Pneumotorax: Popis
U pneumotoraxu se vzduch dostal do tzv. pleurálního prostoru – mezi plíce a hrudní stěnu. Jednoduše řečeno, vzduch se nachází vedle plic, takže se již nemůže správně rozpínat. Důvody patologické akumulace vzduchu se mohou lišit.
V Německu je ročně asi 10,000 XNUMX případů pneumotoraxu.
Negativní tlak je ztracen
Plíce jsou zvenčí obklopeny hladkou orgánovou schránkou, pleurou. Další tenká vrstva tkáně, pleura, lemuje hrudní stěnu zevnitř. Plíce a pohrudnice se dohromady nazývají pohrudnice a jsou odděleny pouze úzkým prostorem naplněným tekutinou – pleurálním prostorem.
V pohrudničním prostoru je určitý podtlak, který způsobuje tzv. adhezní síly, že pohrudnice a pohrudnice k sobě doslova slepí. Tento mechanismus způsobuje, že plíce sledují pohyby hrudního koše s každým nádechem.
Pokud nyní vzduch vstoupí do pleurálního prostoru, fyzické adhezní síly jsou neutralizovány. Plíce se při nádechu nemohou v postižené oblasti roztáhnout, ale zkolabují (kolaps plic). V některých případech se však do pleurálního prostoru dostane tak málo vzduchu, že to postižený téměř nevnímá.
Formy pneumotoraxu
- zevní pneumotorax: Zde vzduch vstupuje zvenčí mezi hrudní stěnu a plíce – například při nehodě, při které něco bodne do hrudníku.
- vnitřní pneumotorax: Zde vzduch vstupuje do pleurálního prostoru dýchacími cestami, což může mít několik důvodů (viz níže). Vnitřní pneumotorax je častější než vnější.
Pneumotorax lze také klasifikovat podle rozsahu vstupu vzduchu: pokud je v pleurálním prostoru velmi málo vzduchu, lékaři jej označují jako plášťový pneumotorax. V tomto případě jsou plíce stále z velké části obnažené, takže postižená osoba nemusí pociťovat téměř žádné nepohodlí.
Na druhé straně u pneumotoraxu s kolapsem plic jedna plíce (částečně) kolabovala, což způsobuje vážné nepohodlí.
Závažnou komplikací pneumotoraxu je tzv. tenzní pneumotorax. Vyskytuje se asi ve třech procentech případů pneumotoraxu. U tenzního pneumotoraxu je do pleurálního prostoru při každém nádechu napumpováno více vzduchu, který však nemůže uniknout. Tím vzduch zabírá stále více místa v hrudníku – stlačuje pak i nepostižené plíce a navíc velké žíly vedoucí k srdci.
Tenzní pneumotorax je život ohrožující stav, který je nutné okamžitě léčit!
Pneumotorax: příznaky
Naproti tomu pneumotorax s kolapsem plic s větším vstupem vzduchu je nebezpečný stav, který je obvykle doprovázen jasnými příznaky.
- dušnost (dušnost), případně zrychlené (lapavé) dýchání
- Dráždivý kašel @
- bodavá, na dechu závislá bolest na postižené straně hrudníku
- možná tvorba vzduchové bubliny pod kůží (emfyzém kůže)
- asymetrický pohyb hrudníku při dýchání („zaostávání“ postižené strany)
U tzv. katameniálního pneumotoraxu, který se vyskytuje u mladých žen kolem menstruace, jsou bolesti na hrudi a dušnost typicky doprovázeny vykašláváním krvavého sekretu (hemoptýza).
U tenzního pneumotoraxu se dušnost dále zvyšuje. Pokud plíce již nemohou přijímat dostatek kyslíku pro zásobování těla, kůže a sliznice zmodrají (cyanóza). Srdeční tep je mělký a značně zrychlený. Tenzní pneumotorax musí být co nejdříve ošetřen lékařem!
Pneumotorax: Příčiny a rizikové faktory
Lékaři rozlišují různé formy pneumotoraxu v závislosti na příčině.
- sekundární spontánní pneumotorax: vzniká z již existujícího plicního onemocnění. Ve většině případů se jedná o CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc), méně často o jiná onemocnění, jako je zápal plic.
- Traumatický pneumotorax: Vzniká v důsledku poranění hrudníku. Například intenzivní tlak při srážce při autonehodě může zlomit žebra a poranit plíce. Vzduch pak může vstupovat do pleurálního prostoru zvenčí. Bodné rány do hrudníku mohou také způsobit traumatický pneumotorax.
