokud je tělesné napětí příliš vysoké (spastická dysartrie), pomáhají relaxační cvičení; pokud je tělesné napětí příliš nízké (hypotonická dysartrie), jsou užitečné tréninky na budování napětí.

Pacientům, kteří mají v určitých situacích zvláštní problémy s mluvením, se nejlépe doporučuje, aby to prodiskutovali konkrétně s terapeutem. Jak se s takovými krizovými situacemi vypořádat lze pak nacvičovat například v hraní rolí.

Ve velmi těžkých případech dysartrie pacienti společně s terapeutem vypracovávají alternativní formy komunikace. Například místo mluvení lze použít mimiku, gesta a psaný jazyk k tomu, aby se člověk dorozuměl.

Komunikační pomůcky

Elektronické zesilovače podporují hlas velmi tiše mluvících pacientů s dysartrií. Alternativní komunikační systémy, jako jsou přenosné elektronické psací stroje, jsou určeny pro pacienty s dysartrií, kteří jsou stěží schopni artikulovat nebo mluvit srozumitelně (například v pozdních stádiích amyotrofické laterální sklerózy).

Management nemocí

Co můžete udělat sami

Jak sami pacienti s dysartrií, tak i jejich konverzační partneři potenciálně hodně přispívají k úspěšné komunikaci. Důležité body jsou:

  • Vyhněte se stresu a vzrušení: Konverzujte bez spěchu a v klidném prostředí. Obě strany – pacient s dysartrií a konverzační partner – nejlépe věnují dostatek času mluvení a porozumění. Zdroje hluku v bezprostřední blízkosti (rádio, TV, stroje atd.) zůstávají mezitím vypnuté.
  • Udržujte oční kontakt: Během rozhovoru se doporučuje, aby pacient s dysartrií a druhá osoba udržovali oční kontakt. Podpůrná mimika a gesta totiž pacientovi usnadňují porozumění.
  • Kladení otázek: Pokud pacientovi s dysartrií nerozumíte správně, zeptejte se. Je třeba se vyhnout vyčítavým komentářům („Mluv jasněji!“ nebo „Mluv hlasitěji!“)!
  • Projevte respekt: ​​Porucha řeči není mentální postižení. Pro lidi s dysartrií je důležité, aby se necítili mentálně méněcenní nebo nezralí.