Očkování proti příušnicím: Proces a účinky

Očkování proti příušnicím: Kdy se doporučuje?

Stálá komise pro očkování (STIKO) při Institutu Roberta Kocha doporučuje očkování proti příušnicím všem dětem od jedenácti měsíců věku. Pro základní imunizaci – tedy úplnou a spolehlivou ochranu proti virům příušnic – jsou nutná dvě očkování. Ty by měly být podávány během prvních dvou let života.

U starších dětí a dospívajících, kteří byli proti příušnicím očkováni pouze jednou nebo vůbec, by mělo být očkování proti příušnicím nahrazeno nebo dokončeno co nejdříve.

Očkování proti příušnicím se také doporučuje zaměstnancům v lékařských nebo komunitních zařízeních (např. nemocnice, ordinace lékařů, denní stacionáře, školy, prázdninové domy, azylové domy pro uprchlíky atd.), pokud se jedinec narodil po roce 1970, nikdy neměl příušnice a nebyl nikdy očkován proti příušnicím nebo byl očkován pouze jednou.

Vakcína proti příušnicím

V současnosti neexistuje jediná vakcína proti příušnicím, ale pouze kombinované vakcíny, které navíc chrání proti některým dalším patogenům:

  • MMR vakcína zabraňuje infekci spalničkami, příušnicemi a zarděnkami.
  • Vakcína MMRV navíc chrání před planými neštovicemi (varicela).

Aktivní imunizace živou vakcínou proti příušnicím

Vakcína proti příušnicím obsažená ve vakcínách MMR a MMRV se skládá z oslabených živých patogenů (atenuovaných virů příušnic), jedná se tedy o živou vakcínu (stejně jako ostatní obsažené vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a planým neštovicím).

Oslabené patogeny nezpůsobují žádné nebo nanejvýš mírné příznaky, ale přesto stimulují imunitní systém k produkci specifických protilátek proti příslušnému patogenu. K takové reakci obvykle trvá asi deset až 14 dní od vpichu vakcíny. Jedná se tedy o aktivní očkování – na rozdíl od pasivní imunizace, při které se podávají hotové protilátky a jejich ochrana po krátké době odeznívá.

Očkování proti příušnicím: Jak probíhá?

Odborníci STIKO doporučují, aby kojenci podstoupili očkování proti příušnicím (přesněji: očkování MMR nebo MMRV) podle následujícího schématu:

  • První očkovací dávka mezi 14. a XNUMX. měsícem života.
  • Druhá očkovací dávka mezi ukončeným 15. a 23. měsícem života.
  • Mezi dvěma vakcinacemi by měly být alespoň čtyři týdny.

Starší děti a dospívající, kteří dostali pouze jedno očkování proti příušnicím (tj. očkování MMR nebo MMRV), by měli dostat chybějící druhou očkovací dávku co nejdříve.

Zdravotnickým pracovníkům ve vzdělávacích institucích nebo komunitních zařízeních (včetně stážistů) narozeným po roce 1970, kteří nemají (přiměřenou) imunitu vůči příušnicím, odborníci doporučují:

  • Ti, kteří nikdy nebyli očkováni proti příušnicím nebo mají nejasný stav očkování, by měli dostat očkování MMR dvakrát s odstupem alespoň čtyř týdnů.
  • Kdo byl v minulosti alespoň jednou očkován proti příušnicím, měl by dostat chybějící druhou dávku MMR vakcíny.

Pokud je již někdo imunní vůči jedné z nemocí spalničky, příušnice, zarděnky nebo plané neštovice (MMRV) (např. z důvodu prodělané nemoci), lze očkování MMR nebo očkování proti MMRV podat. Riziko nežádoucích účinků se nezvyšuje.

Jak dlouho trvá očkování proti příušnicím?

Jakmile člověk dostane úplné základní očkování – tedy dvě dávky MMR(V) – ochrana vakcínou obvykle trvá celý život. Ani mírně klesající vakcinační titry (jsou měřeny protilátky proti příušnicím) nemají podle současných znalostí vliv na vakcinační ochranu. Přeočkování proti příušnicím proto není nutné.

Kam se vakcína aplikuje?

Vakcína (MMR nebo MMRV vakcína) se obvykle aplikuje injekčně do strany stehna, někdy také do horní části paže.

Postexpoziční očkování

Pokud lidé, kteří nebyli očkováni nebo byli očkováni pouze jednou proti příušnicím nebo neznají svůj očkovací status, měli kontakt s infikovanými osobami, lze rychle provést postexpoziční očkování. Toto se nazývá postexpoziční očkování nebo postexpoziční profylaxe (expozice = vystavení faktorům způsobujícím onemocnění, jako jsou viry příušnic). Zde lékaři obvykle používají vakcínu MMR.

