Co je rentgen?
Rentgenové záření je základem rentgenové diagnostiky. Byl objeven v roce 1895 Wilhelmem Röntgenem, německým fyzikem.
Rentgenové záření vzniká přivedením velkého napětí mezi dva elektrické póly (anodu a katodu). Výsledná energie je částečně vyzařována ve formě rentgenového záření. Ta proniká tkání, zeslabuje se v různé míře v závislosti na její hustotě, a pak může být shromážděna a zviditelněna. Hustá tkáň (jako je kost) tlumí pronikající záření více než měkká tkáň (jako je svalová nebo plicní tkáň), a proto se na snímcích jeví jako světlá.
Rentgenové záření je ionizující záření, což znamená, že může měnit hmotu, kterou procházejí, vyrážením negativních částic (elektronů) z obalu atomů nebo molekul. Tímto způsobem může rentgenové záření při průniku tkání způsobit poškození genetického materiálu (DNA). Toto poškození DNA může být z dlouhodobého hlediska zdraví škodlivé a vést například k rakovině.
V minulosti se rentgenový snímek zaznamenával v analogové podobě na speciální film. Mezitím se digitální rentgenové záření s nízkou radiací (digitální radiografie, DR) využívající počítače prosadilo téměř všude. Takto získané snímky lze digitálně dodatečně zpracovat.
Rentgen je zobrazovací technika, která se standardně používá v mnoha oblastech medicíny. Důležité formy vyšetření jsou:
Konvenční rentgen.
Jedná se o „nejjednodušší“ typ rentgenového vyšetření. Využívá se například k diagnostice zlomenin kostí, ale i onemocnění hrudníku (jako je zápal plic, zvětšení srdečního svalu při srdeční nedostatečnosti, vyboulení aorty) nebo břišní dutiny (jako je neprůchodnost střev, žlučové kameny ).
Kontrastní rentgen
Někdy je pro diagnostiku užitečné některé struktury (zejména měkké tkáně) zvýraznit silněji, tj. kontrastovat. K tomuto účelu se používá kontrastní látka. Kontrastní látka se na rentgenovém snímku jeví jako docela jasná. Pacientovi lze podat různými způsoby – například jako injekci do žíly či tepny, jako pitný roztok ústy nebo jako střevní klystýr do konečníku. Kontrastní látka umožňuje dobré zobrazení např. cév (angiografie) nebo vylučovací funkce ledvin (vylučovací urografie). I takto lze dobře vyšetřit gastrointestinální trakt, např. na přítomnost polypů, stenóz nebo výběžků.
Digitální subtrakční angiografie (DSA)
Při expozicích je velmi důležité, aby se pacient nehýbal!
Speciální rentgenová vyšetření
Existuje celá řada speciálních rentgenových postupů. Jako příklady jsou zde uvedeny dva typy:
- DVT rentgen (digitální objemová tomografie): Podobné jako počítačová tomografie, ale má mnohem nižší radiační zátěž. Používá se především ve stomatologii a ORL medicíně. Umožňuje také pořizování trojrozměrných snímků (3D rentgen).
- OPG rentgen (ortopantomografie): Používá se zubními lékaři k vizualizaci zubů a čelistí. Rentgenová trubice se otáčí v půlkruhu kolem hlavy a získává se „panoramatický snímek“.
Kdy se provádí rentgen?
Tato vyšetřovací metoda se používá k diagnostice mnoha různých poranění a onemocnění. Některé příklady:
- Fraktura kosti (Fracture): Radiografie je velmi vhodná pro diagnostiku zlomenin kostí a stala se zde metodou volby.
- Osteoporóza (úbytek kostní hmoty) pomocí DEXA (denzitometrie; radiografie s nízkou dávkou záření).
- Nemoci a poranění cév pomocí angiografie (rentgen cév)
- Rakovina prsu pomocí mamografie (rentgen hrudníku)
- Nemoci a poranění orgánů hrudníku (jako jsou plíce, srdce): Lze dobře zobrazit pomocí rentgenu hrudníku.
Rentgenové snímky u zubaře
Rentgenové snímky zubů a čelistí jsou pro zubního lékaře důležitou vyšetřovací metodou: Zvláště dobře lze zobrazit tvrdé zuby a čelistní kost.
Kdy by se nemělo dělat rentgenové záření? (Kontraindikace)
Vzhledem k potenciálně škodlivému vlivu rentgenového záření na zdraví musí být pro každou aplikaci platný lékařský důvod (tzv. „odůvodňující indikace“). To znamená, „že zdravotní přínos aplikace na člověka převažuje nad radiačním rizikem“. V procesu vážení je třeba vzít v úvahu další postupy se srovnatelnými zdravotními přínosy, které jsou spojeny s žádnou nebo nižší radiační zátěží“ (§ 23 vyhlášky o rentgenu). V případě dětí a těhotných žen je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, zda je vyšetření nutné. Neexistuje však absolutní kontraindikace – tedy situace, kdy se v žádném případě nesmí rentgenovat.
Co děláte při rentgenu?
Vyšetření pak může radiolog doložit do speciálního RTG pasu. Je to proto, aby se předešlo zbytečnému opakování vyšetření (a tím zbytečné radiační zátěži).
Půst na vyšetření
Pokud se má rentgenovat žaludek a střeva nebo žlučník a žlučové cesty, musíte být nalačno, tj. nějakou dobu předtím nesmíte nic jíst ani pít. Někdy si také musíte den předem udělat očistu střev, tedy vzít si projímadlo. Podrobnější instrukce obdržíte předem od svého lékaře.
Jaká jsou rizika rentgenového záření?
Možná rizika spojená s vyšetřením se týkají především kontrastní látky (pokud je použita) a radiační zátěže.
Kontrastní médium
Kontrastní látka často obsahuje jód. Proto je třeba opatrnosti u lidí s onemocněním štítné žlázy (hypertyreóza nebo hypotyreóza) a může být nutné podávat profylaktické léky. Podobné úvahy platí pro pacienty s poruchou funkce ledvin (renální insuficience).
Při aplikaci kontrastní látky obsahující jód do cévního systému se může přechodně objevit pocit tepla a hořká chuť v ústech.
Velmi vzácně může použitá kontrastní látka způsobit alergické reakce (zarudnutí, svědění, nevolnost atd.) až alergický šok se zástavou srdce a cév. V případě mírné alergické reakce většinou pomůže antialergická medikace.
Expozice záření
Akutní vedlejší účinky záření (např. zarudnutí kůže) jsou velmi vzácné. Větší nebezpečí přináší dlouhodobé následky ozáření. Je však obtížné určit přesné hranice, nad kterými je rentgenové záření škodlivé – přechody jsou plynulé. Dávka záření při jednoduchém rentgenovém vyšetření je však nízká. Například dávka záření při rentgenu plic je zhruba ekvivalentní dávce záření při transatlantickém letu. Každý další rentgenový snímek samozřejmě zvyšuje radiační zátěž organismu. Proto před každým rentgenovým vyšetřením lékař zváží jeho přínosy. Je však třeba mít na paměti, že i při mnoha rentgenových snímcích pořízených během krátké doby je zdravotní riziko neodhaleného onemocnění obvykle mnohem větší.
Rentgen a těhotenství
Na co si mám dát po rentgenu pozor?
Pokud jste před vyšetřením dostali do cévy ve vodě rozpustnou kontrastní látku, měli byste po vyšetření hodně pít. Tímto způsobem se kontrastní látka rychleji vylučuje ledvinami a střevy. Kromě toho nejsou po rentgenu potřeba žádné speciální věci.