- iatrogenní pneumotorax: Jedná se o případy, kdy je pneumotorax výsledkem lékařského postupu. Například při kompresích hrudníku k resuscitaci srdeční zástavy se mohou zlomit žebra a poranit plíce – s následným pneumotoraxem. Vzduch může také nechtěně vniknout do pleurálního prostoru při odstraňování tkáně z plic (biopsie plic), bronchoskopii nebo umístění centrálního žilního katétru.
Důležitým rizikovým faktorem primárního spontánního pneumotoraxu je kouření – asi 90 procent všech pacientů s pneumotoraxem jsou kuřáci!
Zvláštní případy pneumotoraxu
Ženy jsou obecně vystaveny nižšímu riziku spontánního pneumotoraxu než muži. V určitých situacích jsou však k tomu náchylnější:
V plodném věku se může do 72 hodin před nebo po menstruaci objevit tzv. katameniální pneumotorax. Obvykle se vyvíjí na pravé straně. Příčina této zvláštní formy pneumotoraxu není dosud jasná. Možná by spouštěčem mohla být endometrióza (s usazením endometria v hrudní oblasti), nebo by mohl vzduch projít dělohou do dutiny břišní a odtud do hrudníku. Katameniální pneumotorax je velmi vzácný, ale nese vysoké riziko recidivy.
Dalším zvláštním případem je pneumotorax v těhotenství.
Pneumotorax: vyšetření a diagnostika
Nejprve si lékař při rozhovoru s vámi vezme vaši anamnézu (anamnézu): Zeptá se na povahu a rozsah vašich příznaků, dobu jejich výskytu a jakékoli předchozí příhody a existující plicní onemocnění. Také byste měli informovat lékaře o všech lékařských zákrocích a poraněních v oblasti hrudníku.
Při podezření na pneumotorax se co nejdříve provádí rentgenové vyšetření hrudníku (rtg hrudníku). Ve většině případů lze na rentgenovém snímku rozeznat některé charakteristické rysy: Kromě hromadění vzduchu v pleurálním prostoru lze někdy na rentgenovém snímku vidět zhroucenou plíci.
Pokud rentgenové vyšetření nepřinese jasné nálezy, mohou být nutná další vyšetření, například ultrazvukové vyšetření, počítačová tomografie nebo punkce podezřelé oblasti (pleurální punkce).
Pneumotorax: Léčba
Léčba pneumotoraxu zpočátku závisí na jeho přesné závažnosti.
V mírných případech vyčkejte
Pokud je v pleurálním prostoru jen malé množství vzduchu (plášťový pneumotorax) a nejsou žádné závažné příznaky, může pneumotorax často zcela ustoupit bez léčby. V tomto případě zůstává postižený zpočátku pod lékařským dohledem, aby sledoval další průběh onemocnění. Pomáhají pravidelné klinické prohlídky a rentgenové kontroly.
Pleurální drenáž a pleurodéza
V naléhavých případech – zejména v případě tenzního pneumotoraxu po úrazu – může lékař propíchnout pleurální prostor kanylou, aby se zpočátku ulevilo plíci, aby mohl vniklý vzduch uniknout. Poté následuje pleurální drenáž.
Pokud hrozí recidivující pneumotorax, provádějí lékaři někdy také speciální operaci zvanou pleurodéza. Tento výkon se provádí v rámci torakoskopie, vyšetření hrudní dutiny: plíce a pohrudnice se „slepí“ (tj. odstraní se pleurální prostor), aby se plíce nemohla znovu zhroutit.
Pneumotorax: průběh onemocnění a prognóza
Průběh pneumotoraxu závisí na jeho příčině a typu a rozsahu případného kauzálního poranění.
Prognóza nejběžnější formy, spontánního pneumotoraxu, je obvykle dobrá. Nepříliš velké množství vzduchu v pleurálním prostoru (plášťový pneumotorax) může být tělem často absorbováno postupně, takže pneumotorax sám odezní.
Kromě toho by se postižení neměli věnovat potápěčským sportům kvůli změnám tlaku a měli by v ideálním případě přestat kouřit – obojí snižuje riziko recidivy. Pacienti s velkými bublinami emfyzému by také měli být opatrní při cestování letadlem a v případě potřeby se předem poradit se svým lékařem.
U traumatického pneumotoraxu závisí prognóza na poranění plic a/nebo pleury. Pokud dojde po nehodě k vážným zraněním, může být ohrožen život.
Tenzní pneumotorax je nutné vždy okamžitě léčit, jinak je pravděpodobný těžký průběh.
V případě iatrogenního pneumotoraxu v důsledku punkce plic je poškození ve tkáni vedoucí ke vstupu vzduchu do pleurálního prostoru obvykle velmi malé a hojí se samo.
