Sklokeramické kompozity jsou skupinou materiálů v oblasti zubní techniky. Díky svým materiálovým vlastnostem jsou vhodné pro nepřímou výrobu (zhotovení v zubní laboratoři po otisku) výplní bez kostry (výplně), jako jsou esteticky vyhlížející zubově zbarvené inleje (výplně), onleje (výplně) zahrnující hrbolky zubu) a plné korunky neobsahující kov, jakož i pro fazetování zubů, např. teleskopických korun (teleskopicky do sebe zapadající dvojité korunky). Kompozity jsou plasty na bázi methylmethakrylátu nebo jeho chemických derivátů, které byly dále vyvinuty za účelem zlepšení materiálových vlastností, a do nich zabudovaná plniva, například drobné sklokeramické částice. Chemické vytvrzování pryskyřičného základního materiálu lze zahájit přidáním vhodných iniciátorů (spouštěčů chemické reakce) jak chemicky, tak světlem; díky tomu je zpracování velmi uživatelsky přívětivé. Kompozity se také často používají v přímé výplňové technice v zubní praxi; avšak pro nepřímou výrobu v laboratoři mají obzvláště vysoký obsah sklokeramického plniva cca. 75%. Spolu s lepšími možnostmi povrchové úpravy za laboratorních podmínek a nižším zbytkovým obsahem monomerů (monomery: jednotlivé složky, z nichž se aglomerací tvoří větší makromolekulární sloučeniny, polymery) díky vyššímu stupni polymerace mají tedy jasně lepší vlastnosti materiálu ve srovnání s náplněmi vyráběnými přímo v EU ústa. Níže jsou vysvětleny podrobněji níže:
Sklokeramické kompozitní materiály se používají k výrobě nepřímých výplní, jako jsou inleje a onleje, stejně jako korunky nebo dýhy. Tyto potenciální aplikace jsou výsledkem následujících materiálových vlastností, které je třeba vidět zejména ve srovnání s keramickými materiály:
- Vynikající rázová houževnatost, což je přibližně dvojnásobek hodnoty dýhované keramiky; rázová pevnost říká něco o odolnosti materiálu proti náhlé síle;
- Extra vysoký modul pružnosti (vlastní pevnost), což vede k vysoké nosnosti;
- Vynikající pevnost v ohybu, výrazně vyšší než u dýhované keramiky; tato vlastnost má pozitivní účinek, například v - je třeba se jí vyhnout - okamžitému včasnému kontaktu;
- Přirozený zub podobný abrazi (abrazi), čímž jsou antagonisté (v kontaktním zubu protilehlé čelisti) jemnější než keramika;
- Rychlejší a tedy levnější zpracování v zubní laboratoři než keramika;
- Stabilita barev je však horší než u keramiky;
- Vysoká estetika; to je stále mírně horší než u keramiky, ale dosahuje velmi vysoké úrovně díky drobným, někdy nano jemným keramickým plnivům;
- Chameleonův efekt v inlaye, onlaye a korunkách, tj. Materiál přechází na barvu sousedních zubů a zubu, který je s nimi dodáván, a tak esteticky zapadá do řady zubů.
Indikace (oblasti použití)
- Používá se na bruxismus (skřípání a zatínání zubů).
- K léčbě pacientů, u nichž je třeba se předem obávat, že antagonisté (zuby protilehlé čelisti, se kterou má být obnoven zub, přijdou do styku při zavírání ústa) by mohl kousnutím citlivě reagovat na tvrdší keramiku.
- Mírná úspora nákladů v zubním oboru díky úspoře času, při zubním výpočtu u keramiky nebyly zjištěny žádné rozdíly v nákladech.
- Dýhování korun dalekohledu je obecně způsobeno výrobním procesem, nikoli keramickým, ale kompozitním.
Kontraindikace
Klíčovou kontraindikací pro kompozitní náhrady jakéhokoli druhu jsou velmi vzácné alergické intoleranční reakce na nevyhnutelný zbytkový monomer, které musí v případě podezření předem vyloučit alergik. Pokud jsou výsledky pozitivní, měly by se upřednostnit náhrady a korunky vyrobené z biologicky inertní keramiky. V tomto případě by však inlaye, onlaye nebo korunky neměly být cementovány tenkovrstvým spárovacím kompozitem, jak je tomu obvykle, ale běžnými cementy, což má negativní vliv na okrajové utěsnění a přilnavost náhrady k zub.
Proces
Vysvětlení postupu je založeno na příkladu výroby vložky:
- Příprava zubu, který má být obnoven přípravou (broušením), provádí zubař; toto se provádí podle aspektů, které umožňují, aby hotová vložka zapadala do zubu ve specifickém směru vkládání a zohledňuje se minimální tloušťka vrstvy vložky z důvodu stability materiálu;
- Po zubním ošetření je proveden otisk postižené čelisti i protilehlé čelisti, aby bylo možné spojit zub, který má být obnoven, s jeho antagonisty pro povrchový design vložky;
- Dojem („negativní“) se nalije speciální omítka v zubní laboratoři: Model sádry („pozitivní“) slouží zubnímu technikovi jako základ, na kterém se po přípravě modelu a izolaci zubního pahýlu (model otiskovaného zubu, který má být obnoven).
- Sklokeramický kompozitní materiál se nanáší vrstvu po vrstvě speciálními modelovacími nástroji; probíhá tzv. modelování. V tomto procesu, podle přirozeného zubu, pro imitaci dentin a smalt dostupné jsou materiály různé barvy, opacity a průsvitnosti (průsvitnosti), které se nanášejí ve vrstvách a mezi nimi světlo polymeruje (zesítěno světlem jako spouštěč chemické reakce a tím vytvrzeno). Efektové materiály, které jsou zabudovány do smalt vrstva, pro speciální barevnou charakteristiku jsou také k dispozici.
- Chameleonový efekt poskytují zejména průsvitné materiály (průsvitné), které se nanášejí v kontaktních bodech na sousední zuby.
- Konečná polymerace (konečné vytvrzení).
- Ukončení speciálními sadami vzájemně sladěnými v komponentách.
Možné komplikace
Ty mohou vzniknout z biokompatibility (biologické kompatibility) akrylových materiálů a techniky adhezivního (adherentního) připevňování k dentin. Zásadní roli hraje nevyhnutelný obsah zbytkového monomeru ve finálním polymerovaném materiálu, který představuje následující rizika:
- Difúze zbytkového monomeru do buničiny (zubní dřeně), čímž se spustí pulpitis (zánět zubní dřeně);
- Velmi vzácné alergické reakce (viz kontraindikace);
- Neklinicky potvrzená potenciální karcinogenita (karcinogenní účinek).
- Rovněž existuje podezření na účinek stimulující estrogen, aniž by to bylo experimentálně prokázáno.