Měl by být podáván tři dny, maximálně pět dnů po (podezřelém) kontaktu, pokud je to možné. Může chránit před propuknutím onemocnění a zmírňovat příznaky. Kromě toho pomáhá zabránit dalšímu šíření nemoci po propuknutí, například v komunitním prostředí (s vyloučením očkování).

Očkování proti příušnicím: Kdy by se nemělo podávat?

V některých případech lékaři nemusejí podat vakcínu proti příušnicím:

  • Během těhotenství (viz také poznámky níže).
  • Při akutním horečnatém onemocnění (> 38.5 stupňů Celsia) (nachlazení naopak není kontraindikací)
  • V případě známé přecitlivělosti na složky vakcíny

Očkování proti příušnicím: těhotenství a kojení

Vakcína proti příušnicím je živá vakcína, a proto se nesmí podávat během těhotenství. Oslabené patogeny živých vakcín by mohly ohrozit nenarozené dítě.

Po očkování proti příušnicím by ženy neměly otěhotnět po dobu jednoho měsíce!

Pokud však došlo k neúmyslnému očkování, není nutné těhotenství ukončit. Četné studie očkování proti příušnicím během těhotenství nebo krátce před ním neprokázaly zvýšené riziko malformací plodu.

Kojící matky mohou dostat vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Studie ukázaly, že matky mohou vylučovat a přenášet oslabené vakcinační viry mateřským mlékem. Dosud však nebylo zjištěno, že by v důsledku toho kojenci onemocněli.

Příušnice navzdory očkování

Očkování proti příušnicím nabízí velmi vysokou, ale ne stoprocentní ochranu před infekcí. Proto se za určitých okolností může stát, že někdo přes dvě dávky očkování onemocní příušnicemi. Průběh onemocnění je pak ale většinou mírnější než u neočkovaných osob.

Selhání primárního očkování

Selhání sekundárního očkování

Kromě toho existuje také možnost selhání sekundárního očkování: V tomto případě tělo zpočátku produkuje dostatečné množství protilátek proti příušnicím, ale tato vakcinační ochrana se časem příliš snižuje. V určitém okamžiku může být imunita tak nízká, že kontakt s patogeny vede k onemocnění příušnic navzdory očkování.

Vzhledem k poměrně vysoké proočkovanosti nedochází k přirozenému „osvěžení“ vakcinační ochrany také prostřednictvím „divokých“ virů příušnic. Navíc existují podtypy těchto přirozeně se vyskytujících patogenů příušnic, proti kterým není očkování účinné, soudí odborníci.

Očkování proti příušnicím: nežádoucí účinky

Očkování proti příušnicím – nebo očkování MMR nebo MMRV – je obecně dobře tolerováno. Nežádoucí účinky se vyskytují jen výjimečně.

Místní reakce v místě vpichu (zarudnutí, otok, bolest) se během prvních tří dnů rozvinou asi u pěti z každých 100 očkovaných osob. Někdy je také pozorován otok sousedních lymfatických uzlin.

Možné jsou také mírné celkové příznaky, jako je mdloba, zvýšená teplota nebo horečka (u malých dětí možná s febrilními křečemi), bolest hlavy nebo gastrointestinální potíže. Všechny tyto reakce na očkování většinou po krátké době odezní bez následků.

Vzácně se jako reakce na očkování přechodně objeví mírný otok varlat nebo kloubní potíže. Poslední jmenovaný je s největší pravděpodobností pozorován u dospívajících a dospělých. Velmi vzácně se objevují alergické reakce nebo vleklý zánět kloubů.

V několika ojedinělých případech na celém světě byl také pozorován zánět mozku. Zatím se ale nepodařilo prokázat, že ji spustilo očkování.

Pokud tělo na očkování proti příušnicím zareaguje horečkou, febrilní křeče se mohou vyvinout u méně než jednoho z tisíce očkovaných kojenců a malých dětí. Obvykle to nemá žádné další následky.

Žádný autismus kvůli očkování MMR!

Před několika lety britská studie s dvanácti účastníky zneklidnila populaci. Ve studii publikované v roce 1998 bylo podezření na možnou souvislost mezi očkováním MMR a autismem.

Mezitím se však ukázalo, že byly zveřejněny záměrně chybné výsledky – odpovědný lékař a výzkumník již nesměl vykonávat praxi a publikovaná studie byla zcela odvolána.

Žádná cukrovka kvůli očkování proti příušnicím

Ve vzácných případech mohou viry příušnic způsobit zánět slinivky břišní – orgánu, který produkuje mediátorovou látku inzulín. Pokud pak žláza produkuje příliš málo inzulínu, vzniká cukrovka.

Někteří lidé se kvůli tomu obávali, že by oslabené vakcinační viry mohly orgán také zanítit a způsobit tak cukrovku. V několika studiích však vědci dosud nebyli schopni prokázat souvislost mezi očkováním proti příušnicím a cukrovkou. Ani to, že skutečná nemoc vede k cukrovce, nebylo dosud prokázáno.