Terapie
Terapie salpingitidy se zaměřuje na jedné straně na zlepšení stávajících příznaků, na druhé straně na zachování funkce vejcovodu. Ve většině případů to vyžaduje dlouhodobou ústavní léčbu intravenózním podáním antibiotika. Jakmile je nátěr detekován patogenem, je zahájena antibiotická terapie specifická pro patogen.
Pokud nelze jasně detekovat žádný patogen nebo léčba antibiotiky zůstává neúspěšná, podá se širokospektré antibiotikum. Pokud se příznaky zlepší, podá se antibiotikum do žíla lze přepnout na tablety. Lze podat antiflogistiku (protizánětlivé léky) ke zlepšení otoku v zanícené oblasti vejcovody.
Na začátku léčby salpingitidou krátké ochlazení v oblasti vejcovody pomáhá zlepšit příznaky. Vazokonstrikce v oblasti chlazení pomáhá zmírnit příznaky. Později a v průběhu léčby poskytují teplé, vlhké obklady nebo zábaly dobrou podporu pro antibiotickou terapii stimulací krev oběh.
Komplikace
Neošetřený nebo nedostatečně léčený zánět vejcovody se může vyvinout v chronickou salpingitidu. V tomto případě je zapálená tkáň přeměněna na tkáň jizvy a pojivové tkáněTo vede k trvalému nebo dočasnému uzavření vejcovodů, přičemž se ve vejcovodech hromadí tekutina (= hydrosalpinx). Akumulace tekutiny vyvíjí tlak na tkáň vejcovodu a vede tak ke smršťování tkáně v trubici.
Riziko sterility neplodnost) se tak v průběhu času zvyšuje a stává se pravděpodobnější bez léčby. Možné stížnosti jsou střídavě nudné bolest v oblasti podbřišku nebo potíže při pohlavním styku (kvůli možným adhezím nebo adhezím).
